Církev dostala nové světce

Argentinský kněz a gaučo (pastevec) José Gabriel del Rosario Brochero i dalších šest osobností církve byli v neděli 16. října 2016 svatořečeni papežem Františkem ve Vatikánu. Slavnosti se zúčastnilo na 80 tisíc věřících, kteří přišli hlavně z Argentiny, Francie, Itálie, Mexika a Španělska, tedy pěti zemí, ze kterých pocházejí noví svatí.

sv. José Gabriel del Rosario Brochero foto: Daniel Ibanez/CNA ©

Kanonizační obřad se konal jako obvykle latinsky ještě před začátkem samotné bohoslužby, která byla z devětadvacáté neděle liturgického mezidobí. Petrův nástupce ve své homilii mluvil o modlitbě – tématu, které se prolínalio liturgickými čteními této neděle. V jejím závěru pak řekl:

„Modlit se neznamená utéci se do ideálního světa, uniknout do falešného egoistického poklidu. Naopak, modlit se znamená bojovat a nechat také Ducha svatého, aby se modlil v nás. Duch svatý nás učí se modlit, vede nás v modlitbě a umožňuje nám modlit se jako synové.
Svatými jsou muži a ženy, kteří plně proniknou do tajemství modlitby. Muži a ženy, kteří bojují modlitbou a dovolí Duchu svatému, aby se modlil a bojoval v nich; bojují až do konce všemi svými silami a vítězí. Nikoli však sami: Pán vítězí v nich a s nimi. Také těchto sedm svědků, kteří byli dnes kanonizováni, bojovalo dobrý boj víry a lásky modlitbou. Proto zůstali pevní ve víře a s velkodušným a věrným srdcem. Pro jejich příklad a na jejich přímluvu, ať Bůh dá také nám, ať jsme muži a ženami modlitby; ať dnem i nocí voláme k Bohu, neochabujeme a dovolíme Duchu svatému, aby se modlil v nás, a navzájem se modlitbou podpíráme, abychom vytrvali s pozdviženými pažemi, dokud nezvítězí Boží Milosrdenství.“

Celý český text papežovy homilie je k dispozici na stránkách Radia Vaticana.  

Kdo jsou noví svatí:

sv. Salomón Leclercq (1745—1792) je mučedník z dob řádění Francouzské revoluce a patří do řeholní kongregace Školských bratří, byl zabit z nenávisti k víře 15. srpna 1792; 

sv. José Sánchez del Rio (1913-1928) je mučedník z dob pronásledování katolické církve v Mexiku ve dvacátých letech 20. století. Vstoupil do hnutí tzv. Cristeros, bojovníků bránících se zbraní v ruce náboženskou svobodu a církev. V patnácti letech upadl do zajetí, kde byl mučen, aby se zřekl Krista, a když odmítl, byl 10. února 1928 zastřelen. Tři dny před svojí smrtí napsal své mamince: 'Svěř se Boží vůli. Já jsem spokojen, protože umírám po boku našeho Pána'; 

sv. Manuel Gonzáles García (1877-1940) je španělský biskup, který vynikl vroucí eucharistickou úctou, horlivou pastorací a sociálním nasazením, zemřel v roce 1940; 

sv. Lodovico Pavoni (1784-1849) je italský kněz, který vynikl na poli výchovy a vzdělání mládeže v první polovině 19. století, tedy v epoše hlubokých politických a sociálních proměn na Apeninském poloostrově. Založil řeholní Kongregaci synů Neposkvrněné Panny Marie (tzv. pavoniani), zemřel 24. března 1849; 

sv. Alfonso Maria Fusco (1839-1910) je italský diecézní kněz, horlivý pastýř věnující se dětem a mládeži, a zakladatel řeholní Kongregace sester svatého Jana Křtitele, zemřel 6. února 1910;

sv. José Gabriel del Rosario Brochero (1840-1914) je argentinský diecézní kněz. Dosáhl doktorátu z filosofie a působil nejprve jako rektor kněžského semináře. Roku 1869 byl ve svých devětadvaceti letech jmenován farářem na území 3327 kilometrů čtverečných, stal se pastýřem tamějších gaučů, dával Duchovní cvičení sv. Ignáce z Loyoly a postavil exerciční dům, kterým prošlo 40 tisíc exercitantů. Po vyčerpávající službě se v kontaktu s malomocnými nakazil a zemřel 26. ledna 1914;

sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice, vl. jménem Alžběta Catezová (1880-1906), bosá karmelitka žijící na přelomu 19. a 20. století, mystička, autorka mnoha duchovních spisů. Ve svých 14 letech se cele zasvětila Bohu a dostalo se jí jistoty, že vstoupí do Karmelu. Její matka, ačkoli byla sama velkou ctitelkou svaté Terezie z Avily, však jejímu odchodu do kláštera bránila. Matčino dovolení dostala Alžběta až ve svých 21 letech. Život v Karmelu začala bez těžkostí: 'Nenacházím slov, abych popsala své štěstí', píše odmatud s nadšením svojí matce, 'tady není již nic než Ježíš... Nacházím Ho všude, při praní stejně jako při modlitbě. Tady se Jím žije, dýchá...' V Karmelu však Alžběta pobývala pouhých pět let, protože 9. listopadu 1906 byla vzata na věčnost.

^{(zdroj: Radio Vaticana, Catholic News Agency)}