Začal čas prázdnin a po celé republice probíhá celá řada dětských táborů. Kromě těch tradičních je také spousta farností, které nabízejí pro děti svých farníků tábory v křesťanském duchu. Další možností jsou třeba skautské tábory. Tábor na Vranicích u Nových Hradů ve východních Čechách je ale trochu jiný, pořádá ho sice Římskokatolická farnost Vysoké Mýto, ale děti jsou zde prakticky ze všech diecézí a zdaleka ne všechny jsou z věřících rodin. S jakou myšlenkou tábor vznikl a jak ho prožívají děti dnes, přinášíme v reportáži.
Foto: Radka Blajdová / ČBK
Když před 24 lety začal P. Pavel Mistr, nyní děkan farnosti Vysoké Mýto, se svým kamarádem RNDr. Martinem Novákem, CSc. pořádat letní dětské tábory, jejich prvotní myšlenkou bylo: „Chtěli jsme, aby děti zakusily živé společenství církve a rodinu, která se modlí, protože na řadě míst děti pro svoji víru zažívají různé ústrky, a když přijdou domů, tak jim někdy rodiče nepomůžou uvést víru do praxe,“ přiblížil P. Pavel Mistr.
Spousta farností pořádá své farní tábory, což je velmi cenné, protože „to může udělat dobrou službu pro společenství dětí během celého roku ve farnosti. Ale na farních táborech většinou moc nevěřících nebývá,“ uvedl P. Vladimír Novák, který je nyní farářem v Proseči u Skutče, v jejíž blízkosti se pořádá celá řada táborů, a zároveň je také vikariátním kaplanem pro mládež za Chrudim.
Na tábor ve Vranicích dorazil na kole, aby vypomohl se svátostí smíření. K pojetí tohoto tábora dodal: „Tento tábor je ale trochu specifický, protože děti jsou zde z různých diecézí, je to takové ´nadfarnostní´. A ne úplně všichni jsou věřící, protože tábor se pořádá pro děti z křesťanských rodin a jejich kamarády. A přestože některé děti žádnou křesťanskou tradici nemají, přesto sem na tábor pravidelně jezdí. Je obrovsky cenné, že zde se ti nevěřící můžou potkat s těmi věřícími. Za léta pořádání tábora se našel vyvážený způsob, jak vlastně udržet tábor jako křesťanský, nejen podle jména, ale i duchem, ale zároveň, aby byl tábor akceptovatelný pro všechny děti.“
„Dalším aspektem je, že většina dětí se sejde jen jednou za rok zde na táboře, takže se neznají z každodenního života, což má své výhody a samozřejmě i nevýhody,“ uvedl vedoucí tábora Martin Novák a dále pokračoval: „Za 24 let, co je tábor pořádáme, máme také zkušenosti, že jsou zde promíchané děti z bohatých a chudých rodin. Jsou děti, které mají ponožek jen tak tak, aby jim to vyšlo, a ani pláštěnku nemají, a pak jsou tu jiné děti, které rodiče dovezou na tábor Mercedesem… Ale teď jsou si na táboře rovni a udělá to z nich zralejší lidi, učí se navzájem si nezávidět.“
Na táboře ve Vranicích je letos 67 dětí, o které se stará 23 vedoucích a praktikantů. Každý rok je program v duchu určitého tématu, letos se děti vydávají do Říše mytologie. Kromě tradičních táborových činností jako je celotáborová hra, lovení bobříků a různých soutěží začíná každý den společným zamyšlením na den a modlitbou, třikrát týdně se slaví společná táborová mše svatá, na které nechybí křesťanské písničky, a den končí společnou modlitbou.
