Během pravidelné středeční audience se dnes papež František naposledy vrátil k šestému přikázání „Nesesmilníš“ a zaměřil se na téma „V Kristu se nachází plnost našeho manželského povolání.“ Uvedl, že manželský a rodičovský postoj, tj. přechod od „já“ k „my“, je znakem zralosti a netýká se pouze manželů. V tomto duchu je každé křesťanské povolání manželské, tj. i povolání ke kněžství, neboť se jedná o povolání k láskyplné službě druhým.
Foto: Tiskové středisko Svatého stolce
V dnešní katechezi k šestému přikázání „Nesesmilníš' chtěl papež František zdůraznit, že „věrná láska Krista je světlem, jak žít krásu lidských vztahů. Ve skutečnosti náš emocionální rozměr je povoláním k lásce, která se projevuje věrností, přijetím a milosrdenstvím.'
V úvodu audience se četl úryvek z Pavlova listu Efezským z 5. kapitoly věnované manželství a papež František řekl, že „tato slova sv. Pavla jsou revoluční. Prohlašovat s antropologií té doby, že muž má milovat manželku, jako Kristus miluje církev, to je revoluce. V té době možná nejvíce revoluční myšlenka, která byla o manželství vyslovena.“
Toto přikázání se ale nevztahuje pouze na manželskou věrnost, ale je dobré jej více reflektovat na pozadí významu manželský. „Můžeme si položit otázku: komu je určeno toto přikázání k věrnosti? Jenom manželům?,' ptal se papež, a v zápětí odpověděl: „Ve skutečnosti je toto přikázání určené pro všechny. Je to otcovské slovo Boha určené každému muži a každé ženě.'
Lidské zrání je cestou samotné lásky, která vede od přijímání péče ke schopnosti tuto péči nabízet, od přijímání života ke schopnosti život darovat. „Stát se dospělými muži a ženami znamená, začít žít manželským a rodičovským postojem, který se projevuje v různých životních situacích, jako např. schopností vzít na sebe tíhu druhého a milovat ho bez dvojznačnosti,' uvedl papež František. Jedná se tedy o globální přístup člověka, který umí přijmout skutečnost a vstoupit do hlubokého vztahu s druhými.
„Kdo je tedy cizoložníkem, chtivým a nevěrným? Je to nezralý člověk, který žije sám pro sebe a interpretuje situace na základě vlastního prospěchu a uspokojení,' uvedl dále papež a pokračoval: „Takže, oženit se nebo vdát se, to není jenom svatební hostina! Je potřeba nastoupit cestu od ´já´ k ´my´. Už nemyslíme sami za sebe, ale smýšlíme ve dvou. Už nežijeme sami, ale žijeme ve dvou. Je to krásná cesta.'
A když dojdeme k této decentralizaci, každá činnost se stává manželskou: pracujeme, mluvíme, rozhodujeme, setkáváme se druhými s postojem přijetí a sebedarování.
V tomto smyslu je každé křesťanské povolání manželské, tj. i povolání ke kněžství, neboť se jedná o povolání k láskyplné službě druhým. „Pán nepotřebuje kandidáty usilující o roli kněze, ale muže, jejichž srdce se dotýká Duch Svatý láskou bez hranic ke své nevěstě Církvi,' uvedl papež František.
Ve kněžství se miluje Boží lid otcovskou láskou, tj. něhou i silou manžela a otce. Takže i pannenství zasvěcené v Kristu se žije s věrností a radostí stejně jako manželský vztah a plodné mateřství a otcotvství.
„Každé křesťanské povolání je manželské, neboť je ovocem vztahu lásky, ke které jsme stvořeni všichni,' zopakoval papež František. Plný smysl sexuality tudíž můžeme pochopit pouze, pokud vycházíme z Kristovy věrnosti, něhy, štědrosti a pohlížíme na manželství a každé povolání s vírou.
„Lidská bytost, ve své neoddělitelné jednotě ducha a těla, ve své mužské a ženské polaritě, je bytostí velmi dobrou, určenou milovat a být milovánou. Lidské tělo není nástrojem rozkoše, ale místem našeho povolání k lásce, a v autentické lásce není místo pro chtíč a povrchnost. Muži a ženy si zaslouží více!,' uvedl v závěru své promluvy papež František.
Tudíž, přestože se zdá, že šesté přikázání „Nesesmilníš' zní negativně, naopak nás orientuje k našemu původnímu poslání, tj. k plné a věrné manželské lásce, kterou nám zjevil a daroval Ježíš Kristus.
Před závěrečným požehnáním připomněl papež František zítřejší Slavnost Všech svatých a následnou Vzpomínku na všechny věrně zemřelé: „Svědectví víry těch, kteří nás předešli, v nás posiluje jistotu, že Bůh doprovází každého na jeho cestě životem, nikdy nikoho nenechává napospas sobě samému a touží, abychom všichni byli svatí, jako On je svatý.'
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)