Vychází nový dokument o kněžské formaci

V den slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, 8. prosince 2016, vydala vatikánská Kongregace pro klérus nový dokument o kněžské formaci. Jeho hlavní myšlenky představuje prefekt kongregace kardinál Benimano Stella, podle kterého je třeba formaci kněží obnovit a znovu postavit do centra pozornosti církve.

^{Foto: Bohumil Petrik / CNA}

Nový dokument o formaci kněží nazvaný „Dar kněžského povolání. Ratio Fundamentalis Institutionis Sacerdotalis“ vychází po 46 letech od předchozího s podobným tématem. Text má být užitečným nástrojem k celkové formaci kněze, jež by byla „schopná vyváženě spojit lidský, duchovní, intelektuální i pastorační rozměr,“ vysvětluje v rozhovoru pro vatikánský deník L’Osservatore Romano kardinál Beniamino Stella.

Dokument je v současnosti ke stažení v několika světových jazycích na stránkách Kongregace pro klérus (odkaz zde).

Proč vzniká nový dokument pro budoucí kněze a jaké jsou jeho hlavní body?

Poslední Radio fundamentalis pochází z roku 1970, i když bylo v roce 1985 aktualizované. Mezitím se, jak víme – především pod vlivem rychlého vývoje, jemuž jsme vystaveni – změnil historický, sociálně-kulturní i církevní kontext, v němž je kněz povolán, aby ztělesňoval poslání Krista a církve. To způsobilo také důležité změny v jiných aspektech: obraz nebo ideál kněze, duchovní potřeby Božího lidu, výzvy nové evangelizace, jazyk, jímž kněz komunikuje, a další. Zdálo se nám, že kněžskou formaci je třeba obnovit a postavit do centra. Povzbudilo nás v tom a dalo nám světlo učení papeže Františka a spiritualita a proroctví, kterými se vyznačují jeho slova. Papež se často obracel ke kněžím, kterým připomínal, že kněz není úředníkem, nýbrž pomazaným pastýřem Božího lidu, jenž má pro své unavené zástupy Kristovo soucitné a milosrdné srdce. Slova i varování papeže, z nichž některé souvisejí s pokušením peněz, autoritářským vedením, zákonickou rigidností nebo marnou slávou, nám ukazují, jak je péče o kněze a o jejich formace zásadní věcí v církevním jednání tohoto pontifikátu. Musí se stávat stále zásadnější také pro každého biskupa a každou místní církev.

Co je v Ratio fundamentalis nového?

Chtěl bych předeslat, že nové věci v životě církve nejsou nikdy odtržené od tradice. Právě naopak: to, co je nového, tradici zahrnuje a prohlubuje. Když člověk naslouchá Duchu svatému, naučí se hledět dopředu a sbírat přitom již existující dědictví. Ratio fundamentalis tak přebírá témata, metody i směřování, které byly dosud vytvořeny v oblasti formace, a aktualizuje je a zavádí nové prvky. Dokument obsahuje pokyny z Pastorem dabo vobis z roku 1992 ohledně integrální (celistvé) formace, tedy takové, která je schopná vyváženě spojit lidský, duchovní, intelektuální i pastorační rozměr prostřednictvím postupné a osobní cesty.  

Co se týká prvního – lidského – rozměru, je na něj kladen zvláštní důraz: Není možné být knězem bez rovnováhy mysli a srdce a bez citové zralosti. Každá nevyřešená nebo problematická mezera v této oblasti může být zhoubná pro kněze i pro Boží lid. Díky pozitivnímu výsledku propedeutického období při vstupu do semináře, který jsme zaznamenali v mnoha místních církvích, podtrhuje text důležitost a potřebu této etapy, aby se kandidáti pozorně prověřili a vybrali.

Co se pak týká aspektu rozlišování povolání, text velmi zdůrazňuje to, že biskupové a formátoři mají velkou zodpovědnost a jsou povoláni, aby bystře bděli nad vhodností kandidátů, beze spěchu a povrchnosti. V tomto směru zkouší Ratio překonat některé zajeté koleje, jež se vytvořily v minulosti; cílem je nabídnout integrální formaci, která pomůže člověku vyzrát v každém ohledu a podpoří závěrečné zhodnocení, jež bude vytvořené na základě celkové cesty. Proto vedle již známých prvků, které rozdělovaly cestu (ke kněžství) na „fázi filosofických studií“, „fázi teologických studií“ a „pastorační fázi“, byla přidána také „učednická fáze“, „utvářející fáze“ a „fáze syntézy povolání“. Každé z nich odpovídá specifická formační cesta a obsah. Společně směřují k asimilaci obrazu Dobrého pastýře. Stručně řečeno: aby byl někdo dobrým knězem, je třeba také, kromě složení všech zkoušek, prokazatelně lidsky, duchovně a pastoračně vyzrát.

Myslím, že je zbytečné říkat, že dalších drobných novinek je možné si všimnout v oblasti přístupu k otázkám, použitému jazyku, navržené formační metodologii a díky čerstvému vzduchu, který má dokument především kvůli současnému papežskému učení.

