Rozhovor s nigerijským kardinálem Johnem Onaiyekanem

V těchto dnech pobývá v ČR nigerijský arcibiskup z Abuje kardinál John Onaiyekan. V rozhovoru ním se dozvíte více o tom, jak spolu vycházejí křesťané a muslimové v Nigérii a o dalších tématech s tím spojenými.
Publikováno: 6. 3. 2018 14:00

Foto: Lucie Horníková/ČaV

V Nigérii existuje mnoho důležitých témat, které pro nás mohou být ponaučením. Jedno z nejdůležitějších témat je bezesporu vztah křesťanů a muslimů v Nigérii?

Je důležité se učit ze zkušenosti druhých lidí. Já jsem např. studoval v Římě a velmi jsem se zajímal o evropskou historii. Vím, že pro většinu místních lidí se při zmínce o Nigérii vybaví jako první věc muslimský terorismus. Pro nás Nigerijce to ale není to, co přijde první na mysl. Také proto, že muslimští teroristé žijí v poměrně malé části země na severovýchodě. Tam mají na svědomí obrovskou spoušť, dělají špatné věci, zabíjejí nevinné lidi a provokují špatné vztahy mezi muslimy a křesťany. Navzdory úsilí těchto teroristů z Boko Haram jsou ale běžné vztahy mezi křesťany a muslimy docela dobré. Vzájemně se známe, žijeme společně, pracujeme společně, někdy máme i společné rodiny. Proto pro nás křesťany v Nigérii nejsou muslimové někdo, kdo přichází z daleka ze Saudské Arábie. Jsou součástí našich rodin, někdy je to můj strýc, někdy synovec nebo bratranec. A zcela určitě je to můj spoluobčan, se kterým mám stejné vztahy jako s ostatními. Mnoho lidí tohle nevnímá. V Nigérii žije zhruba 180 milionů obyvatel, jen samotný Lagos má 11 milionů obyvatel, což je více než celá populace ČR. Křesťané a muslimové jsou v naší zemi rozděleni téměř přesně na polovinu. A my věříme, že naše země dokáže být stejná jako jiné země ve světě, kde žije mnoho muslimů společně s křesťany. A proto věříme, že naše země je místo, kde můžeme testovat, jak muslimové a křesťané žijí spolu v míru. Neusilujeme o to, abychom v naší zemi získali dominantní postavení.

Naznačil jste, že svobodný pohyb po celé planetě je lidské právo, což je ale velmi problematické z pohledu migrační krize, kterou procházíme zde v Evropě. Znamená to, že lidé z Afriky a jiných zemí mají právo přijít sem do Evropy a žít tady s námi?

Ne, musíme rozlišovat mezi tím, jak by to mělo být, a tím jaká je současná situace, ve které se nacházíme. Pokud mluvíme o důležitosti národních hranic, vízech, vítání či nevítání migrantů, znamená to, že pořád žijeme v minulosti a nedíváme se kupředu. Minulost evropských zemí je toho dobrým příkladem. Kolik zdí se muselo překonat, kolik statisíců či milionů lidí bylo obětováno, vše pro nic za nic. Možná jenom pro kus kopcovité země nebo hor. Já se dívám do budoucnosti. S globalizovanou společností, kde se lidé pohybují svobodně, máte už v Evropě bohaté zkušenosti a funguje to zde velmi dobře.

Já jsem přijel jako student v roce 1965 do Říma. Abych tam mohl žít, tak jsem potřeboval víza, abych mohl překročit hranice. Když jsem chtěl jet do Německa, tak jsem potřeboval víza do Rakouska, jenom abych jím mohl projet. Dnes už to není třeba, svobodně se můžete pohybovat v celém schengenském prostoru. A i když při tom vznikají problémy, tak výhody převažují. My se o něco podobného pokoušíme v Africe. V západní Africe v regionu ECOWAS např. nepotřebujete víza, můžeme svobodně cestovat, nejsou třeba žádné bariéry. Myslím si, že postupně se tímto směrem bude ubírat i zbytek světa.

