Kněží olomoucké arcidiecéze podpoří své kolegy z Moldavska

Na sociální a zdravotní pojištění tří desítek katolických kněží, kteří působí v Moldavsku, se o Zeleném čtvrtku složí duchovní olomoucké arcidiecéze. K solidaritě s kolegy v nejchudší evropské zemi je svým listem vyzval arcibiskup Jan Graubner, který mimoto připomíná i další nástroje kněžské solidarity v rámci diecéze. Ke sbírce pro moldavské kněze se přidalo také sdružení Cesta 121.

^{Otevření nové jídelny, kterou katolická církev provozuje pro potřebné v Kišiněvě. Zdroj http://catolicmold.md}

Vyhlášená sbírka navazuje na loňský rok, kdy mezi sebou kněží během setkání v katedrále na Zelený čtvrtek vybírali peníze pro irácké duchovní. „Děkuji za ten mimořádný projev vaší solidarity s kněžími v Iráku,“ píše nyní arcibiskup Graubner ve svém listu, zaslaném během postní doby kněžím olomoucké arcidiecéze, a pokračuje: „Povzbuzen vaší velkorysostí vyhlašuji na letošní Den kněžství sbírku na pomoc kněžím v Moldavsku.“

Tamní církev je podle něj velmi mladá: „Za komunismu byl v celé zemi jediný katolický kněz. Dnes je tam biskup s třiceti kněžími. Jde o nejchudší zemi v Evropě, kde věřící nemohou živit kněze. Každý kněz má na několik let smluvně zajištěný příjem sto eur měsíčně od drážďanské diecéze, ale jsou bez důchodového a zdravotního pojištění,“ popisuje olomoucký arcibiskup.

Právě toto pojištění je podle něj oblastí, v níž se kněží olomoucké arcidiecéze mohou angažovat. „Budu vděčný, když jim v tom pomůžeme právě my, kteří jsme měli jako jedni z prvních na světě Kněžskou nemocenskou pokladnu, založenou v Přerově P. Ferdinandem Chýlkem,“ píše arcibiskup Graubner a připomíná, že P. Chýlek udělal špatnou zkušenost s nedostatkem financí během vlastní nemoci, při hledání řešení ale nemyslel jen na sebe. „Proto vybudoval velké dílo. My se dnes můžeme přihlásit k jeho odkazu,“ dodává arcibiskup Graubner.

Pomoc z olomoucké arcidiecéze v Moldavsku vítají. „Tato iniciativa má nedocenitelnou hodnotu, je velikým povzbuzením pro kněze, kteří žijí a slouží v nesnadných podmínkách,“ říká generální vikář kišiněvské diecéze Mons. Cesare Lodeserto. Moldavská církev podle něj prožívá těžké časy a od svých kněží vyžaduje velké oběti. „Naše diecéze nemá žádné vlastní zdroje. Obyvatelé tu žijí v podmínkách, které jim nedovolují církev podporovat, a naopak církev prostřednictvím farností, Charity a dalších organizací poskytuje nejrůznější pomoc potřebným.“

Moldavskou církev, která oslaví 25. výročí své svobodné existence po rozpadu Sovětského svazu, tvoří téměř 20 farností. Kněží jsou zčásti Moldavané a ostatní pocházejí z Rumunska, Polska, Itálie, Ukrajiny a Indie. Jejich práci podporuje 28 řeholnic, většinou působících přímo ve farnostech. Katolíci představují v této převážně pravoslavné zemi 0,5 % obyvatelstva, tj. zhruba 20 tisíc lidí.

K iniciativě arcibiskupa Graubnera se obratem připojilo i sdružení Cesta 121, které slíbilo, že kněze v Moldavsku podpoří. „Chceme napnout síly a přispět k pomoci, kterou vnímáme jako velmi potřebnou a důležitou. Církev není jen můj kostel nebo moje farnost. Patří do ní i lidé, kteří žijí možná daleko, ale s nimiž nás spojuje stejná víra. Kněží v Moldavsku tuto víru statečně hlásají a šíří. Zaslouží si naši podporu,“ vysvětluje Antonín Randa důvody, proč se Cesta 121 k výzvě arcibiskupa Graubnera připojila. Moldavské kněze lze podpořit prostřednictvím účtu Cesty 121: 2102001767/2700, variabilní symbol 1803.

Ve svém listu arcibiskup Graubner kněžím také připomíná projevy vzájemné solidarity v rámci diecéze. Mešní svaz je společenství kněží, kteří se zavazují sloužit mši svatou za každého zemřelého člena. Fond kněžské solidarity, do kterého přispívají všichni duchovní, slouží jako pomoc farnostem, které nejsou schopny zajistit svému knězi slušné bydlení, peníze se používají také na léky a zdravotní pomůcky v době nemoci, invalidity a stáří. Z Fondu kněžské dopravy, který je tvořen dary z intenčních peněz, se zase přispívá na nákupy a opravy aut.

„To jsou jen některé nástroje naší solidarity, která buduje kněžské společenství,“ píše pak arcibiskup Graubner a dodává: „Neméně důležitá jsou kněžská přátelství a vzájemná výpomoc, bratrské zastupování v době nemoci a dovolené. Dobré kněžské společenství vytváří naše rodinné zázemí, chrání nás před nebezpečím samotářského podivínství či autoritářství, podílí se na naší formaci. Náš příklad dobrých kněžských vztahů je také důležitou součástí našeho působení a silnou podporou našich slov.“