Papež František: Nezapomeňte nikdy na své první učitele a na školu

12. 06. 2018 Rubrika: Papež František
Blíží se konec školního roku a děti z milánských a římských základních škol se vydaly za papežem Františkem. Během setkání mu pokládaly otázky, zajímalo je např., jaká byla jeho první učitelka, jeho škola, jak se rozhodoval pro své povolání a podobně. Papež předal dětem poselství, aby nikdy nezapomněli na své první učitele a na školu, protože to jsou kořeny naší kultury a bez kořenů nelze přinášet ovoce. Na závěr děti předaly papeži dárky, které samy vyrobily, a papež vyzdvihl, jak je důležité vytvářet věci rozumem, srdcem a rukama.

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

Minulou sobotu 9. června se uskutečnilo setkání dětí s papežem, které každoročně vždy koncem školního organizuje roku Papežská rada pro kulturu a Italské železnice. I tentokrát se setkalo s papežem přibližně 500 dětí, které papeži pokládaly bezprostředně otázky. Některé z odpovědí přinášíme níže:

Na otázku malé Anny, zda si pamatuje na svoji první učitelku, papež František odpověděl, že do první třídy šel v šesti letech, tj. v roce 1942, jeho učitelka se jmenovala Estela, učila ho v první a ve třetí třídě a řekl o ní: „Byla hodná, naučila nás psát a číst, byla velmi dobrá. Poté, když už jsem do školy nechodil, stále jsem si ji pamatoval, protože vzpomínka na první učitelku je velmi důležitá, neboť je to ona, kdo tě uvádí do života jako první. Někdy jsem jí zatelefonoval, jako kluk, jako kněz a také jako biskup, když už byla nemocná. Zemřela v 94 letech a stále na ni vzpomínám.“

Giulii, kterou zajímalo, jaká byla škola, do které chodil, papež František odpověděl: „Moje škola se nacházela na ulici „Varella“, byla to ulice s nízkými domy a fasáda školy byla z červených cihel. Vlevo od školy bylo krásné náměstí plné zeleně, ale nemohli jsme tam hrát fotbal, protože bylo celé osázené rostlinami. Moc krásné. Bydleli jsme asi 400 m od školy, takže jsem chodil pěšky… Škola měla velké prostorné místo, kde jsme se všichni shromažďovali. Setkávali jsme se tady o přestávkách, třídy byly rozmístěné dokola.“ Poté papež vzpomněl, jak se do školy vrátil po mnoha letech, protože se tam konal pamětní večírek na prvního ředitele této školy: „Když jsem do té školy vešel, bylo vše jako za mých časů, stejné, a to mě dojalo, moc se mi to líbilo.“

Malak se zeptal papeže Františka, jak pochopil, že má žít ten život, který si zvolil, a jak tento život prožil. Papež mu odpověděl: „Chápal jsem to postupně, nejprve jsem vystudoval chemii a také jsem čtyři roky pracoval jako chemik. A zatímco jsem studoval, na konci své kariéry jsem pracoval v laboratoři, a to se mi líbilo. Ale v jisté chvíli jsem pochopil, že mě to úplně nenaplňovalo, a myslel jsem si: musím dělat něco pro druhé, třeba jako doktor…něco takového. A konečně, jednoho dne, první jarní den v Argentině, 21. září – což je opakem vašeho 21. září, který je pro vás prvním podzimním dnem – jsem pocítil ve svém srdci, že se mám stát knězem: bum, bylo to velmi silné. Pak jsem několik let dál pracoval, ale stále jsem měl v sobě tuto jistotu, a pak jsem vstoupil do semináře.“

Děti se samozřejmě neptaly jenom na školu, ale zajímalo je i jako např. Eiman, s jakými hračkami si papež hrál jako malý. Oblíbená hra papeže Františka a jeho kamarádů bylo pouštění draka. Jako děti si ho vyráběly samy, z tyček, papíru a provázku. Další oblíbenou hrou byl fotbal: „Pořádali jsme také fotbalové mistrovství, všichni kluci z naší čtvrti; a také mistrovství v pouštění draka, ten, který byl nejhezčí a dolétl nejvýše.“ Oblíbený byl také karnevalový průvod: „Oblečení v maskách jsme chodili ulicemi a zpívali dům od domu a prosili o drobné, abychom si mohli koupit čokoládu nebo něco drobného…Karneval byl moc pěkný v té době u nás. Večer jsme pak šli na hlavní třídu naší čtvrti, kde byl slavnostní karnevalový průvod, sešla se tam celá čtvrť, malí i velcí…“

Jacopo položil papežovi Františkovi otázku, jak se cítil, když byl zvolený papežem. Přestože se na tuto otázku ptají všichni, jak sám řekl papež František, odpověděl: „Vnímal jsem, že Pán chtěl, abych zde pracoval… a tak jsem řekl: ´Dále´… Pocítil jsem pokoj, toto je pravda a ne lež; a pokoj cítím stále.“

V závěru setkání děti předaly papežovy dárky, které samy vyrobily, což papež velmi ocenil, protože „když se něco vytváří rozumem, srdcem a rukama, je to hluboké a lidské.“

Nakonec papež František shrnul své poselství dětem: „Nezapomeňte nikdy na první učitele, nezapomeňte nikdy na školu,… protože jsou kořeny vaší kultury.“ Papež dětem vysvětlil, co to znamená mít kořeny – duchovní, být zakořeněný doma, v rodině, ve škole, a vysvětlil jim, že „Nikdy nesmíme být vykořenění, tj. bez kořenů. A proto pamatovat si svoji školu a učitelky nám v životě pomůže zachovat si své kořeny, abychom mohli nést ovoce.“

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)

Autor článku: Radka Blajdová