Cesta papeže do Arménie: Od připomínky tragédie ke smíření

V neděli večer uzavřel papež František apoštolskou cestu do nejstarší křesťanské země, Arménie. Během tří dnů zde připomněl genocidu z roku 1915 a vyzval k usmíření s Turky. S patriarchou Arménské apoštolské církve Gareginem II. také podepsal prohlášení, které se týká jednoty církví i konfliktů ve světě.

^{Foto: Papež František s patriarchou Gareginem II. v Římě, Bohumil Petrik / CNA}

Papež František vypouští společně s patriarchou Gareginem II. holubice z kláštera spojeného s počátky arménské identity směrem k hoře Ararat, která nyní leží v Turecku. Toto symbolické gesto bylo jedním z posledních bodů programu apoštolské cesty římského biskupa do nejstarší křesťanské země.

Návštěva, která proběhla ve dnech 24. – 26. června, měla tři hlavní témata: setkání s arménským lidem a jeho bolestnou historií, ekumenismus a povzbuzení zdejší katolické menšiny.

„Ona tragédie, ona genocida byla bohužel začátkem tristního seznamu nezměrných katastrof minulého století…“

Již v první den návštěvy připomenul František tragickou událost, jíž bylo vyvraždění 1,5 milionu Arménů Osmanskou říší v roce 1915. „Ona tragédie, ona genocida byla bohužel začátkem tristního seznamu nezměrných katastrof minulého století způsobených scestnými motivacemi rasové, ideologické a náboženské povahy, zatemňujícími mysl trýznitelů až do té míry, že si usmysleli zničit celé národy. Je velice tristní, že velké mocnosti v tomto případě i v těch dvou ostatních odvrátily zrak jiným směrem,“ uvedl papež při setkání s diplomatickým sborem a se zástupci občanského a kulturního života.

Použití slova „genocida“ vyvolalo reakci místopředsedy turecké vlády Nurettina Canikliho, který prohlásil, že papežovy poznámky o genocidě jsou „velmi nešťastné“. Dodal přitom, že nesou charakteristické znaky „mentality křížových výprav“.

V sobotu František navštívil, společně s patriarchou Arménské apoštolské církve Gareginem II. a prezidentem Seržem Sargsjanem, památník genocidy v  Tzitzernakaberdu, kde se pomodlil. Také se zde setkal s potomky několika arménských rodin, které byly před sto lety zachráněny iniciativou papeže Benedikta XV. a za pontifikátu Pia XI. nalezly útočiště v papežské rezidenci v Castel Gandolfu.

„Modlím se tady s bolestí v srdci, aby již nikdy nedošlo k takovéto tragédii a aby lidstvo nikdy nezapomnělo a vždy umělo přemáhat zlo dobrem. Paměť netřeba ředit, ani opomíjet, paměť je zdrojem pokoje a budoucnosti,“ napsal František do pamětní knihy.

Smíření s tureckým lidem

Během ekumenického setkání, které se konalo v sobotu na náměstí v Jerevanu, vyzval František arménský národ ke smíření s Turky. Připomněl také vzkříšeného Krista, jehož „úděsně bolavé rány z kříže byly proměněny láskou a staly se zdrojem odpuštění a pokoje“.

„Drazí mladí lidé, vám patří tato budoucnost. Osvojením si velké moudrosti vašich starců si přejte být tvůrci pokoje; nikoli notáři současného stavu, nýbrž průkopníci. Bůh ať žehná vaší budoucnosti a obdaří vás započetím cesty smíření mezi arménským a tureckým lidem a také mírem na Náhorním Karabachu,“ řekl papež před 50 tisíci přítomnými.

Společná cesta k plné jednotě

Jedním z hlavních důrazů apoštolské cesty byl ekumenismus. Františka doprovázel téměř po celou cestu patriarcha Arménské apoštolské církve Garegin II. V jeho sídle v Ečmiadzinu také papež po tři dny bydlel.

V neděli se římský biskup zúčastnil Božské liturgie, během níž požádal Garegina o požehnání: „Svatosti, ve jménu Božím vás prosím, abyste požehnal mně i katolické církvi, abyste požehnal této naší společné cestě k plné jednotě,“ řekl.

„V nás všech nechť se zrodí silná touha po jednotě, jednotě, která nemá být podřízením jednoho druhému ani pohlcením, nýbrž přijetím všech darů, které dal Bůh každému, aby ukázal celému světu velké tajemství lásky uskutečněné Pánem Ježíšem,“ vyzval také František.

Společné prohlášení podepsané Františkem a Gareginem II.

V neděli odpoledne papež podepsal s patriarchou prohlášení, ve kterém společně děkují Bohu za blízkost ve víře a lásce mezi arménskou apoštolskou a katolickou církví.

Prohlášení připomíná starší text, který podepsal Garegin II. v roce 2001 s Janem Pavlem II., a kde hovoří o „vyhlazení milionu a půl arménských křesťanů, které je obecně definováno jako první genocida 20. století“.

František i Garegin upozorňují na „nezměrnou tragédii“ konfliktů na Blízkém východě i na celém světě, které mají etnický, politický a náboženský původ. Obracejí se na „představitele států, aby vyslyšeli miliony lidí, kteří touží po míru a spravedlnosti ve světě, požadují respektování svých práv, obdržených od Boha, a naléhavě potřebují chléb a nikoli zbraně“.

Společné prohlášení také kritizuje fundamentalistické chápání náboženství: „Bohužel jsme svědky představování náboženství a náboženských hodnot fundamentalistickým způsobem, který se využívá k šíření nenávisti, diskriminaci a násilí. Ospravedlňování takových zločinů na základě náboženských idejí je nepřijatelné,“ píší církevní představitelé. Pro mírové soužití je podle nich nutná úcta k náboženským rozdílnostem.

František s Gareginem vyzývají k většímu zapojení ve prospěch obětí válek, uprchlíků a řešení konfliktů na Blízkém východě. To se týká všech věřících i politiků: „Žádáme věřící našich církví, aby otevřeli svá srdce a své ruce obětem války a terorismu, uprchlíkům a jejich rodinám. Ve hře je samotný smysl našeho lidství, naší solidarity, soucitu a štědrosti, který může být vhodně vyjádřen pouze skrze okamžité a praktické využití zdrojů.“

„Uznáváme, že toto všechno se již učinilo, avšak zdůrazňujeme, že ze strany politiků a mezinárodního společenství se žádá mnohem víc, aby se zajistilo právo všech na život v míru a bezpečí, podporoval se právní stát, chránily náboženské a etnické menšiny a bojovalo se proti obchodu s lidmi,“ uvádí také prohlášení.

Představitelé dále „vyjadřují naději na mírové řešení otázek týkajících se Náhorního Karabachu“.

Podepsané církve v prohlášení také sdílí stejný pohled na rodinu, která se zakládá na manželství, nezištném skutku lásky mezi mužem a ženou.

^{(zdroj: Radio Vaticana, Tiskové středisko Svatého stolce)}