Pomozte slabým a chudým (Žalm 82:3)

Přinášíme prohlášení COMECE k chudobě a sociálnímu vyloučení v Evropě. Text zveřejňujeme v plném znění.

Pomozte slabým a chudým (Žalm 82:3)
Prohlášení COMECE k chudobě a sociálnímu vyloučení v Evropě

Péče a respekt k nejchudším a nejzranitelnějším lidem ve společnosti představují základní kritéria sociální spravedlnosti. Přestože je EU založená na křesťanských hodnotách, téměř čtvrtina populace žije na hranici chudoby a sociálního vyloučení, uvádí biskupové COMECE. Považujeme za svou povinnost vyzvat k integrovanému přístupu v boji proti strádání a sociálnímu vyloučení. Pouze těsné doplňování se strategií ve ve všech relevantních oblastech může eliminovat strukturální příčiny chudoby a podporovat integrální rozvoj každého člena společnosti, včetně těch nejzranitelnějších.

Ekonomická a finanční krize zanechala hlubokou stopu v procesu evropské integrace. Dosud pevná víra ve společně rostoucí Evropu se otřásla, když se členské státy začaly rozcházet ve společenském a ekonomickém rozvoji. Ve většině zemí se zvětšují rozdíly a počet lidí na hranici chudoby nebo sociálního vyloučení vzrostl ze 116 milionů v roce 2008 na 123 milionů v roce 2012. I když se tyto údaje od té doby lehce snížily, v zemích nejhůře zasažených recesí naopak stále rostou. To poukazuje na fakt, že důsledky krize způsobené spekulacemi, chamtivostí a nedostatkem regulace finančních trhů nejvíce dopadají na nejchudší členy společnosti.

Katolické sociální učení definuje chudobu především jako výsledek strukturálních bariér, které omezují lidské možnosti a brání osobnímu rozvoji a důstojnému svobodnému životu. Chudoba neodkazuje pouze na nedostatek finančních zdrojů. Lze ji nahlédnout také jako mnohostranný fenomén pokrývající všechny aspekty života, které brání lidskému rozvoji, jako je poškozování životního prostředí, nedostatečný přístup ke vzdělání, sociálním službám a energii.

Chudoba uprostřed naší bohaté společnosti

V dnešní Evropě má chudoba mnoho tváří. Během krize se posunula z periférie do úplného středu naší společnosti.

1. Děti představují skupinu, která je dnes v EU nejvíce ohrožena chudobou. Stále příliš mnoho dětí je uvězněno v sociálních třídách, do kterých se narodily. Kvůli omezenému přístupu ke vzdělání často nemají možnost se vymanit z chudoby. V době poklesu populace je nepřijatelné, aby společnost adekvátně nepodporovala výchovu dětí a vystavovala velké rodiny a rodiče samoživitele, zejména ženy, vysokému riziku chudoby.

2. Mladí lidé jsou zasažení vysokou nezaměstnaností a nepříznivými ekonomickými podmínkami. Jak řekl papež František, mladí jsou „katalyzátorem změny a transformace“ v Evropě, avšak mnoho z nich musí začínat svůj život v nejistotě a frustraci.

3. Trvale vysoký počet občanů EU patří do skupiny dlouhodobě nezaměstnaných, která se musí vyrovnávat s nedostatkem životní perspektivy a sebehodnocení.

4. Zaměstnanost jako taková už nechrání občany EU před strádáním, neboť chudoba pracujících a nestálé pracovní podmínky jsou stále častější. Rostoucí počet lidí nedostává přiměřenou a řádnou mzdu, která by jejich rodinám umožnila důstojný život.

5. Sociální skupiny čelící diskriminaci, často v mnohonásobné formě, jsou neustále vysoce ohroženy chudobou a společenským vyloučením. Zranitelné skupiny obyvatel a lidé z okraje společnosti hledají ochranu v našich komunitách – jako např. uprchlíci a žadatelé o azyl, ale i jiní jako romské komunity – těm všem je bráněno v jejich společenském rozvoji.

Potřeba integrovaného přístupu

Chceme přimět EU a její členské státy, aby společně se zástupci občanské společnosti a církví rozvíjely integrovaný přístup v boji s chudobou a sociálním vyloučením ve všech jejich formách. V souladu s agendou trvale udržitelného rozvoje OSN a jeho základním cílem, kterým je vymýcení chudoby prostřednictvím udržitelného rozvoje, by měl být takový přístup nasměrován k rozvoji společného blaha, respektu k důstojnosti a podpoře integrálního rozvoje každé lidské bytosti. Na základě církevních principů upřednostňující chudé a obecné zodpovědnosti za péči o naše bližní by se politiky EU a národní a místní politiky proto měly týkat těch nejvíce zranitelnějších. To znamená, že nikdo nebude upozaděn v morálním nároku na plnou participaci v rámci společenství a že každý přijme morální zodpovědnost za svůj příspěvek k rozvoji společnosti.

K tomuto účelu by se měly zásady solidarity a subsidiarity stát hlavním principem u všech aktérů v rámci EU. Přiměřené vyjádření obou principů zajistí, aby se rozhodování o legislativě, politikách a distribuci zdrojů dělo na lokálně nejnižší možné úrovni a zároveň na nejvyšší úrovni nezbytnosti.

