Katolický týdeník: Nizozemí, další krok v eutanázii?
V předkládaném nizozemském návrhu by mělo jít o to, že by o asistovanou sebevraždu mohli požádat starší lidé, kteří „považují svůj život za dokončený a nevidí žádný způsob, jak mu dát smysl: ti, kdo mají problémy vyrovnat se se ztrátou pohyblivosti, kdo se cítí sami, trpí únavou, ztrátou fyzických sil či ztrátou osobní důstojnosti.“ Celá procedura by měla probíhat za pečlivého doprovázení „poradce v rozhodnutích, týkajících se konce života“ (end-of-life counsellor). Vznikla by tak nová profese odborníka v oblasti existenciálních a psychosociálních otázek. Původní profesí by šlo o zdravotní sestry, psychology nebo lékaře.
Nizozemská vláda argumentuje ochranou života, která je v nizozemském pojetí chápána jako respekt k svobodné vůli člověka. Iniciativa, která se za novou legislativu zasazuje, není nová. V Nizozemí působí od roku 1991.
Rozvolňování rámce, v němž se eutanázie odehrává
Otázkou je, zda se celá nizozemská praxe s eutanázií neposouvá směrem od lidí fyzicky nemocných k lidem, kteří jsou „pouze“ opuštění, beze smyslu života, či se stávají více a více závislými na pomoci okolí. V tomto ohledu by šlo o rozvolňování rámce, ve kterém se nizozemská praxe ukončování života na žádost pacienta odehrává.
Je jasné, že mezi nizozemským respektem vůči vůli pacienta a ochranou lidského života do jeho přirozeného konce existuje velké napětí. Zdá se mi, že Holanďané respektují vůli pacienta takovou, jaká je. Podle mého názoru se tak ovšem zároveň ztrácí to, že vůle člověka (a svoboda jako předpoklad jejího naplňování) má vždy nějaký „tvar“, je „konkrétní“. Jednoduše řečeno: když mám byť nekomplikovanou chřipku, jsem sice svobodný, ale ne tak, jako bych byl, kdybych byl zdravý. Ano, i s chřipkou se mohu svobodně rozhodovat. Ale jak bude takové rozhodování vypadat? Má-li být člověk skutečně svobodný, musí být postaráno i o předpoklady této svobody: o co nejlepší stav fyzického, psychického, sociálního a spirituálního zdraví.
Tím ještě není vyjádřeno veškeré znepokojení, které v nás může nizozemský návrh vyvolávat. Napadají mě alespoň dvě otázky: Nejde v nizozemském návrhu o jakýsi civilizační trend? A jaká je vůbec situace v České republice?
(zdroj: Úhel pohledu Jaromíra Matějka) Pokračování lze nalézt na katyd.cz.
Katolický týdeník je k mání elektronicky na https://www.alza.cz/media/katolicky-tydenik-d2171757.htm nebo ve vybraných prodejnách tisku a v řadě kostelů.
Dále si lze v KT přečíst:
Papež přijal rezignaci Josefa Hrdličky
O slovo „emeritní“ se minulou středu rozšířil titul olomouckého pomocného biskupa Josefa Hrdličky, který v lednu oslavil 75. narozeniny.
Za biskupy zamířili ve čtvrtek do katedrál řeholníci a řeholnice. Tématu povolání se věnuje KT hned na několika místech. Přibližujeme jeho hledání i nalézání.
První odpovědi o tom, jak přicházíme na svět, by měly děti dostat, když se zeptají svých rodičů. Pokud ji neobdrží, zastoupí je kamarádi, škola a „vševědoucí“ internet. KT poradí, jak na to.
Stopy českých jezuitů na Filipínách
Jezuité z českých zemí dopluli na Filipíny před více než 330 lety. Nyní se po jejich stopách vydává český velvyslanec v Manile Jaroslav Olša ml. Pročítá staré dopisy misionářů, putuje na odlehlé ostrovy a hledá místa, v nichž kdysi šířili víru naši krajané.
(Autor anonce: Jiří Macháně, KT)
Soubory ke stažení
Související články
Další aktuality
Homilie arcibiskupa Jana Graubnera z poutní mše svaté ve Staré Boleslavi
Ve Staré Boleslavi si lidé připomněli poutní mší svatého Václava
Červená středa 2022 – postavme se za svou víru!
Před 13 lety navštívil Českou republiku Benedikt XVI.
