Istanbulská úmluva není posilou přátelství muže a ženy, píšou biskupové

Biskupové českých a moravských diecézí ve společném listě připomínají základní principy, o něž se opírá vztah muže a ženy; zároveň vyjadřují své znepokojení nad obsahem tzv. Istanbulské úmluvy, která má být přijata i českým Parlamentem. Připomínají, že na zavrženíhodné násilí na ženách i mužích již naše stávající zákony pamatují.
Publikováno: 13. 5. 2018 10:45

Ilustrační foto: Dominik Novák / Člověk a víra

Společný list biskupů českých a moravských diecézí
ke schvalování tzv. Istanbulské úmluvy

Drazí bratři a sestry,

v knize Genesis čteme: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil“ (Gn 1,27). Lidské pokolení, které je od počátku povoláno k existenci jako muž a žena, korunuje celé dílo stvoření. Stvořitel svěřuje vládu nad zemí lidskému pokolení, všem lidem, všem mužům a všem ženám, kteří odvozují svou důstojnost a své povolání ze společného počátku (srov. Mulieris dignitatem 6). Muž a žena jsou tedy odlišní, ale stejní ve své důstojnosti, a tento přirozený řád člověk zakouší od počátku věků, stejně jako touhu po vztahovosti.

Podle Božího záměru panuje mezi mužem a ženou od počátku přátelství, jsou si vzájemně oporou, nestojí proti sobě, ale spolu v nejtěsnějším společenství ve všech rozměrech své bytosti: jsou jedno tělo a jedna duše a jejich vzájemný vztah je odrazem Boží lásky k člověku. Společně Bůh muži a ženě svěřil úkol: „Ploďte a množte se a naplňte zemi“ (Gn 1,28). Toto přátelství mezi lidmi bylo narušeno prvotním hříchem obou biblických prarodičů. Jedním z projevů tohoto narušení je i násilí, které je důsledkem hříchu.

Jakékoli násilí vůči člověku je z tohoto pohledu narušením všeobecně lidských i křesťanských hodnot, těch hodnot, z kterých vyrůstá nejen evropská civilizace, ale i principy lidských práv. Jedním ze zvláště zavrženíhodných forem násilí je násilí na ženách, dětech a dalších zranitelných osobách, zvláště tehdy, pokud se děje v prostředí rodiny a domácnosti. Křesťanské tradici je vlastní úcta k ženě, která vychází z její nezastupitelné role při předávání života a v nejvyšší míře se uskutečňuje v obrazu Bohorodičky, skrze kterou byl světu dán Spasitel. Díky tomu křesťanská evropská kultura prošla vývojem, jehož ovocem je zásada zvýšené ochrany žen v nebezpečných situacích a další formy rytířského chování vůči ženám. Můžeme to pozorovat ve společenském chování, kdy etiketa považuje ženu za společensky výše postavenou. Tyto společenské vzorce předávají rodiče ve výchově svým dětem. Rodina je tak první a základní školou sociálního chování: jako společenství lásky nalézá v sebeodevzdání zákon, který ji vede a umožňuje jí růst (srov. Familiaris consortio 37). I z hlediska těchto společenských hodnot je násilí na ženě zásadně nepřijatelné.

Jakkoli je tedy třeba principiálně vítat všechny snahy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, nesmí se tak dít na úkor zastínění a zpochybnění přirozeného řádu. V posledních letech se objevují snahy spolu s řešením problému násilí na ženách nastolit i nový pohled na roli člověka, který je ale neslučitelný s přirozeným zákonem, zdravým rozumem a křesťanskou zkušeností.

Jsme přesvědčeni, že tímto směrem se nešťastně vydává i takzvaná Istanbulská úmluva, která staví muže a ženu do zásadní opozice a veškeré chování vůči ženám chce vidět jen ve světle historicky nerovného poměru sil mezi muži a ženami. Tato mezinárodní úmluva, jejíž ratifikace bude v nejbližší době projednávána v Parlamentu ČR, stejně jako v dalších evropských zemích, vytváří svým širokým pojetím genderové identity, které není zakořeněné v přirozeném řádu, prostor pro zpochybnění základních společenských daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Istanbulské úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců.

Vyvstává otázka, co v této situaci můžeme a máme jako křesťané – a to napříč konfesemi – dělat. V první řadě nezapomínat na přirozený řád stvoření, které muže a ženu nestaví proti sobě, ale vidí v nich dvě bytosti, které se vzájemně doplňují a teprve spolu vytváří Bohem zamýšlenou jednotu. Je nám také uloženo uvádět tento řád do každodenního života. Při vědomí, že Bůh může napravit i to, co se zdá být nevratně poškozováno, nezapomínejme na modlitbu za ochranu přirozeného lidství, ochranu principu lásky, soudržnosti a harmonie, včetně harmonie mezi mužem a ženou. Zároveň v modlitbě pamatujme i na ty, na jejichž odpovědnosti leží politické rozhodnutí ve věci Istanbulské úmluvy, aby rozhodovali ve shodě se svým svědomím a přirozeným zákonem.

K tomu vám ze srdce žehnají

čeští a moravští biskupové

 

Autor článku:
František Jemelka

Související články

Další aktuality

Největší příběhy všech dob

Jeden z největších myslitelů, spisovatelů, pedagogů Jan Amos Komenský napsal: „Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost.“ Za nejvýznamnější zdroj moudrosti tento „učitel národů“ považoval Bibli.
04.03.2021

Papež František osobně podpoří při návštěvě Iráku komunity, kterým pomáhá Charita Česká republika

Papež František navštíví 5. – 8. března 2021 jako první nejvyšší představitel katolické církve v historii Irák. Chce podpořit mírovou obnovu země, která se ještě nedávno zmítala v krvavém konfliktu. Nábožensky založené útoky vyhnaly ze země mimo jiné stovky tisíc křesťanů, především z oblasti Ninivské nížiny. Její obnovu přijede papež osobně podpořit. Charita Česká republika v Ninive dlouhodobě pomáhá navrátivším se uprchlíkům zajistit si trvalou obživu.
04.03.2021

František v Iráku – fakta a čísla

Historicky ojedinělá, výjimečná svým pandemickým kontextem, nepopiratelně riskantní – všechny tyto přívlastky vystihují nadcházející návštěvu papeže Františka v Iráku, včetně autonomního Kurdistánu, která bude 33. mezinárodní cestou jeho pontifikátu. Čtyřiaosmdesátiletý papež se na ni vydá v pátek ráno, po patnáctiměsíční „internaci“ ve Vatikánu, jak karanténní omezení pohybu označil v jednom z nedávných rozhovorů.
04.03.2021

Výkonný výbor Konference evropských komisí pro spravedlnost a mír podpořil obyvatele Myanmaru

Přinášíme prohlášení výkonného výboru Justitia et Pax Europe, kterým vyjadřuje solidaritu obraně demokracie a pokojným demonstracím v Myanmaru, a připojuje se tím i k nedávné výzvě papeže Františka.
04.03.2021

Svatý otec: Dialog s Bohem je milost naší víry

Při pravidelné středeční audienci hovořil papež František o tom, že díky Ježíši a modlitbě máme přístup k Nejsvětější Trojici. Pokračoval tak ve svém cyklu katechezí věnovaných právě tématu modlitby, přičemž tento týden se zaměřil na vztah mezi modlitbou a Trojicí.
03.03.2021