Blahořečena mystička Alfonsa Marie Eppingerová

V neděli 9. září byla ve francouzském Štrasburku blahořečena odvážná a silná žena, mystička, zakladatelka kongregace Sester Nejsvětějšího Spasitele a milosrdná Samaritánka - Alfonsa Marie Eppingerová. Její liturgická památka bude připadat na 9. září.

Z utrpení, ticha a modlitby se rodí láska

„Dnes se ve Štrasburku slaví blahořečení Alfonsy Marie Eppingerové, zakladatelky kongregace Sester Nejsvětějšího Spasitele. Vzdejme díky Bohu za tuto odvážnou a moudrou ženu, která trpíc, v tichu a modlitbě svědčila o Boží lásce především těm, kteří byli nemocní jak na těle, tak i na duši,“ představil papež František novou blahořečenou řeholnici a mystičku na závěr své nedělní promluvy Anděl Páně na Svatopetrském náměstí.

Blahořečení se konalo 9. září v katedrále Notre-Dame ve francouzském Štrasburku, kde bl. Alfonsa Marie Eppingerová založila kongregaci Sester Nejsvětějšího Spasitele. Slavnosti předsedal kardinál Giovanni Angelo Amato, prefekt Kongregace pro svatořečení, který o nové blahoslavené řekl: „Příklad této odvážné a silné ženy vybízí všechny Evropany, aby měli veliká srdce a projevovali vstřícnou lásku především těm, kteří jsou slabí, poraženi, vyřazeni, kteří prchají před válkou, násilím a pronásledováním.“

Neutichající hlas

Alfonsa Marie Eppingerová (1814-1867), vlastním jménem Elisabeth Eppingerová, se narodila před 204 lety 9. září v alsaském Niederbronnu a již odmala se v ní ozýval hlas: „Trp, mlč a modli se, protože Bůh z tebe chce učinit velkou svatou.“ Tento hlas neustával a provázel ji celým životem, který ji připravil mnoho těžkých zkoušek, útoků zlého a mnoho mystických zážitků. Svoji sílu čerpala v hluboké víře a mohla ji předávat i dál, neboť se stala duchovní matkou mnoha sestrám; tři kongregace ji dnes uznávají jako svoji zakladatelku. Přesto celý život žila v pokoře a i přes chybějící vzdělání, sotva dokázala napsat své jméno, byla velmi moudrou ženou.

Svou sílu čerpala z Eucharistie

Dětství prožila Elisabeth, která jméno Alfonsa Marie získala při křtu jako výraz úcty ke sv. Alfonsovi Marii z Liguori, v nížině mezi Alsaskem a Lotrinskem, kde se právě v 19. století několikrát upravovaly hranice mezi Francií a Německem. Elisabeth pocházela ze skromné, venkovské a velmi věřící rodiny s jedenácti dětmi. V dětství byla velmi často upoutána kvůli nemoci na lůžko, kde trávila většinu času v intenzivních modlitbách k Bohu. První svaté přijímání přijala až ve 14 letech a tím se její život změnil: Eucharistie se stala silou, z které čerpala po celý život.

Úsilí o posvěcení kněží a politické vize plodem extází

Když bylo Elisabeth 32 let, byla sužována další dlouhou a bolestivou nemocí. Do tohoto utrpení vstoupil Ježíš a nechal ji zažít první extázi: Elisabeth Ho cítila velmi konkrétně vedle sebe, Ježíš s ní mluvil a utěšoval ji. Při těchto extázích upadala Elisabeth do bezvědomí a Ježíš jí ukazoval její hříchy a nabádal ji k modlitbám za záchranu všech duší. Elisabeth byla Ježíšem přizvána k účasti na utrpení papeže a církve, což ji zavazovalo k nasazení se za posvěcení kněží, a dále ji Ježíš dával také vize týkající se politiky.

Své mystické zážitky a vize konfrontovala se svým zpovědníkem a ten následně s biskupem a oba dva uznali, že Elisabeth má dar jasnovidectví, proroctví a schopnost vidět do srdce lidí. Rychle se rozšířily zprávy o jejích mimořádných schopnostech a lidé ji začali vyhledávat a žádat o radu. Elisabeth zdůrazňovala, že to není ona, ale Pán, který mluví skrze ni a často si kladla otázku: „Jak mě můžeš zahrnovat tolika milostmi, mě, která jsem tak malá, která nejsem nic?“  Ale tyto vize byly střídané také útoky zlého, bylo to ve stejné době, kdy podobnou zkušenost zažíval také farář arský, budoucí světec Jan Maria Vianney.

Být milosrdným Samaritánem

Přestože biskup uznal v Elisabethě silnou duši s mimořádnými ctnostmi, nedovolil jí vzhledem k veřejnému rozruchu vstup do již ustavených řeholních společenství. Uznal ale novou kongregaci Sester Nejsvětějšího Spasitele se zaměřením na péči o nemocné, neboť vzhledem k nemoci a bolestem, které byly vždy důležitou součástí jejího života, měla Elisabeth k této službě velmi blízko. Kongregace byla založena v roce 1849, kdy se Elisabeth spolu s dalšími spolusestrami přestěhovala do domu, který byl v dialektu označován „malým klášterem“. Elisabeth svěřila kongregaci pod ochranu sv. Alfonse Marii z Liguori a z úcty k němu rovněž přijala své řeholní jméno. Společenství pak vedla po 18 let až do své smrti 31. 7. 1867 v Niederbronnu.

Společenství bylo založeno na jednoduchém pravidle, které zmínil také papež František tuto neděli v rámci promluvy před modlitbou Anděl Páně: kontemplovat v evangeliu srdce Ježíše, jeho chování k těm, kteří trpí na těle i na duši, a být jako milosrdný Samaritán pro potřebné. A tak podobně jako milosrdný Samaritán začaly sestry Božského Vykupitele navštěvovat nemocné a chudé v jejich příbytcích, nehledě na jejich náboženství nebo sociální třídu. Jejich pomoc není pouze materiální, ale je i duchovní, sestry jsou pravými misionářkami lásky. A jelikož se láska rozmnožuje dělením, brzy vzniklo dalších 14 „malých klášterů“.

Odkaz Alfonsy Marie Eppingerové

Během války na Krymu (1853-1856) se setry staraly o útěchu umírajících na bitevních polích, zatímco Prozřetelnost se postarala o další povolání a tak vznikly dvě nové pobočky kongregace, v Německu, Rakousku a Maďarsku, které se následně osamostatnily. K Matce Marii Alfonse se tedy jako k zakladatelce vztahují další dvě ženské kongregace – Sestry Vykupitele v německém Würzburku a Sestry Božského Vykupitele, které působí v Maďarsku a na Slovensku.

Ještě dnes zní v uších řeholnic, které jsou zastoupené již na pěti kontinentech, slova jejich zakladatelky: „Neodmítněte nic nemocným, protože to, co odmítnete jim, odmítáte Spasiteli.“

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Vatican News)}