Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
1. 6. 2018, 11.00
Jubilejních 70 let svého života dnes slaví významný český kněz, teolog a filozof Tomáš Halík, který působí jako profesor na Univerzitě Karlově a jako duchovní správce akademické farnosti při pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora. Ve svém díle se zabývá především mezináboženským a ekumenickým dialogem, komunikací mezi věřícími a nevěřícími a promýšlením soudobého pojetí víry. Kromě toho se také často veřejně vyjadřuje k nejrůznějším otázkám občanské společnosti a politického dění.
Foto: Petr Novák, Wikipedie / CC BY-SA 2.5
Ve světě patří Halík k uznávaným křesťanským intelektuálům, už v roce 1990 ho papež Jan Pavel II. jmenoval poradcem Papežské rady pro dialog s nevěřícími a Benedikt XVI. mu udělil titul čestného preláta. V roce 2014 získal za snahu o mezináboženský dialog prestižní Templetonovu cenu, o dva roky později mu univerzita v Oxfordu udělila jako teprve čtvrtému Čechovi čestný doktorát a loni získal cenu za podporu dialogu mezi kulturami od Papežské rady pro kulturu.
Halík se narodil krátce po převzetí moci komunisty v rodině uznávaného odborníka na dílo Karla Čapka. 'Mamince bylo čtyřicet pět let a otci skoro padesát... Dlouho nemohli mít dítě, už se smířili, že to tak zůstane, když jsem se objevil já,' vzpomínal nedávno kněz, který i díky rodinnému zázemí už jako dítě tíhl spíš k prostředí dospělých.
Cestu k víře si přitom Halík našel sám, s pomocí děl z otcovy knihovny. 'Během střední školy mě oslovila katolická kultura... Roli v tom hrál anglický katolicismus, který je menšinový, bez triumfalismu, jako byl rakouskouherský nebo polský. Ten mi byl sympatický,' popsal Halík začátek cesty ke kněžskému poslání. Nejprve ale vystudoval sociologii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a až do roku 1989 pracoval jako psycholog a psychoterapeut drogově závislých.
Během normalizace působil v kulturním a náboženském disentu a samizdatu a také tajně studoval teologii, učil jej kněz a vězeň komunistického režimu Josef Zvěřina. V říjnu 1978 byl Tomáš Halík ve východoněmeckém Erfurtu tajně vysvěcen na kněze a do roku 1989 působil v ilegálních strukturách katolické církve.
V 80. letech patřil k nejbližším spolupracovníkům kardinála Tomáška a aktivně působil v bytových seminářích, zejména u Radima Palouše a Ivana a Václava Havlových, byl členem pražské skupiny filozofů “Akademie”; publikoval v samizdatu a podílel se na vydávání ilegálních filozofických a teologických knih a časopisů.
Společně s Petrem Piťhou byl iniciátorem ekumenického pastoračního projektu Desetiletí duchovní obnovy národa, kterou vyhlásil pastýřským listem 29. listopadu 1987 kardinál František Tomášek. Akce měla symbolicky vyvrcholit v roce milénia úmrtí sv. Vojtěcha, připadajícího na 23. duben 1997, přičemž každý rok desetiletí byl věnován určitému tématu (pozitivně formulovanému přikázání Desatera: Nezabiješ! = Služba životu).
Po pádu komunismu začal působit v univerzitním kostele Nejsv. Salvátora v Praze, kde připravil ke křtu a biřmování a pokřtil přes 1000 dospělých, zejména vysokoškolských studentů. Farnost se stala významným centrem ekumenického, mezináboženského dialogu a dialogu světa víry se světem umění a vědy.
V roce 1990 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími. Po smrti Josefa Zvěřiny se stal prezidentem České křesťanské akademie a během jeho funkčních období se činnost ČKA rozšířila na více než 70 měst ČR a uspořádala stovky přednášek a konferencí.
V letech 1990-93 byl zástupcem generálního sekretáře Biskupské konference ČSFR a odborným asistentem KTF UK pro obor psychologie a sociologie; výrazně se podílel na budování struktury porevoluční církve u nás.
V současné době usiluje v rámci mezinárodní sítě teologů o rozvíjení terapeutické role náboženství a prevenci jeho destruktivních podob. Společně shromáždili podněty z 55 zemí všech kontinentů a jedním z cílů je připravovat na budoucí roli církve ve společnosti.
'Kaplani v armádě, na univerzitách, v nemocnicích, na letištích či ve věznicích nejsou jen pro zbožné, ani tam nelapají další ovečky do svého stáda. Jsou připraveni sloužit všem, protože každý člověk má svůj duchovní život a duchovní potřeby,' řekl Halík v rozhovoru s ČTK.
Duchovní život je podle něj trvalé hledání smyslu svého života a smyslu aktuálních situací v životě, zvláště těch hraničních. 'Duchovní služba si musí osvojit jazyk, jemuž rozumí i nevěřící - ale zároveň musí rozumět i 'víře nevěřících' a vědět, že čistě sekulární jazyk v některých situacích nestačí. Lidé, jimž není nic svaté, jsou nebezpeční druhým i sobě,' uvedl Halík.
Halík říká, že projekt je inspirován myšlenkou papeže Františka, že církev má být 'polní nemocnicí'. 'Má rozvinout terapeutickou roli víry, věnovat se diagnóze, prevenci a léčení oněch 'infekčních nemocí a patologických závislostí' v současné společnosti, k nimž patří populismus, šovinismus, xenofobie a náboženský fundamentalismus, včetně zneužívání náboženských symbolů, rétoriky a emocí k šíření strachu, nenávisti a ospravedlňování násilí,' vysvětluje.
Při opatrném ohlížení se zpět má Tomáš Halík pocit, že mu život nic nedluží. Naopak, říká, že on dluží jemu. Prý se mu splnila i ta nejpošetilejší přání - ovšem v naprosto jiné podobě a jiné době, než on sám snil. 'Bůh je velkorysý a má ohromný smysl pro humor,' řekl Halík.
Vzpomíná na slova kardinála Ratzingera, pozdějšího papeže Benedikta XVI. 'Na otázku, zda je šťastný, odpověděl: 'Jsem srozuměný se svým životem.' Tak bych dnes odpověděl i já,' říká autor mnoha knih, který ke svému jubileu připravil svou autobiografii. Nazval ji podle slov Friedricha Nietzscheho: 'To že byl život? Nuže, ještě jednou!'
'Zpětně vidím, že všechno, i krize, těžké chvíle, bolestné zkoušky i chyby, které jsem udělal, všechno mělo smysl. Kdybych se nepoučil z chyb, nebyl bych tím, kým jsem a kde jsem. Kdybych nepoznal půst, nevážil bych si jídla, kdybych nezakusil tmu, neocenil bych světlo,' řekl Halík.
(Zdroj: ČTK, Wikipedie, Halik.cz)
Tisk
