Papež mladým: nebojte se dát pravou lásku na první místo

Minulý víkend proběhlo v Římě předsynodální setkání italské mládeže s papežem Františkem a italskými biskupy. Zúčastnilo se ho asi 70 000 mladých lidí ze všech italských diecézí, mnozí připutovali společně se svými biskupy a kněžími do Říma pěšky. Během modlitební vigilie na římském hipodromu Circo Massimo odpověděl papež mladým poutníkům na tři otázky, jejichž zkrácené odpovědi přinášíme. V neděli setkání pokračovalo na svatopeterském náměstí mší svatou, kterou celebroval kardinál Gualtiero Bassetti spolu s ostatními biskupy, a před pravidelnou modlitbou Anděl Páně papež František pronesl svoji promluvu.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Přišli jsme sem, abychom Vám řekli, že Vás máme rádi

Pouť pod názvem „Tisíce cest do Říma“ zorganizovala Italská biskupská konference v rámci přípravy Synody o mládeži, která se bude konat letos v říjnu a jejímž tématem bude „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“.

Na římském hipodromu Circo Massimo papeže Františka nejprve přivítala jménem všech mladých Elena: „Děkujeme za vaše přijetí a naslouchání, děkujeme, že k nám chováte ve svém srdci sympatie a berete nás vážně. Děkujeme za svolání synody o mládeži, čímž se nám dostává příležitosti zakusit péči církve, která je Matkou. Přišli jsme tedy sem, Svatý otče, abychom Vám řekli, že Vás máme rádi a přejeme si jít spolu s Vámi!“.

Poté byl papeži předán dar – pastýřská berla vyřezaná ze dřeva s přáním, aby ho tato berla provázela také během Synody o mládeži.

Buďte poutníky na cestě vašich snů

První otázka se týkala osobnostního růstu a osobní totožnosti a položily ji 23letá Letizia a 21letý Lucamatteo. Letizia zmínila svůj příběh, kdy stála před životním rozhodnutím, jakou si zvolit školu, zda následovat svůj sen či dát na rady dospělých. Také Lucamatteo zmínil, že někdy jsou kvůli strachu druhých naše sny a projekty umenšeny.  

Papež František se přiznal, že přestože se na otázky připravil již předem, musí na ně odpovědět spontánně. Otázky se týkaly „snu“ a „strachu“. „Sny jsou důležité, pomáhají nám dívat se dál, za horizont a pěstují v nás naději v každodenní činnosti. A sny mladých jsou nejdůležitější ze všech. Mladý člověk, který neumí snít, je mladý anestetizovaný; nepochopí život, sílu života,“ řekl papež na úvod a vyzval mladé, aby se snažili o to, aby se jejich sny staly jejich budoucností a pokračoval: „Toto je váš úkol: změnit sny dneška v realitu budoucnosti, a k tomu je potřeba odvahy.“

Důležité je také podívat se na to, odkud tyto sny pocházejí. Papež varoval před „klidnými sny, které mladé uspávají a které z odvážného mladého člověka vytváří toho ´gaučového´. Je smutné vidět mládež na gauči a sledovat, jak život utíká před nimi. Mladí, kteří nemají žádné sny, jdou do důchodu již ve 20, 22 letech: a to je ošklivé, mladý člověk v důchodu!“

I Bible uvádí, že velké sny jsou ty, které přinášejí ovoce, rozsévají pokoj, bratrství a radost, neboť přemýšlejí v množném čísle. „Velké sny, aby zůstaly takovými, potřebují nevyčerpatelný zdroj naděje: Nekonečna, které rozdmýchává nitro a rozpíná. Velké sny potřebují Boha, aby se nestaly vidinou či blouzněním o všemohoucnosti. Můžeš snít velké věci, ale je nebezpečné snít je izolovaně, protože můžeš upadnout do blouznění o všemohoucnosti. Avšak spolu s Bohem neměj strach, jdi dál. Sni ve velkém,“ uvedl dále papež.

