Katolický týdeník: Nový život díky nadšencům

09. 11. 2017 Rubrika: Domácí
Když se po pádu komunismu bývalí vězni totalitních režimů – tzv. muklové, „muži určení k likvidaci“ – rozhodli každý rok scházet při pouti na Svatém Hostýně, těžko si mohli vybrat lepší místo. Nejen proto, že pro mnohé z nich byla v lágru oporou právě Panna Maria, ale také proto, že tato bazilika s nimi částečně sdílí jejich osud.

Foto: Archiv farnosti Markvartice

Také toto dnes nejnavštěvovanější poutní místo u nás bylo totiž „určeno k likvidaci“: o jeho zániku rozhodli koncem 18. století úředníci v rámci josefínských reforem. Až o padesát let později mohli ti, kdo sem nepřestali tajně chodit, požádat úřady o obnovu chrámu a také ji provést.

To, co za osvícenství potkávalo z pohledu úřadů jen „neužitečné“ kostely, se za komunismu mělo stát osudem kostelů všech. Ne najednou: i tehdy se dařilo mnohé chrámy opravovat, sem tam i nějaký postavit, ale to jen v místech, kde byli věřící. Tam, kde kostel přestal sloužit lidem hledajícím Boha, nastával „cílený nezájem“. A ne náhodou jsou posety ruinami, jimž místní říkají „kostel kabriolet“, především oblasti nově osídlené po vyhnání původního německého obyvatelstva.

Záchrana těchto staveb leží stejně jako v případě Svatého Hostýna na nadšencích, které k tomu přitom často přivedla náhoda – svědčí o tom příběhy skautů z Čechovic, kteří pečují o kostel ve Staré Vodě, či Mons. Josefa Suchára a dalších ve Sdružení Neratov. Případ dřevěného kostela v Třinci-Gutech, který nedávno zapálili vandalové a o jehož obnovu usilují svorně státní i církevní instituce, je nejen v tomto ohledu výjimkou.

Všichni přitom sdílejí přesvědčení, že taková činnost není zbytečná. „Chceme ten kraj posvětit,“ shrnuje Josef Dočkal z Hradiska u Kroměříže motivaci mužů, s nimiž už řadu let vyráží několikrát do roka opravovat kostely v litoměřické diecézi. Tým pod vedením P. Josefa Říhy tvoří i muži z okolí Uherského Hradiště a odvedl už velký kus práce především na Děčínsku: níže zmíněné Markvartice jsou jejich zatím posledním dílem.

Zároveň přitom doufají, že jejich práce inspiruje především ty, kdo jsou kolem daného kostela doma. „Věci se mění. Na začátku jsme pracovali sami, a teď s námi dělá i spousta místních,“ říká další z týmu, František Dostálek ze slováckých Nedachlebic, a dodává: „Důležité je, aby se našli lidé, kteří s kostelem budou žít.“

(Autor této části anonce: Jiří Gračka)

Katolický týdeník je k mání elektronicky na https://www.alza.cz/media/katolicky-tydenik-d2171757.htm nebo ve vybraných prodejnách tisku a v řadě kostelů.

Papež: Pane, už nikdy válku

Papež František změnil zavedené pořádky a na Dušičky se vydal jako první papež na americký vojenský hřbitov. „Války nevytvářejí nic jiného než hřbitovy a smrt. Zdá se však, že se lidstvo nepoučilo a poučit nechce,“ řekl a modlil se: „Prosím, Pane, zastav nás.“

Večery se světci namísto strašidel

Ukázat, že předvečer 1. listopadu není svátkem strašidel a svítících dýní, ale oslavou svatých – o to už několik let různými cestami usilují věřící v Polsku, Itálii, ale i v České republice, jak ukázaly maminky a jejich děti v Šumperku.

Jak se žije u hranic se Severní Koreou?

Před několika dny se vrátil P. Tomáš C. Havel z Jižní Koreje. Coby předseda české Společnosti pedagogiky Franze Ketta tam jel přímo s jejím zakladatelem. Společně tam během dvoutýdenní návštěvy školili katechety.

(Autor anonce: Jiří Macháně, KT)

Autor článku: František Jemelka