Mimo pravidelné táborové mše svaté mají děti prakticky každý den možnost účastnit se v rámci osobního volna mší svatých v tzv. „lesním kostelíčku“, který si samy vybudovaly v lese. Z pařezu se stal oltář a zákristie se nachází za smrkem. Na tuto dobrovolnou mši svatou přišla také desetiletá Johanka. Letos byla u prvního svatého příjímání a na táboře využila příležitosti a šla po druhé ve svém životě ke svátosti smíření a dodala k tomu: „prostě jsem si to chtěla zkusit znovu.“
Zeptali jsme se, co se na táboře líbí desetiletému Kubovi, který je zde již po čtvrté: „Když jedu na jiné tábory, tak tam moc křesťanů není a tak si s ostatními moc nepovídám. A tady jsou skoro všichni křesťané, a tak mě to tady baví.“
Během tábora mají děti také možnost přijmout svátost smíření. V čem je to jiné od běžné zpovědi ve farnosti nám Kuba řekl: „Je to jiné než doma, tam jdu většinou sám, a jsou tam cizí lidi. A tady na táboře všechny znám a tak je to pro mě lepší, protože se můžeme navzájem povzbudit.“
Vojta je letos poprvé na táboře v roli praktikanta, na tábor jinak jezdí od šesté třídy. Na otázku, co ho na tomto táboře nejvíce oslovilo, odpověděl: „Zjistil jsem, že nejsem jako věřící sám. I to, že jdeme společně ke svátosti smíření, je pro mě jiné a určitě lepší. A jsem rád, že jsem jako praktikant, protože můžu dětem říct, co mají dělat.“
Oddílová vedoucí Saša je na táboře ve Vranicích již po osmé, nejprve sem jezdila sama jako dítě a nyní se již pátým rokem stará o oddíl. Na otázku, proč si zvolila právě křesťanský tábor, nám řekla: „Myslím, že tu jsou slušnější děti, a líbí se mi, že můžeme třikrát týdně slavit společně táborovou mši svatou. Vnímám, že Bůh je tu více přítomen. Když vidím, jak děti spolu jednají, tak lze pozorovat, že za těch čtrnáct dní Bůh dokáže ty děti změnit a naučit je, jak se k sobě chovat.“
Neznamená to ovšem, že všechny děti na táboře jsou věřící, „někdy mají na začátku takové nepříjemné poznámky k tomu, že se jde do kostela a že je to nebaví, ale stejně tam jdou a pak zpívají, takže si myslím, že mše svaté, kde společně zpíváme, jsou příjemné pro všechny,“ pokračovala dále Saša.
Ti, kteří se nyní o děti na táboře starají, sem většinou stejně jako Saša dříve jezdili jako děti a nyní vytvářejí společenství mladých. „Zde na táboře jsme v přítomnosti mladých věřících lidí a to je pro nás velmi přínosné. Můžeme diskutovat o tématech víry, často se nad tím zamýšlíme,“ dodala Saša.
Vzhledem k pravidelným modlitbám vždy ráno a večer si člověk na táboře osvojí také určité návyky, a jak řekla Saša, alespoň přes prázdniny se pak snaží tuto pravidelnost v modlitbě dodržovat.
P. Vladimír Novák, poté co pomohl děti vyzpovídat, se při společném setkání s táborníky obrátil k těm starším a řekl jim: „Když jste tady na táboře, buďte si vědomi toho, že pro ty, kteří jsou tu třeba po prvé nebo je jim teprve 8 nebo 9 let, tak pro ně jste obrovské vzory. Takže, když budete dobří, tak těm mladším můžete pomoct vybudovat si sebevědomí a zároveň taky i představu o tom, že ty starší nemusí být jenom takoví nafoukaní a nevšímaví, ale že to můžou být fajn lidi. A ti mladší si můžou říct: ´Takový bych chtěl být jednou taky...´“
Připravit tábor a pak se intenzivně věnovat dva týdny dětem dá docela zabrat. „Někdy máte představu, že to bude strašně prima, ale pak je to docela dřina. Ale udělat něco pro druhé, i když já z toho nic nemám, ale jestli z toho někdo druhý má radost nebo mu to nějak pomůže, tak to dává smysl. Takže, když tu na táboře budete třeba dělat něco, co vás vůbec nebaví, ale když zjistíte, že tam je alespoň třeba ten jeden, kterému to udělá radost, tak když to uděláte dobře a nebudete kvůli tomu otrávení a nebudete ostatní otravovat špatnou náladou, tak to má smysl,“ uzavřel P. Vladimír svoji návštěvu ve Vranicích.
(Zdroj: Radka Blajdová / ČBK)