Papež František: Bůh nikdy nežádá, aniž by před tím dal jako první

Při středeční audienci pokračoval papež František v cyklu katechezí o Desateru se zamyšlením „Boží láska předchází zákon a dává mu smysl“. Bůh nejprve zachraňuje svůj lid, jako při přechodu Rudým mořem, a teprve až poté žádá jeho důvěru a dává mu přikázání, která jsou slovy milujícího otce, jako na hoře Sinaj. Během audience vyzval papež přítomné, aby se v tichosti zamysleli nad tím, kolik krásných věcí pro každého z nich Bůh vykonal. Přítomný byl také náš kolega, jehož fotografie přikládáme.
Publikováno: 27. 6. 2018 14:00

Foto: Tomáš Tetiva / ČBK

Papež František ve svém zamyšlení navázal na katechezi z minulého týdne, ve které zdůraznil, že Bůh je náš Otec a dává nám slova, nikoliv přikázání. Přikázání jsou tedy láskyplná slova Otce a ne pouhé příkazy.

Bůh nejprve zachraňuje a až poté žádá důvěru

Desatero začíná slovy, která nejsou typická pro právnický jazyk zákona: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ (Ex 20,2) Toto prohlášení dává Bůh sám o sobě a o osvobození svého lidu, „protože na horu Sinaj přichází až poté, co s lidem překročil Rudé moře: Bůh Izraele nejprve zachraňuje a až poté žádá důvěru. Tudíž Desatero začíná Boží štědrostí,“ uvedl papež František na začátku své katecheze.

Přikázání nás osvobozují od egoismu

Již ve vyjádření „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh“ je vyjádřen vztah, protožeBůh není cizincem: je tvým Bohem. A to vysvětluje celé Desatero a odkrývá tajemství křesťanského jednání, protože odpovídá jednání Ježíše: ´Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás,´(J 15,9)“ vysvětlil papež František princip Boží lásky a upozornil na to, že „často se naše dílo nepodaří, protože začínáme sami u sebe e ne z vděčnosti. Kdo začíná sám u sebe…dojde zase sám k sobě.“

Toto egoistické jednání neodpovídá křesťanskému životu a především není vděčnou odpovědí štědrému Otci, protože jednání křesťanů, kteří jen plní „povinnosti“, vypovídá o tom, že nemají osobní zkušenost s Bohem, kterým je „náš“.

Nejprve Rudé moře a až poté hora Sinaj

Nelze tedy začínat příkazy, aniž by nebyl nejprve nastolen vztah důvěry, neboť tento přístup nepomůže na cestě víry. Základem je láska Boha Otce, který jako první dává a teprve pak přikazuje. „Křesťanská formace není založena na síle vůle, ale na přijetí spásy, nechat se milovat: nejprve Rudé moře a poté hora Sinaj,“ zdůraznil Svatý otec. Vděčný je ten, v jehož srdci přebývá Duch svatý, neboť abychom Ho mohli poslouchat, musíme si stále připomínat jeho dary.

Co krásného Bůh udělal pro tebe?

Papež František vyzval všechny přítomné, aby se v tichosti každý sám zamyslel, rozpomenul se a sám si ve svém srdci odpověděl:Kolik krásných věcí pro mě Bůh učinil? Toto je naše osvobození Bohem. Bůh dělá mnoho krásných věcí a osvobozuje nás.“

Někomu se může zdát, že ještě neprožil zkušenost Božího osvobození, že vidí jen smysl pro povinnost, jeho spiritualita je spiritualitou služebníků a ne synů. Co dělat v tomto případě? Papež František připomněl příběh Izraelitů, kteří se cítili ve vyhnanství Bohem opuštěni (Ex 2,22-25) a jejich záchranou bylo, že volali k Bohu o pomoc a Bůh jejich volání vyslyšel.

Pane, zachraň mě!

Bůh slyší naše volání a myslí na nás. A právě začátek Desatera je odpovědí na toto volání lidu. My se sami nezachráníme, ale od nás může vyjít volání o pomoc: Pane, zachraň mě, Pane, nauč mě cestu, Pane, pohlaď mě, Pane, dej mi trochu radosti…,“ vysvětlil papež František, jak jsou tato naše volání po osvobození a naše modlitby důležité. Zachraň mě, pomoz mi, osvoboď mě, toto je pěkná modlitba. Bůh čeká na naše volání, protože chce přetrhnout naše řetězy,“ řekl dále Svatý otec a ukončil svoji katechezi slovy: „Bůh nás nepovolal k životu, abychom zůstali utiskovaní, ale abychom byli svobodní a žili s vděčností, poslouchali s radostí Toho, který nám dal mnoho, mnohem více, než budeme moci my dát Jemu.“

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)

Autor článku:
Radka Blajdová

Související články