Katolický týdeník: Kam chodí na mši Češi ve Vídni?

V rakouském hlavním městě prý žije asi třicet tisíc Čechů. P. Jiří Šindelář od září plně převzal duchovní správu tamní katolické menšiny. Ukázal KT, jak se v rakouské metropoli Čechům žije. Vždyť z Brna to sem návštěvníci mají jen 130 kilometrů.

^{Foto: Jiří Macháně / KT}

Nejdete-li pro slovo daleko, je třeba si dávat na ulici ve Vídni pozor na jazyk. Ač se v tu chvíli kolem ozývá němčina, je vysoce pravděpodobné, že vám – podle statistik – může v tu chvíli porozumět až sto tisíc obyvatel a návštěvníků Vídně.

Doma jsou tu i čeští katolíci. A to nejen turisté, ale i poutníci, kteří přijíždějí za jedním z národních světců – sv. Klementem Maria Hofbauerem, který tu je od své smrti v roce 1820 pochován. V rakouské metropoli žije také komunita lidí, kteří sem zavítali v předchozích desetiletích, ba i generacích. Dobrovolně i nedobrovolně, leč nastálo. Jsou rozptýlení v německy mluvících farnostech, ale také se sdružují.

Na český živel pamatoval už císař Josef II., který kvůli jeho nemalé přítomnosti ve svém hlavním městě svěřil redemptoristům úkol duchovně o ně pečovat. A to v gotickém chrámu Panny Marie na nábřeží (Maria am Gestade). Tuto tradici se v kostele i přilehlém klášteře v Salvatorgasse v samém centru rakouského hlavního města podařilo uchovat dodnes. „Žije tu momentálně devět řeholníků několika národností. Jsem tu rád a těší mě, že můžu sloužit jak zdejším krajanům, tak i návštěvníkům,“ vítá nás v klášteře P. Jiří Šindelář, který je v České republice známý jako organizátor redemptoristických lidových misií. Od 1. září plně vede českou duchovní správu ve Vídni, kde byl dosud pověřen duchovní službou pro české studenty a spolky. Salesián P. Jan Horák po 30 letech služby pro vídeňské krajany odchází do kláštera kongregace Dona Boska v Itálii.

Chrám Maria am Gestade je nejstarším mariánským svatostánkem v rakouské metropoli a je označován jako perla Vídně. Ač je součástí jeho názvu označení „na nábřeží“, je ukryt mezi domy a k řece je to několik bloků pozdější zástavby. Bez znalosti tamního místopisu byste jej hledali poměrně těžko. Nestojí na návrší a jeho věž jen nepříliš převyšuje okolní domy.

České poutní centrum

Signálem, že jde o poutní místo, jsou votivní tabulky na části zdí chrámu. Lidé na nich děkují sv. Klementu za přímluvu. Centrem „malého poutního místa“, jak jej označuje P. Šindelář, je boční kaple s oltářem, který ukrývá ostatky světce. Okolní zdi zdobí obrazy s výjevy ze světcova života od rodných Tasovic přes působiště v Polsku až po samotnou Vídeň.

Z České republiky přijíždějí za sv. Klementem věřící po celý rok. „Jezdí zejména ti moravští, ponejvíce z olomoucké a brněnské diecéze,“ pochvaluje si P. Šindelář a dodává: „Nesmíme ale zapomenout ani na poutníky z Čech. V minulém roce sem zavítali kromě různých farníků i bohoslovci z pražského semináře spolu s panem kardinálem Dominikem Dukou, biskupem Václavem Malým a generálním vikářem P. Wasserbauerem,“ podotýká kněz.

(pokračování naleznete v KT č. 36/2017)

Katolický týdeník je k mání elektronicky na https://www.alza.cz/media/katolicky-tydenik-d2171757.htm nebo ve vybraných prodejnách tisku a v řadě kostelů.

Víra ve škole a škola víry

Žádná jiná instituce vedle rodiny a případně církve neformuje budoucí generace tolik jako škola. Toho si byli vědomi i komunisté, kterým se poměrně brzy podařilo školství zdeformovat ke svému obrazu. Přinášíme esej Jiřího Zajíce.

Rozhovor: P. Benedikt Holota

Nejstaršího českého františkána jsme navštívili v jeho domovském klášteře u Panny Marie Sněžné v Praze. V srpnu oslavil 95. narozeniny.

Rabíni si cení vztahů s katolíky

Papež František se ve Vatikánu setkal s rabíny. Zástupci židovské komunity mu představili dokument Mezi Jeruzalémem a Římem, který vypracovali k 50. výročí koncilní deklarace Nostra aetate.

^{(Autor anonce: Jiří Macháně, KT)}