Papež František: Nepodceňujme přípravu na manželství

V dnešní audienci se dostal papež František v cyklu katechezí zaměřených na Desatero do druhé poloviny a věnoval se šestému přikázání „Nesesmilníš”. Připomněl, jak je důležité zachovávat věrnost, která je znakem naší vyzrálosti ve vztazích. Zároveň zdůraznil, že nelze podceňovat přípravu na manželství, které musí vyzrát a chce svůj čas podobně jako katechumenát.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Věrnost je znakem svobodného a zralého lidského vztahu

Šesté přikázání „Nesesmilníš“ zdůrazňuje věrnost, neboť žádný lidský vztah není bez zachování věrnosti autentický.

„Nelze milovat jen do té míry, dokud je to pro nás ´výhodné´; láska se projevuje překročením hranic vlastního zájmu, když darujeme vše, bez výhrad,“ zdůraznil na začátku své katecheze papež František a citoval Katechismus katolické církve, kde je uvedeno, že „Láska chce být definitivní. Nemůže být ´až do nového rozhodnutí´.“ (KKC 1646)

Věrnost je znakem svobodného, zralého a zodpovědného lidského vztahu. A je důležitá i pro přátelský vztah; pravý přítel se pozná dle toho, že zůstane věrný, ať se děje cokoliv.

Kristus je naším věrným přítelem

„Kristus, který žije z Otcovy bezmezné lásky, nám ukazuje pravou lásku a díky tomu se stává věrným přítelem, který nás přijímá, i když chybujeme, a stále nám přeje dobro, i když si ho nezasloužíme,' pokračoval dále papež František.

Každý člověk potřebuje být milován bez podmínek a pokud tuto lásku nezažívá, tak prožívá určitou neúplnost. Tudíž lidské srdce hledá způsob, jak toto prázdné místo naplnit nějakou náhražkou, přijímá kompromisy a spokojí se s průměrností, což s láskou souvisí jen pramálo.  

„Je nebezpečné nazývat ´láskou´ nezralé vztahy s iluzí toho, že najdeme světlo života v něčem, co je, v nejlepším případě, jeho pouhým odrazem,' uvedl dále papež František a upozornil na problém, kdy mnozí nadhodnocují fyzickou přitažlivost, která sama o sobě je Božím darem a má být cestou k autentickému a věrnému vztahu. 

Nepodceňujme čas zásnub

Papež zdůraznil, jak je důležité nepodcenit čas zásnub, který slouží k rozlišení a prověření kvality vztahu. Ve snoubencích musí dozrát jistota, že v jejich vztahu je přítomna „Boží ruka', která je bude řídit a doprovázet a dovolí jim vyslovit: „S Kristovou milostí ti slibuji, že ti navždy zachovám věrnost.' Tuto věrnost, že spolu zůstanou v dobrém i zlém, ve zraví i nemoci, si nelze slíbit jen z vlastní dobré vůle a naděje, že to takto bude fungovat. Je potřeba postavit svůj vztah na pevném základě věrné Boží lásky. 

„A proto je důležité,' pokračoval dále papež, „před uzavřením svátosti manželství projít důkladnou přípravou, řekl bych přímo katechumenátem, neboť ve hře je celý život z lásky a s tou se nežertuje.'

Příprava na manželství chce svůj čas jako katechumenát

Dále papež uvedl, že nelze považovat za „přípravu na manželství' tři nebo čtyři setkání na faře: „Ne, toto není příprava: toto je falešná příprava. A zodpovědnost těch, kteří to takto praktikují, padá na ně: na kněze a biskupa, který tuto přípravu dovoluje. Příprava musí být zralá a chce svůj čas. Manželství není formální akt: je to svátost. Proto je potřeba se na ni připravit pravým ´katechumenátem´.'

K zachování věrnosti potřebujeme Boží pomoc

Je mnoho oblastí, ve kterých nás může šesté přikázání zachránit. Věrnost je stylem života, která se projevuje i v naší práci, slovech, která upřímně říkáme, ve stálosti našich myšlenek a činů. Ale k dosažení těchto ideálů krásného života nestačí naše lidská přirozenost, je zapotřebí, aby Boží věrnost vstoupila do naší existence.

„Toto šesté přikázání nás vybízí, abychom svůj pohled obrátili ke Kristu, který díky své věrnosti od nás může odejmout srdce cizoložné a dát nám srdce věrné. Pouze v Něm je trvalá láska bez hranic, kompletní darování sebe samého s vytrvalostí bez konce,' uvedl v závěru své katecheze papež František a dodal: „Z Jeho smrti a Vzkříšení pramení naše věrnost, z Jeho bezpodmínečné lásky pramení naše stálost ve vztazích. Ze společenství s Ním, s Otcem a Duchem Svatým pramení společenství mezi námi a moudrost, jak žít naše vztahy se zachováním věrnosti.' 

Před závěrečným požehnáním Svatý otec připomněl, že evangelijní poselství Krista od nás nežádá, abychom konali nějaké mimořádné věci, ale abychom nechali v našich životech jednat Boha. Křesťanský život by měl tedy být setkáním naší slabosti se silou Boží milosti, která nám dovoluje žít každodenní plný a radostný život, ve kterém láska znamená konat vše s radostí a pokorou ke slávě Boží a pro dobro lidí.

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)}