Existují nějaká klíčová slova, jež by popsala základní koncepci nového Ratio?

Vybral bych alespoň tři. Prvním z nich je „lidskost“. Myslím, že nikdy nebudeme moci dostatečně zdůraznit potřebu, aby byli bohoslovci doprovázeni v růstu, který z nich udělá lidsky vyrovnané, klidné a stabilní lidi. Jedině tak bude možné mít kněze, které budou lidé milovat, kteří budou autentičtí, loajální, vnitřně svobodní, emočně stabilní, schopní mít pokojné mezilidské vztahy a prožívat evangelní rady bez rigidnosti nebo pokrytectví či úniků. Ratio trvá na důležitosti tohoto lidského doprovázení, které napomůže rozvoji ke zralosti člověka a zaručí kandidátům dobrou psychicko-emoční rovnováhu.

Druhým slovem je „spiritualita“, kterou nelze nikdy pokládat za samozřejmou. Vědomí kněžské identity je třeba znovu založit na tomto základě: kněz není člověk „činností“, lídr, náboženský organizátor nebo vykonavatel posvátných věcí, nýbrž je učedníkem zamilovaným do Pána, jehož život a služba jsou založeny na důvěrném vztahu s Bohem a na připodobnění se ke Kristu, Dobrému pastýři. Pouze takto, když se bude duchovní život rozvíjet s disciplínou a zvlášť vyhrazenými dobami, bude možné překonat posvátně-úřednické nebo byrokratické pojetí kněze a budeme mít kněze, již mají vášeň pro evangelium, jsou schopni „smýšlet s církví“ (sentire cum Ecclesia) a být, jako Ježíš, soucitnými a milosrdnými „samaritány“.

Třetím slovem je podle mého názoru „rozlišování“. Kdo následuje cestu evangelia a ponoří se do života Ducha, překoná ideologický i rigoristický přístup a zjistí, že životní situace nemohou být označkovány podle nepružných vzorců nebo abstraktních norem: Hnutím srdce se musí naslouchat, vést o nich dialog a interpretovat je. Hlavním místem, kde má zrát umění rozlišování, je jistě duchovní doprovázení, především v duchovním vedení. Jedná se o klíčovou oblast, která vyžaduje upřímnou otevřenost kandidátů a způsobilé a dostupné formátory, již nabídnou čas i užitečné nástroje. Rozlišování je dar, který musí pastýři vykonávat sami na sobě, a ještě více v pastoračním prostředí, aby dokázali doprovázet a chápat do hloubky především ty složitější existenciální situace, jimiž jsou často nám svěření lidé poznamenaní, zatížení a zranění. Ve svém posledním projevu k Tovaryšstvu Ježíšovu poukázal papež na toto téma se znepokojením: „Všímám si,“ řekl, „že v kněžské formaci chybí rozlišování. Riskujeme totiž, že si zvykneme na „černobílé“ a zákonické vidění. Jsme v principu dost uzavření vůči rozlišování. Jedna věc je jasná: dnes se do určitého počtu seminářům vrátila rigidnost, které není rozlišování situací blízké.“ Hlavní výzvu, již chce Ratio naplnit, nám ukazuje papež František: zformovat kněze „jasnozřivé v rozlišování“.  

Co byste chtěl, jako prefekt Kongregace pro klérus, říci současným kněžím?

Na prvním místě bych chtěl říci, že velká zodpovědnost, která mi byla vedením dikasteria (tzn. římského úřadu) svěřená, mě vede ke každodenní modlitbě za kněze. Mnoho z nich, ať už jakýmkoliv způsobem, prochází přes dikasterium. Snažíme se je přijmout, vstoupit do někdy složitých, těžkých nebo namáhavých životních situací a služby. Zároveň víme, že mnoho kněží obětuje vlastní život s velkorysostí a zanícením pro hlásání evangelia. Každému bych chtěl především říci: Nenechte se odradit! Pán vždy dostojí svým slibům, a pokud vás povolal, nechá zazářit své světlo také tehdy, když momentálně žijete v temnotě, vyprahlosti, námaze nebo zažíváte pastorační neúspěch. Chtěl bych ale doporučit kněžím: Ať ve vás neuhasne zdravý neklid, který vás drží na cestě! Nezanedbávejte modlitbu, pečujte o vnitřní život, nechte se každý den ochotně formovat a dovolte, aby vás pastorační život a Boží lid podpíral a učil. Musíme zůstat bdělí, jak nám připomíná toto adventní období, abychom nedovolili, aby zvyk nebo průměrnost oslabil dar, který nám Pán dal. Pro vydání dokumentu jsme nezvolili náhodně den Neposkvrněného početí Panny Marie. Podobně jako Maria jsme i my povoláni, abychom očekávali Pána, přijali jej a „porodili“ pro celý svět, v jistotě, že „kdo doufá v Pána, dostává sílu a křídla jako orlice, běží a putuje bez únavy“.  

^{(rozhovor přeložen z: L'Osservatore Romano, 7-8 prosince 2016)}