Gaudete et exsultate – 3. kapitola Ve světle Mistra

13. 04. 2018 Rubrika: Papež František
Třetí kapitolu exhortace Gaudete et exsultate nazvanou „Ve světle Mistra“ představila na tiskové konferenci Paola Bignardi, bývalá prezidentka Katolické akce. V této kapitole vystihuje papež František identitu křesťana, která je zakotvena v Blahoslavenství, především pak klade důraz na milosrdenství.

„První věc, která nás při čtení tohoto dokumentu zasáhne, je síla a odhodlanost, s níž je předkládáno tvrzení, že svatost náleží obyčejným lidem, kteří žijí běžný život v jednoduchosti,“ uvedla na začátku svého příspěvku Paola Bignardi. Svatost není určená jen pár hrdinům, výjimečným lidem, ale představuje běžný způsob křesťanského života. Tudíž bez povolání ke křesťanskému životu, není povolání ke svatosti, protože křesťanský život nemůžeme žít v plnosti, pokud mu chybí perspektiva svatosti.

Blahoslavenství jsou „programovým prohlášením“ křesťanství

Papež František klade důraz na 25. kapitolu Matoušova evangelia, ve které se Ježíš vrací k jednomu z Blahoslavenství, v němž prohlašuje blahoslavenými milosrdné. (srov. čl. 95) Zde je formulované „hlavní pravidlo chování“ křesťanského života, tj. konkrétně realizované milosrdenství k chudým: „Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě a ujali jste se mně, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.“ (Mt 25,35-36)

V Blahoslavenství je nastíněný „profil křesťana“, který se má co nejvíce přibližovat Mistru; křesťan je tedy povolán odrážet v každodenním životě obraz Krista. Slovo šťastný, tj. blahoslavený, je synonymem slova svatý. Ten, kdo žije svůj život jako dar pro druhé, tzn., žije podle Slov Pána Ježíše, je svatý a dosáhne blaženosti.

Papež František upřesňuje, že Blahoslavenství nejsou jen nějaká poetická slova, ale jsou to slova, která jdou proti proudu, protože nastiňují styl života, který je odlišný od běžného světa.

Papež František ve své exhortaci uvádí příklady svatosti vycházející z Blahoslavenství:

„Svatý je ten, kdo je chudý v duchu;

svatý je ten, kdo jedná s pokornou mírností;

svatý je ten, kdo umí plakat s druhými;

svatý je ten, kdo má hlad a žízeň po spravedlnosti;

svatý je ten, kdo se dívá a jedná milosrdně;

svatý je ten, kdo udržuje své srdce čisté od všeho, co znečišťuje lásku;

svatý je ten, kdo kolem sebe rozsévá pokoj;

svatý je ten, kdo se každý den vydává na cestu evangelia, přestože mu to přináší problémy.“

Jak žít konkrétně milosrdenství?

Příklad konkrétně žitého milosrdenství je nastíněn v čl. 98: „Když potkám člověka, který nocuje za špatného počasí ve chladné noci, mohu mít dojem, že jde o nějakou hromádku, jež mne nepředvídatelně obtěžuje, otravného delikventa, překážku na mé cestě, obtěžující bodnutí v mém svědomí, problém, který mají řešit politici, a možná také odpad, který znečišťuje veřejný prostor. Anebo mohu reagovat na základě víry a lásky a uznat v něm lidskou bytost se stejnou důstojností jako mám já, bytost nekonečně milovanou Otcem. Toto znamená být křesťany!“

Ideál svatosti nemůže ignorovat nespravedlnost tohoto světa

„Jestliže svatost znamená žít lásku, darovat sám sebe jako Ježíš, až do krajnosti, radikálně, nelze přejít kolem potřebného bez povšimnutí,“ shrnula poselství této kapitoly Paola Bignardi. Abychom mohli milovat druhé jako Ježíš, je potřeba být s Ním ve spojení a otevřít se Mu, aby nás k této lásce uschopnil.  V exhortaci se tudíž stále prolíná a opakuje konkrétní gesto lásky s kontemplací Kristovy tváře, které nás opět přivádí ke konkrétnímu činu lásky.

(Zdroj: Tisková konference, SIR, Tiskové středisko Svatého stolce)

Autor článku: Radka Blajdová