Radost lásky aneb dojmy ze Světového setkání rodin

Dublin je v těchto dnech v obležení rodin, které sem přijeli slavit IX. světové setkání rodin. Akce se koná v Royal Dublin Society, což je komplex nízkých budov a velkých travnatých ploch, a tak je zde prostor na paralelně probíhající panely, malý „veletrh“ prorodinných organizací, četné kavárny, místa pro setkávání a v neposlední řadě také areál „dětské globální vesnice“ a místa pro mládež.

^{(Foto: Ivana Horáková / Národní centrum pro rodinu)}

V pátek 24. srpna končí první část setkání, kterým je teologicko-pastorační kongres. Marie Oujezdská z Národního centra pro rodinu říká, že zatím šlo více o setkání, sdílení a vzájemné povzbuzení než o teoretické úvahy. Zároveň je překvapená velkým množstvím zapojených dobrovolníků, jejichž průměrný věk se pohyboval kolem šedesáti let, k nimž dodává: „Svým chováním dokazují, že pochopili motto setkání: „radost lásky“, kterou projevují službou druhým. Vždy klidní, ochotní pomoci v nejrůznějších situacích. Ještě pozdě večer v autobusu na cestě domů se starší paní-dobrovolnice vesele baví se spolucestujícími děvčaty, jakoby mezi nimi nebyl žádný věkový rozdíl…“

Zároveň Marie Oujezdská popisuje atmosféru setkání jako velmi příjemnou a klidnou a líbí se jí zaměření programu pro děti. Mezi nimi totiž pobíhají lidé převlečení v plyšových oblečcích za různá „zvířata“ a také velká ovce, která je typická pro Irsko a neúnavně se fotí s každým zájemcem.

Celkově hodnotí první část setkání ředitelka Národního centra pro rodinu takto: „Témata jsou velmi pestrá a zrcadlí rozmanitost zkušeností, radostí i úzkostí rodinného života. Nedá se říct, že by organizátoři při volbě témat zavírali před něčím oči. Irové sice nehovoří o bolestných politických rozhodnutích nedávné doby, která ovlivní společnost, ale opakují, že je nutné se vrátit ke kořenům evangelia, ke Kristu. Stát se opět věrohodnými. Pro nás Čechy je významné slyšet a vnímat, jak důležité je svědectví radosti ze služby druhým a důvěry v Boha, který se narodil do lidské rodiny.“ zakončuje Marie Oujezdská první dojmy a postřehy z jejího pobytu v Dublinu.

^{(Zdroj: Marie Oujezdská, Národní centrum pro rodinu)}