Papež František: Na některé otázky může odpovědět jedině Bůh

Začátkem se papež František setkal s rumunskými dětmi z dětských domovů, které mu pokládaly otázky. Minulý týden byly jeho odpovědi na mnohá dětské PROČ? zveřejněny. Uvádíme výběr otázek, které trápí děti vyrůstající bez podpory rodiny, jež nemají možnost slyšet: „Ty jsi můj milovaný syn/dcera…“.

^{Ilustrační foto: Mazur/catholicsnews.org}

Na začátku vatikánského setkání papež malým posluchačům řekl: „Chtěl bych poděkovat spolu s vámi Pánu, že jste zde, protože On, ve spolupráci s mnoha kamarády, vám pomohl, abyste šly dál a rostly. A společně vzpomeňme na ty děti, které jsou již v nebi, a prosme za ně; a modleme se taky za ty, kteří žijí v těžkých podmínkách, v Rumunsku a ostatních zemích světa. Svěřme Bohu a Matce Boží všechny děti, které jsou nemocné, trpí válkou a dnešní formami otroctví.“

V našich životech je spousta PROČ? a jen na některé můžeme dát odpověď, na jiné může dát odpověď pouze Bůh.

První otázka se týkala rozporu, že přestože chodíme na mši svatou, hádáme se mezi sebou a hřešíme. Svatý otec vysvětil, že toto pramení z hříchu, z lidského egoismu. I když chodíme do kostela, stále zůstáváme hříšníky. Ale přesto je důležité do kostela chodit a „postavit se před Boha takoví, jací jsme, bez ´přikrášlování´… a říci: ´Tady jsem, Pane, jsem hříšník a prosím o odpuštění. Smiluj se nade mnou´,“ poradil malým tazatelům papež František a pokračoval: „Ježíš nám říká, když to tak uděláme, bude nám odpuštěno, a vrátíme se domů Jím pohlazeni, víc milováni a budeme si více uvědomovat Jeho lásku. Tak bude Bůh pomalu přeměňovat naše srdce svým milosrdenstvím a bude proměňovat taky náš život. Nebudeme již stejní, ale Bůh nás bude přetvářet…“.

Další otázka se dotkla problému, proč někteří rodiče mají rádi jen zdravé děti a ne ty nemocné nebo s problémy. Papež František dětem vysvětlil, že ne všichni rodiče jsou silní, aby se dokázali postavit čelem ke křehkosti, nemocem a problémům druhých; „jsou to muži a ženy se svými limity, svými hříchy a křehkostí, kterou si nesou v sobě, třeba neměli to štěstí najít pomoc, když byli sami malí… A někdy jsme to právě my, kdo jim má pomoci. Místo toho, abychom si stěžovali na život, že nám nedal silné rodiče, když my sami jsme silní, proč nezměnit svůj postoj a nepoděkovat Bohu, poděkovat mu za život, protože já můžu pomoct křehkosti svých rodičů…“.

Třetí otázka vyjádřila bolest nad smrtí jednoho kamaráda dětí z dětského domova, který zemřel na Zelený čtvrtek, a jeden pravoslavný kněz jim řekl, že zemřel hříšník a proto nepůjde do nebe… „Nikdo nemůže říct, že se někdo nedostal do nebe…ani o Jidášovi t nemůžeme říct,“ ujistil papež děti a dále pokračoval: „Bůh chce, abychom se všichni dostali do nebe, nikoho nevyjímaje, a právě toto slavíme ve Svatém týdnu Utrpení Ježíše, který jako Dobrý pastýř dal život za nás, kteří jsme jeho ovečkami.“ Dále vyprávěl papež podobenství o ztracené ovci, kterou se vydává pastýř vždy hledat, a tak i Bůh stále hledá své „ztracené ovečky“ a nikdy se jich nezalekne, ani když jsou celé špinavé hříchem, opuštěné všemi, on je obejme a políbí. Nakonec papež děti ubezpečil: „Jsem si jistý, jak znám Ježíše, jsem si jistý, že právě toto udělal Pán ve Svatém týdnu i s vaším kamarádem.“

Na další PROČ?, které se týkalo osudu dětí z dětského domova, vysvětil papež, že zde neexistuje lidská odpověď, tu může dát pouze Bůh. I v evangeliu o slepém od narození (srov. J 9,1-3) se ptají učedníci Ježíše, čí je to vina, že se narodil slepý? A Ježíš jim odpovídá: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.“  To znamená, řekl papež, že „Bůh chce tyto ošklivé situace, ve kterých se můžeme ocitnout už od mala, uzdravit, obnovit a chce přinést život tam, kde je smrt… A pokud máte zkušenost ze setkání s Pánem, s Ježíšem, který uzdravuje, který uzdravuje objetím, pohlazením, láskou, pak jste tedy, po všech těch útrapách, které jste prožily, nakonec našly odpověď. To je odpovědí na vaše PROČ?“

Pátou otázku položila mladá maminka, která musela dát své dítě do pěstounské péče, za což ji někteří lidé odsuzují. Ona ale věří, že pro její dceru je to tak lepší, i když se často cítí sama a zdá se jí, že její život nemá smysl.  Papež ji ubezpečil, že v některých těžkých situacích může být pěstounská péče pomocí, důležité je, aby vše bylo vykonáváno s láskou a respektem.  Ohledně pocitu samoty papež doporučuje, aby se člověk neuzavíral sám do sebe, ale aby hledal křesťanské společenství: „Ježíš přišel, aby vytvořil novou rodinu, svoji rodinu, ve které nikdo není sám a všichni jsme bratry a sestrami, dětmi našeho nebeského Otce a Matky, kterou nám dal Ježíš. A v rodině Církve se můžeme všichni sejít, uzdravovat naše zranění a vyplňovat prázdnotu lásky, které se nám často v našich lidských rodinách nedostává.“

Při odpovědi na poslední otázku papež přiznal, že ho přivedla k pláči. Položil ji chlapec, kterého ve dvou měsících matka opustila a dala ho do dětského domova. On ve 21 letech svoji matku vyhledal a strávil s ní dva týdny, ale ona se k němu nechovala dobře, a tudíž od ní odešel. Jeho tatínek již nežije. „Jakou vinu mám já, jestliže mě ona nechce? Proč mě nepřijímá?“, zněl chlapcův zoufalý dotaz. I zde, jako v odpovědi na druhou otázku, uvedl papež František, se nejedná o otázku viny, ale o křehkost dospělých, která pramení z bídy, sociální nespravedlnost a také z duchovní bídy, jež zatvrzuje srdce. Pak se může stát i to, co se zdá nemožné, že matka opustí vlastní dítě. „Tvoje maminka tě má ráda, ale neví, jak na to, jak to vyjádřit. Nemůže, protože život je těžký a nespravedlivý. A tu lásku, která je uzavřená v ní, neví, jak vyjádřit, jak tě pohladit. Slibuji ti, že se budu za tebe modlit, aby ti jednoho dne mohla tuto lásku vyjádřit. Nezoufej, měj naději,“ povzbudil chlapce na závěr papež.

^{(Autorka: Radka Terezie Blajdová; Zdroj: Bollettino Santa sede)}