Eutanázie se v Nizozemsku vymkla z rukou

Eutanázie se v Nizozemsku vymkla z rukou. Píše to tamější psychoterapeut Boudewijn Chabot především s odvoláním na nárůst násilných úmrtí osob s demencí. Těchto případů od roku 2009 přibylo dvanáctinásobně. Na kritický vývoj v Nizozemsku dlouhodobě upozorňuje také český kněz a přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Karlovy univerzity Marek Vácha.

Psychoterapeut Boudewijn Chabot je šokován z vývoje eutanázie v Nizozemsku, která podle něj „vyjela z kolejí“. Tento úsudek překvapuje tím, že vychází z úst liberálního zastánce eutanázie. V loňském roce zemřelo tímto způsobem 6 091 lidí, což je zhruba 16 osob denně. Chabot upozorňuje na prudký nárůst usmrcování osob s demencí. Jejich počet vzrostl za posledních osm let z 12 na 141, což je dvanáctinásobný nárůst. Terapeut kritizuje, že tito lidé již nejsou patřičně chráněni.

Několik statistik: V současnosti se provádí eutanázie v Nizozemsku zhruba u 4,1 procent úmrtí. Každý 24. člověk je tedy zabit předčasně. To představuje téměř trojnásobný nárůst za deset let.

„Důvodem prudkého nárůstu je neustálé rozšiřování kritérií, kdy je možno zažádat, a stále benevolentnější posuzování a schvalování žádostí,“ komentuje nárůst český kněz a přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Karlovy univerzity Marek Vácha (celý článek zde). „V Nizozemí se okruh pacientů, kterým byla zcela legálně umožněna eutanázie, nyní rozšiřuje na pacienty trpící depresemi, schizofrenií, poruchami osobnosti, Aspergerových syndromem (!) a rovněž na pacienty, kteří jako důvod žádosti o eutanázii udávají ‚unavenost životem‘,“ dodává Vácha.

Nizozemský zákon z roku 2002 stanovil podmínky eutanázie jako nesnesitelné a beznadějné utrpení a věk starší 12 let. Od 16 let se mohlo dítě nechat usmrtit bez souhlasu rodičů. Již v roce 2004 však lékař Eduard Verhagen vytvořil protokol, podle něhož je možné usmrtit i mladší dítě bez rizika právního postihu. Lékař také popsal 22 případů usmrcení nemocných novorozenců v letech 1998-2004, které zůstaly bez trestu. V roce 2015 požádala asociace dětských lékařů o odstranění limitu 12 let (sousední Belgie umožnila dětskou eutanázii v roce 2014). V letošním roce se má v Nizozemsku projednávat návrh zákona, který by umožnil asistovanou sebevraždu bez lékařské diagnózy i omezení věku: kritériem by byl jen pocit, že život je již završen. Se smrtí by pomáhal „vykonavatel konce života“ (end-of-life practicioner), nově zřízená profese (více zde).

„Data z Nizozemí a Belgie mluví jasně: Džin, jednou z lahve vypuštěný, se již nevrátí zpět a v obou zemích dochází k jevu kluzkého svahu. (…) Navrhovat za této situace uzákonění eutanázie v České republice je vyjádřením naprosté neznalosti situace,“ komentuje vývoj Vácha.

Problému utrpení se podle něj nelze zbavit tím, že zabiji trpícího. Pokud se hovoří o důstojné smrti, jedná se spíše o umírání v kruhu rodiny, v hospici nebo za péče laskavého personálu.

Vácha také dodává, že proti praktikování eutanázie i asistované sebevraždy se jednoznačně vyslovuje i Světová lékařská asociace (World Medical Association). Podobně Parlamentní shromáždění Rady Evropy již v roce 2012 jasně konstatovalo, že „eutanázie jakožto úmyslné zabití, ať již skutkem nebo zanedbáním, závislé lidské osoby pro její údajné dobro musí být vždy zakázána“.

Podle katolické církve je eutanázie i asistovaná sebevražda mravně zcela nepřípustná a „těžce odporuje důstojnosti lidské osoby a úctě k živému Bohu, jejímu Stvořiteli“ (Katechismus 2277).

Za eutanázii se nepovažuje odmítnutí „léčby za každou cenu“, tedy neúměrné léčby vzhledem k očekávaným výsledkům: nechce se tím přivodit smrt, nýbrž se uzná, že jí nelze zabránit. 

^{(zdroj: Marek Vácha, Radio Vaticana)}