Krutost dneška se nijak neliší od té v minulosti, řekl papež

Po měsíční přestávce se ve středu opět konala generální audience s papežem Františkem. Při promluvě v římské aule Pavla IV. se František znovu vrátil ke své apoštolské cestě do Polska, rozhovořil se především o tom, jaké dojmy v něm zanechala návštěva osvětimského koncentračního tábora.

^{Foto: Alexey Gotoviskyi / CNA}

Mladí, ke kterým má papež tak blízko, stejně jako i oni k němu, byli jeho hlavním důvodem cesty do Polska, řekl František v úvodu. Dojmy z oslavy Světového dne mládeže popsal následovně: „Byl to svátek barev, různých tváří, jazyků a příběhů. Nevím, jak to dokáží – mluví sice rozdílnými jazyky, ale jsou schopni si porozumět. Proč? Chtějí totiž jít spolu, stavět mosty, přejí si bratrství! Přivezli si s sebou svá trápení a otázky, avšak především radost ze setkání, a proto ještě jednou mohli poskládat mozaiku bratrství.“

Pozastavil se také u návštěvy koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, jehož atmosféra v něm zanechala v kontextu současných událostí ve světě hlubokou zkušenost. Nevystoupil zde s žádným projevem, jen se v tichosti modlil a rozjímal:

„V onom tichu jsem naslouchal všem duším, které tudy prošly, a vnímal jejich přítomnost. Cítil jsem soucit, Boží milosrdenství, které některé svaté duše dokázaly přinést i do oné propasti. Za hlubokého ticha jsem se modlil za všechny oběti násilí a válek. A tam, na onom místě, jsem ještě více a naléhavěji pochopil cenu paměti, nikoli jako vzpomínky na minulé události, nýbrž jako varování a zodpovědnosti pro dnešek a zítřek, aby se setba nenávisti a násilí neuchytila v brázdách dějin. V této paměti válek a mnoha zranění, mnohé prožívané bolesti, jsou také četní muži a ženy, kteří dnes trpí válkami – jsou to mnozí naši bratři a sestry. Když jsem v onom koncentračním táboře pohlédl na tamní krutost, ihned jsem pomyslel na krutost dneška, která se ničím neliší. Není tak soustředěná jako v onom místě, ale vládne všude ve světě. Krutost, bolest, válka, nenávist a smutek jsou nemocemi tohoto světa. A z toho důvodu vás stále žádám o modlitbu – kéž nám Pán udělí pokoj!“

Na závěr nezapomněl poděkovat všem realizátorům Světového dne mládeže v Krakově a vyzval také k modlitbám za italskou novinářku Annu Marii Jacobini, jež zemřela během probíhajícího setkání mládeže, a účastnici Susannu, z římské diecéze, která zemřela ve Vídni hned po krakovském setkání na akutní meningitidu.

_{(zdroj: Radio Vaticana)}