I biskupové musí chodit do školy

17. 09. 2018 Rubrika: Zahraniční
V září začal nový školní rok a biskupové, kteří byli jmenováni v posledním roce, vyrazili ve dnech 5. až 13. září do Říma na devítidenní formační kurz pořádaný Kongregací pro biskupy. Kurzu se účastnilo celkem 144 biskupů z celého světa; Českou republiku zastupovali olomoučtí pomocní biskupové Josef Nuzík a Antonín Basler, dále pražský pomocný biskup Zdenek Wasserbauer a ostravsko-opavský pomocný biskup Martin David.

(Úvodní foto: Antonín Basler, fota ve fotogalerii: Josef Nuzík a fota ze setkání s papežem Františkem: Tiskové středisko Svatého stolce)

„Formační kurz je každoročně organizován Kongregací pro biskupy a je určen pro vysvěcené či alespoň jmenované biskupy v uplynulých cca 12 měsících. Je ´povinný´, a tak zde jsou nástupci apoštolů doslova z celého světa kromě těch, kteří spadají pod Kongregaci pro evangelizaci národů (dříve Propaganda fidei) a měli podobné setkání na jiném místě,“ přiblížil kurz pro nové biskupy Mons. Zdenek Wasserbauer.

Během kurzu mají biskupové možnost se setkat s různými představiteli Vatikánu, na programu jsou přednášky, diskuze a pracovní skupiny dle jazyků. Biskupové tak mají možnost konfrontace s ostatními církvemi po celém světě. Nechybí samozřejmě také společné mše svaté, modlitby a vyvrcholením celého kurzu je setkání se Svatým otcem.

Ten nové biskupy přivítal slovy: „Promluvím k vám o nejnaléhavějším úkolu vás, pastýřů, tedy o svatosti!,“ ke které dodal: „Není třeba vypočítávat vaše ctnosti, ani není třeba programu pro asketiky, tělocvičny osobního úsilí, nebo diety, která se začíná každé pondělí, jako by svatost byla výsledkem vlastní vůle. Zdrojem svatosti je milost přimknout se k radosti evangelia a nechat ji zaplavit svůj život, abychom již nemohli žít jinak.“

Biskupové „nováčci“ toto setkání v Římě velmi ocenili, neboť jejich starší bratři v biskupské službě dříve tuto možnost neměli. Mons. Josef Nuzík k tomu dodal: „Takový kurz nám umožnil, na jedné straně si uvědomit, v čem si je naše služba biskupů podobná, jaké má zásadní pilíře a naopak, podle toho, co řeší a prožívají jednotlivé místní církve, jak je rozmanitá.“

Biskupům jsme dále položili následující otázky, na které přinášíme odpovědi:

1. V čem dle Vás takové setkání může být přínosem?

J. Nuzík: Díky tomuto setkání jsme měli možnost, velmi rychlým a účinným způsobem poznat různé vatikánské kongregace a dikasteria a seznámit se s ostatními biskupy a jejich službou. Toto se nejvíce dělo nejen v připravených přednáškách, ale i v možných diskuzích, během dotazů a práce v jazykových skupinách.

Z. Wasserbauer: Toto setkání má velký přínos z mnoha pohledů: např. zajímavé, podnětné, nové obzory otevírající a novými informacemi plné přednášky, promluvy a diskuze s přednášejícími. Možnost vstoupit skrze tyto lidi do „vatikánského prostředí“, do srdce církve a setkat se s papežem Františkem… Ale nejcennější je, myslím, setkání s tolika biskupy z celého světa (bylo nás 144!); a mít možnost s nimi hovořit, diskutovat a poznávat život jejich místních církví s jejich problémy (nezřídka mnohem většími, než které my zde někdy řešíme!).

M. David: Přínosem setkání je jedinečná možnost vzájemného sdílení se spolubratry v biskupské službě z celého světa od Austrálie až po Kanadu či Argentinu. Díky společně prožitým dnům jsme měli možnost zjistit, čím žijí místní církve a jejich pastýři v různých zemích.

A. Basler: Přínos bych viděl především v osobním kontaktu s biskupy celého světa, možnosti získat zkušenosti celosvětové církve, poznat problémy všeho druhu, ale také v kráse a síle církve, i uprostřed pronásledování.