Zmínil jste, jestli se jedná o právo. Já přemýšlím o ideální situaci. Bůh stvořil tuto planetu a dal nám jí za domov. Není to Bůh, kdo rozděluje, jsme to my, kdo jsme rozděleni námi samotnými. Věřím, že nakonec dosáhneme stádia, kdy se budeme moci pohybovat svobodně a pro každého to bude lepší. Myslím si, že mladá generace to už tak vnímá, nejen se svobodou cestování. Dříve vláda mohla kontrolovat, co vidíte v TV, což už teď není možné. Můžete sedět doma a přes satelit pozorovat zprávy z celého světa. Já jsem sem přijel, nikdy dříve jsem tady nebyl, ale necítím se tu jako cizinec, protože je mi blízké co tu vidím.

V ČR je velká obava z muslimů. Dokonce zde existuje politická strana, která vyhrála se sloganem „zakažte islám“. Díky tomu dostali mnoho hlasů. Rozumím, že můžete koexistovat s muslimy v Africe, ale lidé v ČR mají názor, ať si svoje náboženství ponechají, ale tady jsme jenom křesťané, máme židovské a křesťanské kořeny, takže tu nechceme žádné muslimy. Co byste na to řekl?

Tam, kde existuje xenofobie, tedy, že někdo nemá rád někoho, kdo je jiný, znamená to, že se dívám dozadu, ne kupředu. Nemůžete popřít globalizaci, nemůžete jí zastavit. Viděli jsme to tady před pár lety, kdy do Evropy přišly statisíce Syřanů. Kdo mluvil o nějakých vízech? Lidé hledali bezpečné místo, kde nebudou trpět hlady. Protože o to reálně jde. Obáváte se muslimů, ale představte si, že by sem přišli Číňané. Těch jsou dvě miliardy.

My se neobáváme Číňanů, protože s nimi není spojeno žádné násilí. Lidé v ČR vnímají muslimy jako nebezpečí.

V Nigérii je zhruba 90 milionů muslimů a křesťanů je tam také 90 milionů. Známe je velmi dobře, víme, že někteří nás chtějí zabíjet, páchají bombové útoky, unášejí a znásilňují mladé dívky, a proto se jich obáváme. Přesto nemůžu říci, že muslimové jsou nebezpeční. Znám je a vím, že musím rozlišovat mezi tím, co někteří muslimové jsou. Mimochodem, Boko Haram zabíjí více muslimů než křesťanů. A dokonce ti nebezpeční muslimové, kterých se Evropané obávají, jsou větší hrozbou pro umírněné muslimy v Iráku, Sýrii než kdekoliv tady v Evropě. Proto si musíme uvědomit, že lidé trpí kdekoliv na světě, ačkoliv bych si velmi přál, aby tomu tak nebylo. Situace s terorismem na Středním Východě je velmi špatná. A bohužel je to částečně i vina Západu. Není to jenom kvůli fanatickým muslimům, kteří tvrdí, že se brání jenom útokům na islám.

Myslím, že pokud by Češi rozlišovali mezi teroristy, kterých je zcela určitě jenom hrstka, a mezi běžnými muslimy, kteří jenom pro sebe hledají lepší život, pak zjistí, že to nejsou nebezpeční lidé, ale kteří jsou stejní jako kdokoliv jiný. Někdy samozřejmě najdete mezi muslimy fanatiky, kteří odmítají vše odlišné. Přijedou do Evropy a očekávají, že to bude jako v Saudské Arábii nebo Iráku, což je pochopitelně špatně. Protože jste v jiné zemi, musíte opustit svůj životní styl a přizpůsobit se tomu, co vás obklopuje. Já říkám muslimů v Nigérii, tohle je Nigérie, to není Saudská Arábie. Neříkejte mi, že by se muslimové takto chovali v Sýrii nebo dokonce v Egyptě. Já jsem křesťan v Nigérii a nechovám se, jako kdybych byl v Itálii nebo ve Španělsku.

V Evropě navíc máte kus společné historii s islámskými národy, které pronikaly na sever, ale evropské národy je zastavily a vytlačili zpět, přičemž tyto historické události zůstávají stále v historickém povědomí. V Itálii kvůli dávným bojům s Otomanskou říší přetrvává tradiční nepřátelství nejen v rámci historie, ale je to i součástí tamější mentality. Tedy je třeba najít jiný způsob, jak nahlížet na lidské bytosti.

