Noc kostelů 2016 pohledem S. Přibyla

Noc kostelů 2016 je již realitou. Jak se na toto otevírání dveří dívá P. Stanislav Přibyl, který je pověřen vedením sekretariátu ČBK?
Publikováno: 10. 6. 2016 14:18

Noc kostelů

Dnes nás opět čeká Noc kostelů. Je to obdivuhodná iniciativa. Je o ni velký zájem, ačkoli myšlenka je velmi prostá – otevřený kostel. Je příležitostí, kdy člověk, který kostel za normálních okolností míjí nebo se do něj ostýchá vejít, jej může navštívit, aniž by se od něj vyžadovalo něco, co by jej od návštěvy zrazovalo.

Otevřený kostel je v dnešní době bohužel nikoli normálním jevem, ale vysokým nadstandardem. Je to dáno především bezpečnostními důvody. Takové množství krádeží v kostelech, jaké nás postihlo především v 90. letech minulého století, nemá v našich dějinách obdoby. Bohužel to bylo většinou na objednávku ze zahraničí. Potvrzují to jednak vyšetřovací dokumenty a také první kusy navracejícího se mobiliáře, který je zachycen v aukčních síních či při pozůstalostních řízeních v zahraničí. Díky této vlně se kostely staly nedobytnými pevnostmi, zabezpečenými mřížemi, elektronikou, a i jinak. Druhým důvodem zavřených kostelů je absence někoho, kdo by kostel otevřel, udržoval ho v čistotě a případně řekl pár slov návštěvníkům. Je nasnadě, že duchovní, který má nezřídka na starosti desítku kostelů a bydlí dosti daleko, nemůže tuto službu zastávat.

Na druhé straně je o kostely velký a stále narůstající zájem. Není to vždy v souvislosti s bohoslužbou, i když poptávka po asistenci církve v zásadních okamžicích lidského života rovněž stoupá. S rozvojem turistiky, ať automobilové, či pěší a cyklistické, je o sakrální památky, tedy o kostely velký zájem. Je to také mnohdy pro to, že v té či oné obci není příliš mnoho dalších významných monumentů nebo dokonce vůbec žádný. To co přitahuje, není jen architektura či vybavení kostela. Táhnou také příběhy s kostelem spojené, v neposlední řadě i příběhy smutné, kdy kostely přišly o svou krásu, ať v důsledku živelné pohromy či nenechavosti a vandalství lidí. Kostel je však především domem Božím, stánkem setkání Boha s člověkem. Je místem posvátným. Ač často nevyslovená, právě touha po posvátnu je to, co člověka bezděky do kostela přitahuje. Někdo tomu říká klid, jiný pozitivní energie, my křesťané víme, že je to Boží přítomnost v posvátném prostoru a určitá „zabydlenost“ či „promodlenost“ daná živým vztahem mezi člověkem a Bohem a existencí křesťanského společenství, třebaže někde už jen bývalou. Můžeme tedy směle říci, že návštěva kostela je prvním pozváním od Boha a příležitostí ke konverzi. Nelze nevzpomenout případy, kdy člověk do kostela vešel jako nevěřící a vyšel jako věřící – za všechny vzpomeňme příběh francouzského spisovatele a filosofa Andrého Frossarda (1915-1995).

V Noci kostelů jsme dostali my křesťané do rukou velkou šanci. Šanci stát se spolu s Pánem Bohem hostitelem pro ty, kdo přicházejí. Boží náruč je stále otevřená a čeká na všechny. My bychom měli mít stejný postoj. Otevřenou náruč, ochotu přijmout bez vyčítání, bez poučování, aby bylo jasné, že kdo se k Bohu blíží, o málo přichází, ale mnoho dostává. Měli bychom ocenit odvahu těch, kteří překonali ostych a spolu s překročením prahu kostela překročili práh naděje. Měli bychom nabídnout takový program, který je sice přístupný, ale který vyzývá k náročnosti, třeba tím, že bude obsahovat nejen mnoho řečí a informací, ale i ticho. Měli bychom spolu s Ježíšem pozvat všechny zájemce slovy našeho Spasitele: „Pojďte a uvidíte!“ (Jan 1, 39).

Přeji nám všem, aby letošní Noc kostelů byla pro nás pro všechny požehnáním.

 

Stanislav Přibyl

(foto: Markéta Jírů, ČBK)

Autor článku:
František Jemelka

Související články