Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
26. 9. 2018, 17.00
Ve své středeční audienci papež František shrnul svoji apoštolskou cestu do Litvy, Lotyšska a Estonska. V úvodu se četla slova Žalmu 126, kde zaznělo: „Hospodin s nimi učinil velké věci.“ (Ž 126,2). Hlavním posláním této cesty konané ke stému výročí nezávislosti pobaltských zemí bylo oznámit znovu jejich národům radost evangelia a revoluci milosrdenství. Na konci audience papež zmíníl podepsání provizorní dohody mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou ohledně jmenování čínských biskupů.
Foto: Tiskové středisko Svatého stolce
„V minulých dnech jsem podnikl apoštolskou cestu do Litvy, Lotyšska a Estonska u příležitosti stého výročí nezávislosti pobaltských zemí. Je to sto let, které prožily z půlky pod okupací, nejprve nacistickou a poté sovětskou. Jsou to národy, které velmi vytrpěly, a proto se na ně Pán díval se zalíbením,“ řekl na úvod audience papež František a vyjádřil své poděkování všem, kteří se na jeho cestě podíleli, přes církevní i světské autority.
Tato návštěva se konala v jiném kontextu než návštěva papeže sv. Jana Pavla II před 25 lety. Posláním této cesty bylo „oznámit znovu těmto národům radost evangelia a revoluci milosrdenství, něhy, neboť svoboda nestačí k tomu, aby dala smysl a plnost životu bez lásky, lásky, která pochází od Boha.“
Poté papež František zmínil rozdílné náboženské situace v pobaltských zemích: v Litvě je převaha katolíků, zatímco v Lotyšsku a Estonsku převládají luteráni a pravoslavní, ale mnozí jsou náboženskému životu spíše vzdáleni. „Tudíž je výzvou posílit společenství mezi všemi křesťany, které se již vyvinulo v období pronásledování,“ pokračoval papež František.
Cestu provázela ekumenická setkání, jednak v rižské katedrále a dále setkání s mladými věřícími v tallinnském luterském kostele.
Při setkání s politiky všech tří zemí kladl papež František důraz na jejich přínos pro ostatní národy, především Evropy. Jedná se o „přínos lidských a sociálních hodnot, které prošly mnoha zkouškami,“ řekl papež František a vyzval k mezigeneračnímu dialogu, „neboť kontakt s kořeny může nadále činit plodným přítomnost a budoucnost.“ Dále papež připomněl, že vyzval pobaltské země, aby vždy spojovaly svobodu se solidaritou a pohostinností, jak je v těchto zemí zvykem.
Při setkání s mladými ve Vilniusu bylo hmatatelné motto cesty do Litvy: „Ježíš Kristus, naše naděje“. „Svědectví mladých ukázaly krásu modlitby a zpěvu, kdy se duše otvírá Bohu; radost sloužit druhým, vyjít za hradbu vlastního ´já´, vydat se na cestu a být schopen po pádu znovu vstát,“ ocenil papež František.
V Rize se setkal papež František se starší generací, u které zdůraznil především úzký vztah mezi trpělivostí a nadějí. „Ti, kteří prošli těžkými zkouškami, jsou kořeny národa, které se mají s Boží milostí ochraňovat, aby z nich mohly vyrůst a vykvést nové výhonky, které budou přinášet ovoce,“ uvedl papež a pokračoval: „Výzvou pro toho, kdo stárne, není uzavřít se sám do sebe, ale zůstat otevřený a něžný v mysli a srdci; a toto je možné s ´lymfou´ Ducha Svatého, v modlitbě a naslouchání Božímu slovu.“
Při setkání v Litvě bylo evidentní, jak je pro naději důležité, být pevně zakotven v Bohu, v Boží lásce. „Veliké svědectví nám v tom dali a stále dávají mnozí starší kněží, řeholníci a řeholnice! Utrpěli pomluvy, vězení, deportaci…, ale zůstali vytrvalí ve víře. Naléhal jsem, aby se nezapomnělo a chránila se paměť mučedníků, aby se mohlo následovat jejich příkladu,“ vyzdvihl papež.
Ve Vilniusu vzdal papež František čest obětem genocidy Židů v Litvě, přesně 75 let po uzavření velkého ghetta, které bylo „předsíní smrti“ pro desetitisíce Židů. Dále papež František připomněl s dojetím návštěvu Muzea okupace a boje za svobodu: „Zastavil jsem se k modlitbě v místnostech, kde byli drženi, mučeni a zabiti odpůrci režimu. Za noc zde zabíjeli cca 40 lidí. Je dojemné vidět, kam až může zajít lidská krutost.“
„Léta plynou, režimy se střídají, ale nad Bránou úsvitu ve Vilniusu Marie, Matka Milosrdenství, stále bdí nad svým lidem jako znamení jisté naděje a útěchy,“ pokračoval papež František ve shrnutí své pobaltské cesty.
„Živým znamením evangelia je vždy konkrétní milosrdenství. I tam, kde je velmi silná sekularizace, Bůh promlouvá jazykem lásky, péče a prokazuje bezplatnou službou těm, kteří ji potřebují. A pak se srdce otevírají a konají se zázraky: v poušti raší nový život,“ řekl dále papež František.
Během své cesty slavil Svatý otec tři mše svaté: v litevském Kaunasu, na lotyšském poutním místě Aglona a v estonském hlavním městě Tallinnu.
„Estonsko, svatý věrný Boží lid na cestě, obnovilo své ´ano´ Kristu, naší naději. Obnovilo ho s Marií, která je stále Matkou svých dětí, především těch nejvíce trpících. Obnovilo ho jako vyvolený národ, kněžský a svatý, ve kterém Bůh probouzí milost křtu,“ uzavřel papež František svoji středeční audienci s výzvou k modlitbě za bratry a sestry v těchto zemích.
Před závěrečným požehnáním připomněl papež František, že minulou sobotu 22. září byla podepsána v Pekingu provizorní dohoda mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou ohledně jmenování čínských biskupů. „Dohoda je plodem dlouhé a promyšlené cesty dialogu zaměřené na podporu pozitivní spolupráce mezi Svatým stolcem a čínskými autoritami pro dobro čínské katolické komunity v Číně a dobro celé společnosti,“ uvedl Svatý otec, který dnes také zveřejnil Poselství bratrského povzbuzení čínským katolíkům a celé církvi.
Ve svém povzbuzení papež uvedl: „Doufám, že v Číně se bude moci otevřít nová fáze, která pomůže uzdravit rány minulosti a znovu ustanovit a udržet plné společenství všech čínských katolíků a přijmout s obnoveným závazkem hlásání evangelia.“
Na závěr vybídl papež, abychom své bratry a sestry v Číně v tomto těžkém úkolu provázeli modlitbou a bratrským přátelstvím.
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)
Tisk