2. Jakému tématu letos byla věnována největší pozornost? Bylo v oblasti služby biskupa nějaké dominantní téma?

J. Nuzík: Dominantním tématem letošního formačního kurzu bylo jistě téma zneužívání - jeho řešení, prevence ale i jakési duchovni analýzy. Toto se objevovalo jak v přednáškách tak i v dotazech a příspěvcích. Ale všechno nakonec vyznívalo s naději, že i tuto bolestnou zkušenost církev překoná upřímným návratem k Bohu a svému poslání.

Z. Wasserbauer: Celé formační setkání, všechny přednášky vycházely z programové encykliky papeže Františka Evangelii Gaudium. A z toho vyplývalo, že se nejvíce mluvilo o hlásání evangelia v dnešním světě, o svědectví, o životě biskupa dnes.

M. David: Nosnou kostru setkání tvořila encyklika papeže Františka Evangelii Gaudium, která je považována za programový dokument jeho pontifikátu. Jednotliví přednášející rozvíjeli hlavní myšlenky této encykliky ve vztahu k biskupské službě. Celé setkání bylo zastřešeno mottem „Služebníci radosti evangelia“.

A. Basler: Ochrana nezletilých, synoda o mládeži a digitální svět.

3. Jaké postřehy a podněty si odnášíte ze setkání se svými spolubratry v biskupské službě? Jakými tématy teď žijí?

J. Nuzík: Potěšilo mě, že mnozí spolubratři biskupové řeší podobné věci jako my. Např. mexický biskup řeší stěhování kněží a jejich reakce či reakce farníků, dále otázku stálé formace kněží, uspořádání kurie či církevního soudu nebo jakým způsobem a z čeho jsou placeni kněží i laici pracující v církvi.

Z. Wasserbauer: Nejsilnějším zážitkem pro mne bylo to setkání s biskupy z celého světa. Snažil jsem se využívat doby společného jídla ale i jindy k tomu, abychom spolu hovořili a vzájemně se informovali o situaci v našich diecézích. Jednou jsme hovořili třeba o svobodě hlásání v našich zemích, jindy o finančním zajištění církve a jejích zaměstnanců, jindy třeba o duchovních povoláních a rodině. Biskupové z USA řeší pochopitelně nejvíce sexuální skandály; ti z Latinské Ameriky třeba velikou bídu mnoha lidí nebo kácení amazonských pralesů nebo třeba politickou situaci ve Venezuele a z toho vyplývající miliony uprchlíků. Evropští řeší počet bohoslovců. Albánští biskupové řeší materiální zajištění své církve, protože jsou opravdu chudí a nic nemají. Ale všem jde hlavně o Krista, církev, dobro člověka.

Slyšet a uvědomit si, že na tom zde v ČR nejsme ale ani zdaleka nejhůř! Vidět spoustu zapálených biskupů pro Krista a Boží království! To mne hluboce zasáhlo!

M. David: Odnáším si pocit vděčnosti za to, že jsem na setkání mohl být, a jsem vděčný za podmínky, ve kterých církev v naší zemi může působit a žít. Ve srovnání s mnoha jinými zeměmi, a to i evropskými, nejsou podmínky u nás nepříznivé, přestože se nám mnohdy nezdají ideální. Tématem, ke kterému jsme se opakovaně vraceli v diskuzích, byly sexuální skandály a zneužívání. Jak tváří v tvář tomuto být hlasateli radostné zvěsti? Odpověď nám dal papež František při závěrečném setkání: „Každý z nás musí pokorně vejít do hloubi svého nitra a ptát se, co ještě více posvětí tvář církve, které vládneme ve jménu Nejvyššího Pastýře. Nestačí si rvát šat, ukazovat prstem na druhé, vyrábět obětní kozly a zarývat se do slabosti druhých, jak to rádi dělají synové, kteří doma žili jako otroci (Lk 15,30-31). Je nutné pracovat společně, za vědomí, že pravou svatost v nás uskutečňuje Bůh.“

A. Basler: Uvedu  jako příklad jednoho albánského biskupa, který má ve své diecézi 5 kněží. Když slyšel, kolik kněží je u nás v diecézích, vyzýval: „Pošlete nám nějaké.“ Ale předem jim řekněte, že jim mohu nabídnout střechu nad hlavou a stravu, jakou mám já, ale plat žádný. Musí mít misijního ducha. Biskupové v Americe a západních zemích žijí teď hodně těmi nešťastnými skandály.

(Zdroj: odpovědi jednotlivých biskupů, Tiskové středisko Svatého stolce)

Autor článku: Radka Blajdová