Papež František: Manželství je cestou od já k my

31. 10. 2018 téma: Středeční audience Rubrika: Papež František
Během pravidelné středeční audience se dnes papež František naposledy vrátil k šestému přikázání „Nesesmilníš“ a zaměřil se na téma „V Kristu se nachází plnost našeho manželského povolání.“ Uvedl, že manželský a rodičovský postoj, tj. přechod od „já“ k „my“, je znakem zralosti a netýká se pouze manželů. V tomto duchu je každé křesťanské povolání manželské, tj. i povolání ke kněžství, neboť se jedná o povolání k láskyplné službě druhým.

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

Revoluční slova sv. Pavla o manželství

V dnešní katechezi k šestému přikázání „Nesesmilníš" chtěl papež František zdůraznit, že „věrná láska Krista je světlem, jak žít krásu lidských vztahů. Ve skutečnosti náš emocionální rozměr je povoláním k lásce, která se projevuje věrností, přijetím a milosrdenstvím."

V úvodu audience se četl úryvek z Pavlova listu Efezským z 5. kapitoly věnované manželství a papež František řekl, že „tato slova sv. Pavla jsou revoluční. Prohlašovat s antropologií té doby, že muž má milovat manželku, jako Kristus miluje církev, to je revoluce. V té době možná nejvíce revoluční myšlenka, která byla o manželství vyslovena.“ 

Šesté přikázání se týká všech

Toto přikázání se ale nevztahuje pouze na manželskou věrnost, ale je dobré jej více reflektovat na pozadí významu manželský„Můžeme si položit otázku: komu je určeno toto přikázání k věrnosti? Jenom manželům?," ptal se papež, a v zápětí odpověděl: „Ve skutečnosti je toto přikázání určené pro všechny. Je to otcovské slovo Boha určené každému muži a každé ženě."

Manželský postoj je výrazem zralosti

Lidské zrání je cestou samotné lásky, která vede od přijímání péče ke schopnosti tuto péči nabízet, od přijímání života ke schopnosti život darovat„Stát se dospělými muži a ženami znamená, začít žít manželským a rodičovským postojem, který se projevuje v různých životních situacích, jako např. schopností vzít na sebe tíhu druhého a milovat ho bez dvojznačnosti," uvedl papež František. Jedná se tedy o globální přístup člověka, který umí přijmout skutečnost a vstoupit do hlubokého vztahu s druhými. 

Manželství je cestou od „já“ k „my“

„Kdo je tedy cizoložníkem, chtivým a nevěrným? Je to nezralý člověk, který žije sám pro sebe a interpretuje situace na základě vlastního prospěchu a uspokojení," uvedl dále papež a pokračoval: „Takže, oženit se nebo vdát se, to není jenom svatební hostina! Je potřeba nastoupit cestu od ´já´ k ´my´. Už nemyslíme sami za sebe, ale smýšlíme ve dvou. Už nežijeme sami, ale žijeme ve dvou. Je to krásná cesta."

A když dojdeme k této decentralizaci, každá činnost se stává manželskou: pracujeme, mluvíme, rozhodujeme, setkáváme se druhými s postojem přijetí a sebedarování.

Každé křesťanské povolání je manželské, i kněžství

V tomto smyslu je každé křesťanské povolání manželské, tj. i povolání ke kněžství, neboť se jedná o povolání k láskyplné službě druhým„Pán nepotřebuje kandidáty usilující o roli kněze, ale muže, jejichž srdce se dotýká  Duch Svatý láskou bez hranic ke své nevěstě Církvi," uvedl papež František.

Ve kněžství se miluje Boží lid otcovskou láskou, tj. něhou i silou manžela a otce. Takže i pannenství zasvěcené v Kristu se žije s věrností a radostí stejně jako manželský vztah a plodné mateřství a otcotvství. 

Tělo není nástrojem rozkoše

„Každé křesťanské povolání je manželské, neboť je ovocem vztahu lásky, ke které jsme stvořeni všichni," zopakoval papež František. Plný smysl sexuality tudíž můžeme pochopit pouze, pokud vycházíme z Kristovy věrnosti, něhy, štědrosti a pohlížíme na manželství a každé povolání s vírou.

„Lidská bytost, ve své neoddělitelné jednotě ducha a těla, ve své mužské a ženské polaritě, je bytostí velmi dobrou, určenou milovat a být milovánou. Lidské tělo není nástrojem rozkoše, ale místem našeho povolání k lásce, a v autentické lásce není místo pro chtíč a povrchnost. Muži a ženy si zaslouží více!," uvedl v závěru své promluvy papež František.

Tudíž, přestože se zdá, že šesté přikázání „Nesesmilníš" zní negativně, naopak nás orientuje k našemu původnímu poslání, tj. k plné a věrné manželské lásce, kterou nám zjevil a daroval Ježíš Kristus.

Bůh touží po naší svatosti

Před závěrečným požehnáním připomněl papež František zítřejší Slavnost Všech svatých a následnou Vzpomínku na všechny věrně zemřelé„Svědectví víry těch, kteří nás předešli, v nás posiluje jistotu, že Bůh doprovází každého na jeho cestě životem, nikdy nikoho nenechává napospas sobě samému a touží, abychom všichni byli svatí, jako On je svatý."

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)

Autor článku: Radka Blajdová