Patron českých cestovatelů zpět v Praze

V úterý 11. září se konala v kostele Panny Marie Sněžné slavnostní česko-italská mše svatá, při které byl pražským františkánům italskými spolubratřími předán relikviář s ostatky bl. Odorika z Pordenone. Kdo byl tento skoro neznámý kněz s českými kořeny, který ve středověku procestoval celý tehdy známý svět?

^{Foto: Jakub Šerých / Člověk a Víra}

Italští poutníci přivezli do Prahy ostatky bl. Odorika

V letošním roce uplyne 700 let od cesty františkánského mnicha, kněze a misionáře bl. Odorika z Pordenone do zemí Orientu. Při této příležitosti severoitalské město Pordenone, které se nachází v regionu Furlandsko, zorganizovalo pro své občany, představitele města a kněží diecéze Concordia - Pordenone cestu do střední Evropy. Smyslem této cesty je také podpořit svatořečení blahoslaveného františkána.

První zastávkou byla Praha, kde se v úterní podvečer konala ve františkánském kostele Panny Marie Sněžné slavnostní mše svatá v italském jazyce. Hlavním celebrantem byl Mons. Diego Causero, který v letech 2004-2011 působil jako apoštolský nuncius v České republice. V závěru této mše svaté byl předán pražským františkánům relikviář s kouskem kůže bl. Odorika, který byl po veřejné úctě uložen do levé boční kaple sv. Antonína.

Skupina italských poutníků dále bude pokračovat do Vídně, kde jsou uchovávány ostatky bl. Marka z Aviana, kapucínského řeholníka ze 17. století, který se zasadil o obranu Evropy před tureckými nájezdy a je nazýván Zachráncem Vídně či Strážným duchem Rakouska.

Mysleme na pronásledované křesťany v Asii

„Připadne mi, že po osmi stech letech, kdy tento náš bratr procházel Čínou, Tibetem, Indií či Indonésií, tyto země znovu potřebují křesťanskou víru, neboť zde není v současné době pro křesťany, kteří jsou zde pronásledováni, jednoduchá situace. Proto bych byl rád, kdybychom při této bohoslužbě na ně mysleli,“ uvedl na začátku slavnostní mše svaté provinciál českých františkánů Jakub Sadílek.

Ve své homilii, kterou přednesl generální vikář diecéze Udine Mons. Guido Genero, zmínil příklad bl. Odorika, který nám může pomoci objevit svoje povolání ke katolictví, pokladu, který jsme obdrželi a který máme předávat dál.

Kdo byl tento objevitel dalekých krajin?

Bl. Odorik z Pordenone, nazývaný také Oldřich Čech z Pordenone, byl synem žoldnéře českého krále Přemysla Otakara II., který sloužil ve vojenské posádce ve Furlánsku, jež bylo připojeno k Českému království. Jeho matka pocházela z Udine nebo jeho okolí.

Odorik se narodil v roce 1286, a když mu bylo 15 let, vstoupil do františkánského řádu menších bratří. Po ukončení studií se začal připravovat na dráhu misionáře. Odešel do lesů v kraji Provence, kde žil jako asketa, postil se a rozjímal. Když usoudil, že je připraven na budoucnost, kterou si zvolil, tedy dráhu misionáře, navrátil se do kláštera a po návratu byl vysvěcen na kněze.

Jeho misionářské cesty vedly z Benátek přes Středozemní moře k Černému moři a dál do Persie a Číny. Během 14 let navštívil mnoho zemí, o některých z nich neměli tehdy lidé v Evropě žádné informace. Prošel kolem posvátné hory Ararat, další cesta vedla k Perskému zálivu, doputoval přes Indii a Sumatru na Borneo, Jávu a Filipíny. V roce 1325 dorazil na území dnešní Číny, které bylo tehdy pod nadvládou mongolské říše. Z Číny se Oldřich vydal na cestu do Tibetu. Dorazil až do Lhasy. Stal se tak prvním známým Evropanem a jedním z prvních katolických misionářů, jenž se dostal do Tibetu a jehož spis byl hlavním zdrojem informací o Tibetu až do konce 18. století. Můžeme ho tedy přirovnat ke známějšímu cestovateli a jeho současníkovi, kterým byl Marco Polo.

Odorik po sobě zanechal cestopis s názvem Popis východních krajů v sepsání bratra Oldřicha, Čecha, z Pordenone, který se dočkal mnoha opisů a později i tištěných vydání. Český překlad Odorikova cestopisu v úplnosti vyšel až po šesti stoletích, v roce 1962.

Odoriko zemřel v severoitalském Udine v roce 1331 a je mu připisováno 70 zázraků, které se začaly dít již v průběhu jeho pohřbu. Jedním z takových zázraků bylo např. uzdravení františkánského mnicha, který si při likvidaci jedné ze starších Oldřichových rakví málem usekl prst. Tříska z té rakve prý zahladila všechny stopy po zranění. Jiný mnich zázračně ožil šestý den po své smrti, když se jeho sestra modlila ke svatému Oldřichovi. Všechny tyto zázraky byly sepsány a 3. července 1755 byl Odorik z Pordenone papežem Benediktem XIV. blahořečen.

Odorik zvaný Oldřich Čech patří v Itálii k nejznámějším světcům, ale i přes své české kořeny je v Čechách téměř zapomenut.

„Pro českou veřejnost by mohl být Odorik vnímán jako patron českých cestovatelů a objevitelů neznámých končin,“ uvedl františkánský kněz Petr Regalát Beneš, který se za českou stranu ujal přípravy převezení relikvie a je v kontaktu s komisí pro jeho svatořečení v Pordenone.

„Nechť je bl. Odorik pro nás inspirací na cestě ke svatosti, ať už žijeme v ´poustevně´ či se vydáváme do dalekého světa,“ uvedl v závěru Jakub Sadílek.

^{(Zdroj: ČTK, Aha!, Cafe boheme)}