Bůh na mě čeká i v té nejhorší situaci

Papež František v promluvě při středeční generální audienci (11. května) navázal na novozákonní příběh o milosrdném otci (Lk 15, 11-32). Tak jako on svému marnotratnému synu bez výčitek odpustil, tak i Bůh vyhlíží každého člověka s otevřenou náručí připraven navrátit mu jeho ztracenou důstojnost.

^{foto: Alexey Gotoviskyi / CNA}

Mladší syn, který promrhal všechen svůj majetek, se vrací zpět k otci s prosbou o přijetí. „Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil (Lk 15,20). Jaká něha!“ komentoval František spontánní reakci otce a pokračoval: „Viděl jej zdálky. Co to znamená? Znamená to, že otec jej neustále vyhlížel, pozoroval cestu, zda se syn vrací. Onen syn, který se toho tolik navyváděl, byl otcem očekáván. Otcovská něha je překrásná! Milosrdenství otce je překypující, nepodmíněné a projevuje se dříve, než syn promluví.“

Příběh o marnotratném synu znovu připomíná, že vztah Boha k člověku se neodvíjí od jeho zásluh či skutků, ale „jedinou věcí, která otci leží na srdci, je naopak to, že jeho syn stojí před ním živ a zdráv, což jej činí šťastným a radostným“ a bez váhání mu navrací zpět jeho důstojnost, řekl papež.

„Toto podobenství nám dodává odvahu, abychom nikdy nezoufali. Myslím na maminky a tatínky v úzkostech, když vidí, jak se jejich potomci vydávají po nebezpečných cestách. Myslím na faráře a katechety, kteří se někdy možná ptají, zda jejich práce má smysl. Myslím však také na toho, kdo je ve vězení a má dojem, že jeho život skončil; na ty, kdo přijali špatná rozhodnutí a nedovedou hledět do budoucna; na všechny, kdo hladovějí po milosrdenství a odpuštění a domnívají se, že si jej nezasluhují...“ popsal František a dodal:

„V jakékoli životní situaci nesmím zapomenout, že nikdy nepřestávám být Božím dítětem, synem Otce, který mne miluje a čeká na můj návrat. I v té nejohavnější životní situaci mne Bůh očekává, Bůh mne chce obejmout, Bůh na mne čeká.“

Kromě toho v příběhu vystupuje i druhá postava – starší syn - který svému otci vyčetl po návratu jeho ztraceného bratra nedostatečnou odměnu a pozornost za jeho věrnou službu. „Tento syn znázorňuje nás, když si klademe otázku, zda má smysl se tolik namáhat, nedostaneme-li potom žádnou odměnu. Ježíš nám připomíná, že v Otcově domě se nezůstává kvůli odměně, ale proto, že máme spoluzodpovědnou důstojnost dětí. Nejde o to ‚handlovat‘ s Bohem, nýbrž následovat Ježíše, který se bezmezně daroval na kříži,“ upozornil Svatý otec a doplnil: „Děti se mohou rozhodnout, zda se spojí v otcově radosti anebo odmítnou.“

Celý text papežovy promluvy naleznete ZDE.

_{(zdroj: Vatican Radio)}