Sny mladých nahánějí dospělým často strach možná proto, že již sami přestali snít a riskovat. „Ale vy si své sny nenechte ukradnout,“ povzbudil mladé papež František a vyprávěl příběh o jednom chlapci, který šel za svým snem, odmítl krásné šaty a pohodlí domova a nakonec změnil historii Itálie. Byl to svatý František, který se nebál riskovat ve velkém. Mladý, který umí snít, se svým svědectvím stává učitelem pro druhé. Sny se nedají koupit, „sny jsou Božím darem, který Bůh zasévá do našich srdcí! Byly nám dány zdarma, abychom i my je dávali zdarma druhým…. Drazí mladí: řekněte strachu ´ne´,“ uvedl dále Svatý otec a pokračoval: „Chlapci a děvčata, buďte poutníky na cestě vašich snů. Riskujte tuto cestu: nemějte strach. Riskujte, protože jste to vy, kdo bude realizovat tyto sny, neboť život není loterie: život se realizuje. A schopnost k tomu máme všichni.“ Svoji odpověď uzavřel papež slovy svatého Jan XXIII., který říkával:  „Nikdy jsem nepoznal pesimistu, který by dokončil něco dobrého.“

V životě je potřeba dát vždy lásku, pravou lásku na první místo

Další téma se týkalo problému rozlišování povolání a nastolila ho 24letá Martina, která na jednu stranu má problém říct: jsem zasnoubená, ale na druhou stranu silně cítí, že s tímto člověkem by chtěla plánovat a začít budovat společný život. Ve své otázce uvedla: „Vnímám, že dospělí ode mě očekávají toto: nejprve dostuduj a teprve pak začni žít jako ´člověk´.“ Sen mít autentický vztah a založit rodinu je dospělými často považován za méně důležitý a podřízený profesionální realizaci.

Papež ocenil odvahu Martiny a řekl: „Vložila jsi prst do rány: rozhodnout se pro jednoho člověka na celý život, vybrat si lásku…“ Dnes převládá myšlenka na svobodu bez hranic, bez závazků s možností únikové cesty, vybrat si, ale… „To ´ale´ nás brzdí, nenechá nás jít dál, nenechá nás snít, bere nám svobodu,“ pokračoval dále papež ve své reflexi s povzbuzením: „Milí mladí, svoboda každého je velkým darem, který jste obdrželi a který máte ochraňovat a nechat ho růst… Svoboda nepřipouští polovičatost.“

Pravá láska přichází, kdy chce, a je potřeba rozlišovat pravou lásku od pouhého vzplanutí tvářícího se jako láska. Je potřeba mít odvahu mluvit o lásce. „Láska je život, a pokud láska přijde dnes, proč čekat tři, čtyři, pět let, aby dorostla a ustálila se?,“ pokračoval papež František a obrátil se k rodičům, aby pomohli lásce mladých dozrávat a neodsouvali ji s výmluvou: „Ne, protože, když se vdáš nebo oženíš nyní, přijdou děti a nebudeš moci budovat svoji kariéru a kolik úsilí jsme do tebe vynaložili… Takové příběhy známe všichni… V životě je potřeba dát vždy lásku, pravou lásku na první místo: a zde se musíte naučit rozlišovat, kdy se jedná o pravou lásku a kdy jde o pouhé vzplanutí.“

„Největším nepřítelem lásky není jen to, že se jí nedovolí růst a dá se přednost kariéře, ale dvojí život. Oblíbíš-li si totiž dvojí život, láska se vytratí,“ pokračoval dále Svatý otec.

