Papež: Ježíš je extrémní snahou Boha přiblížit se lidem

22. 02. 2016 téma: Svatý rok milosrdenství Rubrika: Zahraniční
V rámci Svatého roku milosrdenství se v sobotu (20. února 2016) konala již druhá mimořádná generální audience s papežem Františkem. Tentokrát se zamýšlel nad otázkou, co je to snaha, co vlastně znamená snažit se.

Vatikán: „Svatý rok milosrdenství je opravdová příležitost ke hlubšímu proniknutí do jádra tajemství dobroty a lásky Boží,“ zdůraznil znovu papež František hned v úvodu důvod vyhlášení mimořádného roku milosrdenství a dodal, že snažit se žít tak, aby ostatní cítili, že Bůh je nablízku, je úkolem každého křesťana.

Ale co vlastně znamená slovo ‚snaha‘, co znamená ‚snažit se‘? „Když se snažím, znamená to, že přijímám odpovědnost, poslání vůči někomu a také styl, postoj věrnosti a oddanosti, zvláštní pozornosti k těm, s nimiž toto poslání uskutečňuji. Denně se po nás žádá, abychom se v tom, co děláme, snažili: v modlitbě, práci, studiu, ale také ve sportu a volném čase... Snažit se zkrátka znamená vynaložit svoji dobrou vůli a svoje síly na zlepšení života,“ odpověděl František.

Tato snaha však není jednostranná, upozornil. Snahu totiž vyvíjí i Bůh ve vtahu k člověku: „Jeho první snahou bylo stvoření světa a navzdory našim snahám svět zničit – a je jich mnoho – se Bůh snaží jej zachovat naživu. Avšak největší snahu vyvinul Bůh tím, že nám daroval Ježíše. To je obrovská Boží snaha. Ano, Ježíš je vlastně extrémní snaha, kterou vynaložil Bůh ve vztahu k nám.“

Je důležité si všimnout, že „Bůh přijímal hříšníky dobrotivě,“ řekl papež a pokračoval: „Kdybychom uvažovali lidsky, pak by hříšník byl nepřítelem Boha. Bůh však přistupoval ke hříšníkům s dobrotou, měl je rád a měnil jejich srdce. Hříšníky jsme my všichni. Všichni stojíme před Bohem s nějakou vinou. Nesmíme však vůči Bohu chovat nedůvěru. On se k nám přibližuje, aby nám poskytl útěchu, smilování a odpuštění. A to je Boží snaha. Proto Bůh poslal Ježíše: aby se přiblížil nám všem a otevřel bránu svojí lásky, svého srdce, svého milosrdenství. A to je krásné!“

Snahy člověka a Boha by spolu měly korespondovat, řekl František na závěr, a to především v pomoci a službě druhému: „Bez ustání přinášejme Boží pohlazení, protože Bůh nás svým milosrdenstvím pohladil; přinášejme jej druhým, těm, kteří jej potřebují, nosí v srdci bolest nebo jsou smutní; přibližujme se druhým tímtéž pohlazením, kterým se Bůh dotknul nás.“

(Zdroj: Radio Vaticana; foto: Daniel Ibanez / CNA)

Autor článku: Zuzana Lášková