Gaudete et exsultate – 1. kapitola Povolání ke svatosti

10. 04. 2018 Rubrika: Papež František
V nové apoštolské exhortaci, jejíž název vychází z Matoušova evangelia: „Radujte se a jásejte“ (Mt 5,12), chce papež František jako dobrý duchovní otec poukázat na to nejdůležitější, na pravý poklad, čímž je naše povolání ke svatosti v současném světě a v každodenním životě. Nejdůležitější myšlenky nové exhortace zazněly včera na tiskové konferenci a postupně vám je představíme.

První kapitolu s názvem „Povolání ke svatosti“ prezentoval na tiskové konferenci generální vikář římské arcidiecéze, arcibiskup Angelo De Donatis. Uvedl, že důvodem vzniku této exhortace není nabídnout traktát o svatosti s mnoha definicemi, ale jak sám vysvětil v úvodu papež František: „Mým skromným cílem je nechat znovu zaznít povolání ke svatosti, pokusit se ji zasadit do současného kontextu, se všemi riziky, výzvami a příležitostmi. Protože Pán vyvolil každého z nás, ´abychom byli svatí a bez poskvrny před Jeho tváří´.“ (Ef 1,4; čl. 2)

Navazuje tak na výzvu Druhého vatikánského koncilu: „Všechny věřící křesťany, vybavené v každém povolání a stavu tolika a tak velikými prostředky spásy, volá Pán – každého jeho vlastní cestou – k dokonalé svatosti, jako je dokonalý sám Otec.“ (LG, 11. kapitola)

Svatost má být žádoucím cílem na naší cestě, neboť Bůh nás zve ke svatosti všechny: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ (Lv 11,45) „Pán žádá všechno a nabízí pravý život, štěstí, pro které jsme byli stvořeni. On nás chce svaté a nečeká, že se spokojíme s průměrnou, vybledlou, rozporuplnou existencí. Již od prvních stránek Bible je přítomno různými způsoby volání ke svatosti.“ (čl. 1)

Svatost je tedy pravým smysluplným životem, plným radosti, pro kterou jsme byli stvoření. Opakem svatosti pak není primárně život v hříchu, ale spokojit se s průměrným životem; jsme proto povzbuzováni, abychom žili jako učedníci Krista a žili svatost ve vztazích s druhými.

Papež František tak upozorňuje ve své exhortaci na to, co je v životě rozhodující, tj. mít pohled otevřený do široka, redukovat náš pohled na pokušení a neztratit z dohledu cíl. Je důležité si uvědomit, kam směřujeme, uvědomit si svoji příslušnost ke Kristu, protože pokud nemáme stále na paměti své směřování ke svatosti, ztrácí naše putování smysl.

Arcibiskup De Donatis shrnul 1. kapitolu do čtyř důležitých bodů:

1. Svatost není nic jiného než život všedních dní, žitý v Boží milosti, navazující na svatost obdrženou ve křtu, je ovocem Ducha Svatého, je to život žitý v radosti a lásce.

Nejsou žádné zvláštní podmínky svatosti, není určena jen těm, kteří žijí celý den ponořeni do modlitby nebo studia teologie, nebo vykonávají službu v církvi; je to nový život, kde odpuštění Boha je možné pro všechny, v každé situaci, v každém povolání, na každém místě, kde se nacházíme. Papež také cituje vietnamského kardinála Nguyena Van Thuana, který ve vězení napsal: „Žiju každý přítomný okamžik naplněný láskou.“

V exhortaci jsou uvedeny příklady svatosti z běžného života, svatost se týká rodičů, kteří vychovávají své děti s láskou, mužů a žen, kteří pracují, aby přinesli domů chléb, nemocných, starých řeholnic, které se usmívají – to jsou ti svatí odvedle.

Papež se obrací ke čtenáři slovy: Svatost, tj. je pravý a šťastný život, je opravdu možný i pro tebe. Nech, aby milost tvého křtu přinesla ovoce. A nejedná se o kopírování života druhých, protože každý má svůj život a své místo na zemi, jedná se o to, abys díky Boží milosti vytvořil mnoha gesty tu svatost, ke které tě Bůh povolal.“ (srov. čl. 18)

2. Svatosti nemůžeme dosáhnout sami, individualismus a soběstačnost nás nedovedou k pravému životu. K životu potřebujeme ostatní, žít ho ve společenství, v křesťanském společenství, ve kterém je možný náš duchovní růst. A v církvi najdeme vše, co potřebujeme k růstu ke svatosti: Slovo, svátosti, chrámy, život ve společenství, svědectví svatých a pestrou krásu, která odráží Boží lásku.

3. Zdrojem svatosti je Pán Ježíš a cílem, kam směřujeme, je lidská historie a její přeměna v Boží království. Každý člověk potřebuje pochopit a žít svůj život jako poslání. Proč jsem se narodil, proč žiji, k čemu je můj život, jaký je můj přinos této společnosti… to jsou otázky, které si pokládá každý. A odpovědí na ně je, že každý poslaný Otcem má ztělesnit a zpřítomnit Krista, nového člověka ve světě, každý svatý je posláním.

4. Křesťanská svatost směřuje k tomu, aby potvrdila člověka ke Kristu. Modlitba, čas v tichosti, služba, rodinný život, práce – to vše je součást života a cestou ke svatosti. Jsme pozvání, abychom žili v upřímném dialogu s Pánem, nebáli se směřovat nahoru, nechali se Bohem milovat a osvobodit, nebáli se nechat vést Duchem Svatým, aby se naše slabost mohla setkat s Boží milostí.

(Zdroj: Tisková konference, Tiskové středisko Svatého stolce)

Autor článku: Radka Blajdová