Papež: Církev není společenství dokonalých lidí

Církev není společenství dokonalých lidí, ale těch, kteří následují Krista, protože si uvědomují svoji hříšnost a touží po odpuštění, řekl papež František během středeční generální audience na náměstí sv. Petra. Navázal tak na čtení z Evangelia, kde Ježíš povolává za svého učedníka Matouše, přestože byl všemi považován - jako výběrčí daní - za hříšníka.

„Být křesťany nás nečiní bezvadnými. Jako celník Matouš se každý z nás svěřuje Pánově milosti, navzdory svým hříchům. Všichni jsme hříšníci, všichni máme hříchy,“ řekl v úvodu své promluvy papež František.

Ježíš při povolávání svých učedníků nehleděl na jejich minulost, sociální postavení či vzdělání, jednoduše jim nabídl nový začátek a otevřel novou budoucnost, pokračoval František a připomněl nadějeplné rčení: „Není světce bez minulosti, ani hříšníka bez budoucnosti.“

Představil ale také to, co brání přijetí Boží výzvy a jeho odpuštění. Každý kdo se domnívá, že je lepší než ten druhý a není sám k sobě upřímný, zavírá tím své srdce před Božím milosrdenstvím. „Pýcha a domýšlivost jako zeď znemožňují vztah k Bohu,“ zdůraznil František.

Ježíšovým posláním je uzdravování hříšníků. Přišel, aby zahojil jejich rány, osvobodil je od strachu a smrti, protože „lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní,“ (Mt 9,12) vysvětlil sám Ježíš své jednání. „Ježíš neměl strach z dialogu s hříšníky, celníky či prostitutkami. Nikoli, neměl strach. Měl všechny rád,“ dodal papež František a pokračoval: „Před Ježíšem není žádný hříšník vyloučen - žádného hříšníka nelze vylučovat - protože uzdravující Boží moc nezná nemoci, které není možno uzdravit. A to nám má vlévat důvěru a otevírat srdce Pánu, aby přišel a uzdravil nás.“

Samo uzdravování je však často bolestivým procesem, upozornil František: „Jeho Slovo nás proniká a působí v nitru jako skalpel, aby nás osvobodil od zla, které se zahnízdilo v našem životě. Někdy toto Slovo bolí, protože odřezává pokrytectví, odmaskovává falešné výmluvy, obnažuje skryté pravdy, avšak zároveň osvěcuje a očišťuje, dává sílu a naději, je drahocennou posilou na naší cestě víry.“

Na závěr varoval před postojem Farizeů, kteří vyčítali Ježíši jeho pozornost věnovanou hříšníkům. Přes svoji formální zbožnost nebyli schopni lítosti a nepřipouštěli ani možnost uzdravení: „Přestože byli věrnými strážci Zákona, dokazovali, že neznají Boží srdce! Jako kdybys dostal balík s nějakým darem a místo, abys hledal ten dar, hledíš si jenom balicího papíru, pouhého zdání a formy, nikoli jádra milosti, darovaného daru!“

_{(Zdroj: Radio Vaticana; foto: Alexey Gotovskiy / CNA)}