Papež František na středeční generální audienci rozjímal nad příběhem Dobrého pastýře, kterým Ježíš deklaruje, že nikdy nepřestane hledat ztracené hříšníky proto, aby je spasil. K tomuto poslání vyzývá také celou církev.
Podobenství o pastýři, který se rozhodne pro jednu jedinou ovci zanechat celý ovčinec a vydat se ji hledat, může vyvolat jistou pochybnost o jeho nezodpovědném jednání, řekl papež v úvodu své katecheze a zeptal se: „Je moudré opouštět devětadevadesát ovcí pro jednu jedinou?“ A dodal: „Ve starosti o tu jedinou jako by zapomněl na ostatních devětadevadesát.“
Ale je tomu jinak, reagoval František. Ježíš tímto příběhem nepřiznává svoji nerozvážnost a nevaruje před tím, že svůj ovčinec jednou za čas ponechá napospas svému osudu. Ale naopak. Říká tím, že Bůh ani hříšníka nenechává osamoceného, že pro Boha nemůže být nikdo definitivně ztracen a že je ochoten hledat každého zatoulaného až do poslední chvíle. Zároveň ale neponechává zbytek ovčince samotný, ale nabízí mu možnost podílet se na jeho poslání. Jasně mu ukazuje směr, kterým se má také vydat, a místo, kde Boha vždy nalezne:
„Pánovo stádce je neustále na cestě, nevlastní Pána a nesmí se klamat tím, že jej uvězní do svých schémat a svých strategií. Pastýř bude tam, kde je ztracená ovce. Pána je proto třeba hledat tam, kde se s námi chce setkat, nikoli tam, kde si nárokujeme jej nalézt! Žádným jiným způsobem nelze stádo znovu seskupit, ne-li vydáním se po stopách pastýřova milosrdenství.“
František upozornil na jedno z velkých pokušení církve, a to na její uzavírání se, zvláště před těmi, kteří se z různých důvodů někam ‚zaběhnou‘: „Potom nám hrozí, že se uzavřeme do ovčince, kde nejsou cítit ovce, ale zatuchlost! My křesťané nemáme být uzavření, abychom nepáchli zatuchlinou. To nikdy! Je třeba vycházet ze sebe, nikoli se uzavírat do sebe, do malých komunit a farností a myslet si, že jsme spravedliví. K tomu dochází, když chybí misionářský rozlet, který nás vede, abychom se setkávali s ostatními.“
Podle papeže je podobenství o Dobrém pastýři pro každého výzvou velmi „dynamickou, otevřenou, podnětnou a tvůrčí a nutí nás, abychom vycházeli hledat a ubírali se cestou bratrství“.
Promluvu pak uzavřel slovy: „Všichni jsme znovu nalezenými ovcemi, které shromáždilo Pánovo milosrdenství a jsme povoláni shromáždit spolu s Ním celé stádce!“
(zdroj: Radio Vaticana; foto: Daniel Ibañez / CNA)