Ekonomická a finanční krize odhalila, že žádný samostatný národ již nezvládá čelit tlaku ekonomických a sociálních výzev v naší provázané globální ekonomice. Vzhledem k tomu, že nadnárodní korporace vedou své aktivity přes hranice států, měly by národní vlády alespoň spolupracovat na evropské úrovni při vytváření regulatorních, sociálních a daňových politik. Papež František vyzývá k „posunu od tekuté ekonomiky k sociální ekonomice“ v Evropě a obzvláště zdůrazňuje koncept sociální tržní ekonomiky, která je cílem smluv EU. Připomínáme naší deklaraci „Evropské společenství solidarity a zodpovědnosti“ a znovu vyjadřujeme svou podporu modelu, který propojuje principy volného trhu se zásadami solidarity a s mechanismy, jež slouží společnému dobru. Ve světě, kde „je vše propojeno“, může být sociálně tržní ekonomika základem pro „integrovaný přístup v boji s chudobou, obnovení důstojnosti vyloučených lidí a současně ochranu přírody“.

Doporučení: Směrem ke společenství solidarity a zodpovědnosti

1. Prosazovat integrální rozvoj. Zranitelnost chudých a budoucích generací v důsledku klimatických změn vytváří vážnou etickou a morální zodpovědnost. EU by měla dodržovat cíle týkající se boje s klimatickými změnami a vymýcení chudoby jak stanovila ve své strategii Evropa 2020 a také umístit udržitelné rozvojové cíle do centra nové agendy pro období 2030. V tomto ohledu by pravidelný monitoring strategie v evropském semestru neměl ignorovat sociální a environmentální ukazatele. Dále chceme vyzvat EU, aby důrazněji podpořila alternativní modely spotřeby a výroby a usilovala o přehodnocení našeho hodnotového žebříčku a porozumění rozvoji.

2. Zajistit soudržnou politiku. Podle článku 9 Smlouvy o fungování Evropské unie by EU měla zvážit požadavek boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení při formulování a provádění svých politik a aktivit. Budoucí politiky, obzvláště v rámci evropského semestru a s ohledem na přiměřené zdanění, by proto měly být zformulovány a prováděny takovým způsobem, aby pomohly odstranit strukturální příčiny chudoby.

3. Znovu uvést do rovnováhy ekonomické zájmy a sociální práva. EU a její členské státy by měly zajistit, aby navrhovaná iniciativa evropského pilíře sociálních práv a jeho idea znovuobnovení sociální konvergence na bázi společných adekvátních sociálních standardů byla co nejsouhrnnější a podporována konkrétními opatřeními pro implementaci tak, aby zastavila rostoucí nerovnosti.

4. Prosazovat adekvátní pracovní podmínky. Papež František nám připomněl, abychom prosazovali politiky, které budou vytvářet zaměstnanost a také zajistí řádné pracovní podmínky. I když uznáváme, že opatření typu „záruka pro mladé“ a „iniciativa pro zaměstnanost mládeže“ pomohly vytvořit pracovní místa pro mladé lidi, chceme přimět EU, aby monitorovala jejich dlouhodobý dopad a propojila tyto iniciativy s cílenými investicemi v podnikatelském sektoru chudých regionů. EU a její členské státy by měly také zajistit, aby pracovníkům nebyly odpírány jejich legitimní práva na řádné pracovní podmínky a plat, který by „jim a jejich rodinám zajistil slušný životní standard“. Doporučujeme proto EU, aby posílila svojí pracovní legislativu a podporovala na mezinárodní úrovni lepší provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv.

5. Uznat rodiny jako klíčové aktéry ve společnosti. Děti žijící v chudých domácnostech jsou vystaveny významným překážkám, které omezují jejich příležitosti od raného dětství. Doporučujeme zajistit rovný přístup ke vzdělání a podporovat rodiče samoživitele a chudé a také velké rodiny. Vzhledem k tomu, že rodina představuje základní záchrannou síť v obtížných situacích, EU by jí měla věnovat speciální pozornost, zajistit její jednotu a prosazovat politiku zacílenou na podporu rodiny.

6. Podporovat dialog a spolupráci. Navrhujeme, aby EU podporovala dialog a spolupráci se všemi relevantními aktéry. Tento dialog by měl zahrnovat církve a jejich organizace, ale především by jeho prioritou mělo být, aby chudí nebyli nikdy viděni „jako problém, ale jako lidé, kteří se mohou stát základními tvůrci nové a více lidské budoucnosti pro všechny“.

Kombinace těchto aktivit může přinést změny, které jsou třeba, aby ožila myšlenka společně rostoucí Evropy. Zacílení evropských politik na lidi a obzvláště na chudé by mělo zajistit, aby naše společnost byla nejen inkluzivnější, ale také odolnější vůči budoucím krizím. Takto může v současné globalizované ekonomice přispět k našemu společnému úsilí „ustanovit politický, sociální a ekonomický řád, který bude stále více sloužit mužům a ženám a pomáhat jedincům i skupinám v zajištění a rozvíjení důstojnosti, která jim přináleží“.