Papež František: Starost o chudého nemohu přehodit na druhé

Starost o chudého nemohu přehodit na druhého, je vždy někdo, kdo potřebuje právě mě. Řekl to papež František během středeční generální audience. Při setkání se 40 tisíci poutníky na Svatopetrském náměstí hovořil římský biskup o dvou skutcích milosrdenství: sytit hladové a napojit žíznivé.

^{Foto: John Christian Fjellestad / CC BY}

„Je zde vždy někdo, kdo má hlad a žízeň a potřebuje právě mě. Nemohu to přehodit na nikoho jiného. Tento chudý člověk potřebuje mě, mou pomoc, mé slovo, mé nasazení,“ řekl papež během středeční generální audience.

Jedním z důsledků blahobytu je podle něj uzavřenost lidí, kteří se stávají netečnými vůči potřebám druhých. Skutečnost je však třeba přijmout se vším, co přináší, a tedy i se situacemi, kdy se setkávám s naléhavou potřebou.

František zdůraznil ve své promluvě konkrétní setkání, „když jdeme po ulici a setkáme se s člověkem v nouzi, nebo když nějaký chudý zaklepe na dveře našeho domu“.

„Jaká je v těchto případech moje reakce? Odvrátím svůj pohled a jdu dál? Anebo se zastavím k rozmluvě a zajímám se o dotyčného? Pokud tak jednáš, určitě se najde někdo, kdo řekne: ‚Je to blázen, baví se s chudákem.‘ Zjišťuji, zda mohu dotyčného nějak přijmout, anebo se snažím zbavit se jej co nejdříve? Možná, že chce jenom to nejnutnější: najíst a napít. Přemýšlejme chvíli: kolikrát jen odříkáváme ‚Otče náš‘ a vůbec nevěnujeme pozornost slovům: Chléb vezdejší dej nám dnes,“ řekl František.

Připomněl také úryvek z listu apoštola Jakuba: „Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: ‚Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se‘ - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné? Stejně tak je tomu s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jak 2,14-17)