Je zjevné, že v Evropě i v Americe bude muslimů více a více. Usazují se třeba v Německu nebo Rakousku, kde je jich spousta z dřívějška z Turecka a v poslední době ze Severní Afriky. Imigranti se tam usazují od od padesátých a šedesátých let. Nyní se v Německu nebo Rakousku rodí děti, které jsou muslimského vyznání a zároveň jsou Němci nebo Rakušané. Je tam mnoho německých muslimů, kteří mají zároveň německé občanství, je jich velmi mnoho. Nyní to už není stejné Německo jako dříve, život se prostě mění.

Poslední otázka, nevím, jestli je to stejná situace, možná je to složitější kvůli vaší kmenové společnosti v Africe, kde z historických důvodů žijete v rámci jednoho národa. Možná víte mnohem více o tom, jak koexistovat, ale přesto je to stále do dnešního dne problematické.

Řeknu vám typický příklad. Moje pastorační asistentka je z kmene Igbo, takže když v katedrále zpívala tradiční píseň, tak já jsem jí nerozuměl, protože patřím ke kmeni Yoruba. Ona pro mne pracuje, je to zároveň ředitelka mojí nadace, a museli jsme se naučit spolu vycházet navzdory naším kulturním rozdílům.

A řeknu vám ještě lepší příklad, který se týká našich rozdílů napříč kulturami. Moji věřící jsou z různých kmenů jako Yoruba, Ignu a další, ale všichni jsou křesťané. Ale pokud se podíváte na naše kmeny tak zjistíte, že jsou mezi nimi muslimové a křesťané. Vyznávají různá náboženství, ale patří ke stejnému kmeni a dokonce mohou být součástí jedné rodiny. Moje sestra se provdala za muslima, mají dva chlapce, které jsem sám pokřtil. Já mám zase strýce, který je muslim a tak mám mnoho synovců muslimů. Je prostě možné se ve smíšených rodinách rozhodnout, jakého vyznání budou děti. Takhle to prostě v Nigérii vypadá. Nigerijská ústava stanoví velmi jasně, že máme náboženskou svobodu a také svobodu své vyznání změnit.

(Zdroj: Lukáš Jirsa, TV Noe)

 

 

Autor článku:
Tomáš Tetiva

Související články

Další aktuality

Komunikace na sociálních sítích, lektor Jen Zápotocký

Jak vytvořit kvalitní a efektivní příspěvek na Facebook, Instagram nebo Twitter? Jak a kdy ho publikovat a jak ho dostat k co nejvíce uživatelům? Jednodenní školení je zaměřeno na praktické využití sociálních sítí v marketingu neziskových organizací. Je určeno pro středně pokročilé uživatele sociálních sítí, kteří se chtějí naučit a procvičit si, jak efektivně oslovit lidi, jak plánovat kampaně a jak promovat své aktivity a projekty na sociálních sítích.
17.08.2022

Fotogalerie: Biskupové na CSM v Hradci Králové

Celostátního setkání mládeže v Hradci Králové se zúčastnili čeští a moravští biskupové. Přinášíme fotogalerii pořízenou díky fotografům ze spolku Člověk a víra.
16.08.2022

Výzva IROP - knihovny

První výzvou, kterou vyhlásil Integrovaný regionální operační program v novém programovém období, je výzva zaměřená na revitalizaci, odbornou infrastrukturu a vybavení pro činnost knihoven. Nově mohou dotace čerpat i zřizovatelé základních knihoven se specializovaným knihovním fondem, kterých je řada i církevních.
15.08.2022

Výzva k tiché adoraci za mír na Ukrajině

Čeští a moravští biskupové vyzývají věřící k tiché adoraci za mír na Ukrajině v den svátku Povýšení svatého Kříže.
15.08.2022

Fotogalerie: Celostátní setkání mládeže, 6. den

V neděli 14. srpna se v rámci Celostátního setkání mládeže v Hradci Králové uskutečnilo setkání po diecézích. Mši svatou v neděli sloužil královehradecký biskup Mons. Jan Vokál, kázal ostravsko-opavský biskup Martin David a koncelebrovali i další čeští a moravští biskupové. Podívejte se na fotografie spolku Člověk a Víra.
14.08.2022