S kardinálem Beranem se do katedrály vrátí i nové sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly

Po sedmdesáti letech se do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha vrací sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly. Slavnostní odhalení sousoší tak konečně šťastně ukončí odyseu uměleckého díla, které mělo podobný osud jako kardinál Beran. Podle realizátorů projektu není tedy náhoda, že nové sousoší odlité z 320 kilogramů stříbra vstoupí do katedrály ve stejný den, kdy budou ostatky kardinála Berana vyzdviženy ze svatopetrské baziliky.

Realizaci dokončení projektu inicioval kardinál Dominik Duka v roce 2010, kdy ho navštívil syn sochařky Karly Vobišové a seznámil s návrhem sousoší, které vzniklo na podnět Spolku pro dostavbu katedrály. Ten v roce 1936 vypsal v souvislosti s úsilím o dokončení katedrály konkurs na náhrobek a oltář sv. Vojtěcha, aby se tak navázalo na ideu stavitelů katedrály, kteří ji zbudovali v ose kříže mezi hroby sv. Víta, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda.

Podle Jiřího Kotalíka z AVU vzhledem ke komplexnosti projektu vznikla celá řada variant. Soutěž byla bohatě obeslaná a celkem se sešlo 39 návrhů. Odborná porota složená z osobností typu Max Švabinský nebo Zdeněk Wirth nakonec první první cenu neudělila a druhou získala Karla Vobišová společně s architektem Štěpánkem. Tento návrh byl poté uvažován k realizaci.

„Karla Vobišová přišla na brilantní věc, když znázornila svatého Vojtěcha v momentu, kdy vstává z hrobu věčně živý a svědky tohoto úžasu jsou Radla, jeho učitel a vychovatel, a svatý Radim, jeho mladší bratr. V momentě, kdy umírající svatý Vojtěch pouští berlu, tak ji svatý Radim zachycuje, neboť se později stal prvním polským arcibiskupem. Radla se v údivu dívá, jak svatý Vojtěch směřuje vzhůru a vznešené žehnání zůstává zachyceno jako symbol věčného života,“ přiblížila koncepci díla sestra Dominika z Arcibiskupství pražského.

„Celé sousoší je nádherně zkomponováno. Z čelního pohledu vidíme, že jsou to dva zaklenuté trojúhelníky, Vojtěch a mitra vytváří jeden trojúhelník a hlavy Radima a Radly tvoří vrcholy druhého trojúhelníku. Radla má v postavě pohyb zezadu dopředu, jako když se chce podívat na sv. Vojtěcha a tento pohyb vytváří spirálu,“ popsala kompozici sousoší sestra Dominika.

Sádrový model vznikal v různých rozměrových variantách více než deset let a v roce 1947 byl konečně umístěn do katedrály, avšak stejně jako byl kardinál Beran po nástupu komunistického režimu internován, tak musel být model sousoší v roce 1948 odstraněn.

„Karla Vobišová dostala zprávu, že se skupina lidí chystá sochu rozbít kladivy. V noci teda odvezla sochu domů, kde ji rozřezala a ukryla a kde model přežíval až do doby po revoluci. A to také souzní s poselstvím díla – nebát se a být svědkem, to je to co nám chce socha říci. Není to náhoda, že se socha vrací do katedrály v souvislosti s translací ostatků kardinála Berana,“ uzavřela příběh vzniku sousoší sestra Dominika.