V opravdové lásce mají muž i žena určitý úkol a tím je úplnost. Láska netoleruje polovičatost: buď všechno anebo nic. „Láska musí být upřímná, otevřená a odvážná. V lásce se vkládá na oheň celé tělo: tak tomu říkáme u nás v Argentině,“ uvedl dále papež František a připomněl biblickou citaci: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ Proto oba dva, společně, se stávají obrazem Božím. Muž nemůže růst sám v manželství, pokud mu v tom manželka nepomáhá a ani žena nemůže růst v manželství bez pomoci svého manžela. A tato jedna znamená „stát se jedním tělem“: stát se jedním, neboť člověk roste skrze druhého.

Na závěr této otázky připomněl Svatý otec příběh muže z evangelia, který prodal všechno, aby si mohl koupit drahocennou perlu: „Láska je toto: prodat všechno, abychom si mohli koupit tuto drahocennou perlu. Všechno. Proto láska je věrná. Pokud v ní je nevěra, není to láska, nebo je nemocná, malá a neroste. Prodat všechno pro jednu věc… Nemějte strach myslet na lásku: na lásku, která riskuje, je věrná, vede k vzájemnému růstu… a je plodná… Děti jsou ovocem pravé lásky. Riskujte pro lásku!“

Církev, která nevydává svědectví, je pouhým dýmem

Poslední otázku položil 27letý Dario a týkala se smyslu života a víry. Dario pracuje jako ošetřovatel paliativní péče a často se setkává s lidským utrpením a smrtí a klade si otázku: „Jak je možné, že Bůh, který je velký a dobrý, dopouští ve světě tolik nespravedlnosti?“ Dále uvedl, že Církev, nositelka Božího Slova na zemi, působí stále odtažitěji a uzavírá se do svých rituálů, zatímco mládež potřebuje její věrné svědectví, doprovázení a naslouchání. Připomněl také časté skandály, které Církvi ubírají na věrohodnosti. Jak se v tom všem zorientovat?

Také Dario položil ožehavou otázku a několikrát zopakoval „proč“. „Ne však na všechny ´proč´ existuje odpověď. Například proč trpí děti?,“ uvedl papež a dodal, že jedině v pohledu na Krista ukřižovaného a Jeho Matku můžeme vytušit cestu, abychom v srdci pocítili něco jako odpověď.

Svatý otec reagoval na Dariovu připomínku, že někdy se může zdát církev vzdálenou a uzavřenou do svých rituálů: „Jsou to silná slova, týkají se nás všech a zvláštním způsobem pak pastýřů a zasvěcených osob… Mladým již nestačí jen pokyny shora. Potřebují důkazy a upřímná svědectví, které je bude provázet a naslouchat jejich pochybnostem. On žádá od nás všech, pastýřů a věřících, doprovázení, naslouchání a vydávání svědectví.“ Je proto důležité naučit se naslouchat utrpení, problémům a umět se ztišit. A někdy není možné dát odpověď slovy, ale jen svědectvím. „Kde není svědectví, nepůsobí Duch Svatý,“ řekl Svatý otec, který se dále zamyslel, co to znamená „být křesťanem“. Není potřeba přesvědčovat druhé slovy, ale svými skutky, začít žít jako křesťané, aby se ostatní ptali nás, proč tak žijeme.

Je potřeba každý den vycházet ze sebe a Ježíš nás této cestě učí, cestě svědectví. „Formální církev, která nevydává svědectví, skandalizuje. Církev, která je uzavřena do sebe a nevychází ze sebe, pohoršuje,“ reagoval dále papež František na Dariova slova. „Klerikalismus se netýká pouze kněží, ale je to jednání, které se dotýká náš všech: klerikalismus je zvráceností církve,“ pokračoval papež a vyzval, aby si každý sám za sebe položil otázku: „Když říkám ´církev nevydává svědectví´, můžu to říci i o sobě? Vydávám já svědectví? Může každý z nás kritizovat toho či onoho kněze či biskupa nebo křesťana, není-li schopen sám vycházet ze sebe a vydávat svědectví? Drazí mladí – a toto je poslední věc, kterou řeknu – Ježíšovo poselství, Církev, která nevydává svědectví je pouhým dýmem.“

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)}