Misionáři milosrdenství jsou tu!

Při včerejší (10. února 2016) slavnostní mši papež František oficiálně jmenoval několik stovek kněží z celého světa misionáři milosrdenství.

Vatikán: Vybraní kněží z jednotlivých diecézí se vypravili do Říma, aby od papeže Františka osobně přijali mandát misionářů milosrdenství. Ostatním jmenovaným přijde certifikát o pověření k tomuto poslání zprostředkovaně.

Papež František se s misionáři sešel už den před oficiální ceremonií a jejich vysláním do světa. Zdůraznil, že jejich posláním jako misionářů milosrdenství je vyjadřování mateřství církve: „Církev je matkou, protože rodí stále nové děti ve víře. Církev je matkou, protože je živí vírou, nabízí jim Boží odpuštění a rodí je k novému životu, který je plodem obrácení. Nesmíme riskovat, že hříšník nebude vnímat mateřskou přítomnost církve, která jej přijímá a miluje. Kdyby tento vjem v důsledku naší rigidity zmizel, způsobilo by to velkou škodu především samotné víře, protože by to kajícníkovi bránilo včlenit se do Kristova těla.“

Rozhovořil se také o zpovědní službě: „Nejsme povoláni k tomu, abychom povýšeně soudili, jako bychom byli před hříchem imunní. (...) Nemůžeme proto přivést ztracenou ovci do ovčince klackem odsouzení, nýbrž svatostí života, která je principem obnovy a reformy v církvi. Svatost se živí láskou a dovede nést tíži toho, kdo je slabší. Misionář milosrdenství nese na svých ramenou hříšníka a těší jej mocí soucitu.“

Na Popeleční středu pak papež František v chrámu sv. Petra, spolu se sedmi sty kněžími sloužil mši svatou. Hovořil o dvou pozváních, které nabízí Písmo. První je od svatého Pavla: „Smiřte se s Bohem“ (2 Kor 5,20), druhá od proroka Joela: „Vraťte se ke mně celým svým srdcem“ (Jl 2,12).

Bůh o nás ví více, než naše svědomí, řekl František: „Kristus ví, jak jsme křehcí a hříšní, zná slabost našeho srdce a vidí, že je raněno zlem, jehož jsme se dopustili a které nás postihlo; ví, jak moc potřebujeme odpuštění; ví, že potřebujeme cítit, jak jsme milováni, abychom konali dobro. Sami to nedokážeme. Proto nám apoštol neříká, abychom něco učinili, nýbrž nechali se smířit s Bohem.“

Upozornil také na nebezpečí uzavírání zla v srdcích lidí, kteří mají tendence své hříchy neustále ospravedlňovat a nedovolí tak jejich uzdravení: „Tím se uzamyká duše, zůstáváme uzavřeni v sobě a stáváme se zajatci zla.“

Zmínil ale i opačné nebezpečí – přílišné zaobírání se vlastní slabostí a chybami, které vede k uzavírání se před druhými a ke slabosti: „Dochází k tomu, když se schováváme ve svých ubohostech, neustále probíráme a spojujeme mezi sebou tato negativa, a přitom se propadáme do stále temnějších sklepení své duše. Důvěrně se pak sbližujeme se smutkem, který nechceme, a přitom malomyslníme a slábneme před pokušeními. Děje se tak proto, že zůstáváme sami se sebou, uzavíráme se a utíkáme před světlem, ačkoli nás osvobozuje pouze Pánova milost.“

Jedním z úkolů misionářů milosrdenství je pak pomáhat „otevírat brány srdcí, překonávat ostych a neutíkat od světla.“

Druhou Boží výzvou, vyřčenou skrze proroka Joela, je návrat zpět. Pokud je třeba se k Bohu vrátit, znamená to, že jsme se vzdálili: „Toto je tajemství hříchu: vzdálili jsme se od Boha, od druhých, od sebe samých,“ vysvětlil František a představil následně tři léky, které uzdravují z hříchu: modlitba, dobročinná láska a půst.

Homilii pak ukončil povzbuzením do následujících dnů: „Kéž je postní doba příhodným časem 'prořezávání' falše, mondénnosti a lhostejnosti, abychom si nemysleli, že všechno jde dobře, když se máme dobře; abychom pochopili, že platí nikoli uznání, vyhledávání úspěchu či souhlasu, nýbrž čistota srdce i života; abychom znovu objevili křesťanskou identitu, tedy lásku, která slouží, nikoli sobectví, které slouží sobě. Vydejme se na cestu společně jako církev přijetím popelce – i my se v prach obrátíme - a mějme pohled upřený na Ukřižovaného. On nás miluje a zve, abychom se nechali smířit s Bohem, vrátili se k Němu a znovu nalezli sami sebe.'

Osobní svědectví jednoho z misionářů milosrdenství, který se účastnil slavností v Římě, si můžete přečíst zde.

Pro Českou republiku bylo jmenováno kolem 25 misionářů milosrdenství, z řad několika diecézí, kongregací a řádů. Jejich konkrétní jména poskytují jednotlivé diecéze.

Misionář milosrdenství má být podle papeže Františka především živým znamením toho, jak Otec přijímá každého, kdo hledá jeho odpuštění; být pro všechny bez výjimky strůjci setkání; být přesvědčivými kazateli milosrdenství; být hlasateli radosti z odpuštění; být přátelskými zpovědníky plnými lásky, soucitnými a pozornými zvláště při těžkých situacích jednotlivců. Kromě toho také získali pravomoc odpouštět hříchy, které jsou vyhrazeny pouze Apoštolskému stolci.

(Zdroj: Rádio Vaticana, Misericordiae Vultus; foto: Alexey Gotovskiy / CNA)