Papež František zahájil Svatý týden

Památku Kristova vjezdu do Jeruzaléma si na Květnou neděli připomněli i poutníci v Římě spolu s papežem Františkem. Během promluvy František hovořil o Ježíšovu ponížení a lhostejnosti, které zakoušel, stejně jako dnes mnozí lidé kolem nás.

V neděli se při mších svatých po celém světě slavila památka Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma, nejinak tomu bylo i na Svatopetrském náměstí v Římě, kde byl nejprve přečten úryvek z Lukášova evangelia a potom se papež spolu s koncelebranty, ministranty a několika vybranými mladými vydal s palmovými a olivovými ratolestmi v průvodu směrem k nádvoří před bazilikou, aby, stejně jako tehdy jeruzalémský zástup, radostně oslavil vstup Krista do svého života.

 „Vzali jsme toto nadšení za své a pozvednutím palmových a olivových ratolestí jsme vyjádřili chválu, radost a touhu přijmout Ježíše, který k nám přichází. Ano, tak jako přišel do Jeruzaléma, přeje si vstoupit do našich měst a našich životů. Stejně jako v evangeliu, sedě na oslátku, přichází k nám pokorně, ale ‚ve jménu Páně‘: mocí svojí božské lásky odpouští naše hříchy a smiřuje nás s otcem a s námi samými,“ řekl papež v úvodu homilie.

Zdůraznil nezadržitelnou radost, kterou nelze při setkání s Ježíšem potlačit, protože jedině on zachraňuje ze strachu, smutku i smrti. Jeho způsob záchrany však neprobíhá „triumfálním příjezdem nebo mocnými divy,“ pokračoval František, ale „Ježíš se zřekl sám sebe, odepřel si slávu Božího syna a stal se synem člověka, aby byl ve všem solidární s námi hříšníky, on, který je bez hříchu. A nejenom to, žil mezi námi s ‚přirozeností služebníka‘, nikoli krále či knížete, nýbrž služebníka. Ponížil se, a zdá se, že hlubina jeho pokory, kterou nám ukazuje Svatý týden, je bezedná.'

Kristus zakusil, jaké to je ocitnout se v bídě a trápení, za jejichž příčiny nechce vzít nikdo zodpovědnost, upozornil také papež: „Jsou mu upřena všechna práva a Ježíš na vlastní kůži zakouší také lhostejnost, protože nikdo na sebe nechce vzít odpovědnost za jeho úděl. Myslím na množství lidí, marginalizovaných a uprchlíků, za jejichž úděl mnozí nechtějí přijmout odpovědnost.“

František přiznal, jak těžké je pro člověka, jenž často myslí jen sám na sebe, pochopit takový projev lásky až do krajnosti, jak prokázal Bůh, který se pro spásu hříšného člověka nechal ponížit a zabít: „Ježíš právě na vrcholu svého zdeptání, zjevuje pravou Boží tvář, kterou je milosrdenství. Odpouští těm, kteří jej ukřižovali, otevírá bránu ráje kajícímu lotrovi a pohne srdcem římského setníka. Je-li tajemství zla propastné, pak realita lásky, jež jej prostupuje, je nekonečná, sahá až do hrobu a pekel a bere na sebe veškerou naši bolest, aby ji vykoupila, vnesla světlo do temnot, život do smrti a lásku do nenávisti.“

Na závěr papež František vybídl k intenzivnímu ‚hledění na kříž‘ a vnímání směru, který udává: 'Můžeme se vydat na tuto cestu, zastavit se v těchto dnech a hledět na kříž, na tuto ‚katedru Boha‘. Často se během tohoto týdne dívejme na tuto ‚Boží katedru‘, abychom se naučili pokorné lásce, která zachraňuje a dává život, a tak se zříkali sobectví a neusilovali o moc a slávu. Ježíš nás svým ponížením vyzývá, abychom se ubírali Jeho cestou. Pohleďme na něho, prosme o milost chápat alespoň něco z tajemství jeho zdeptání podstoupeného za nás a mlčky rozjímejme o tajemství tohoto týdne.“

Květná neděle je šestá a zároveň také poslední neděle postní doby. Květnou nedělí začíná Svatý týden, tzn. poslední týden těsně před Velikonocemi, ve kterém si intenzivně připomínáme, co všechno se stalo před Ježíšovým vzkříšením.

(Zdroj: Rádio Vaticana; foto: Bohumil Petrik/CNA)