Světový den chudých aneb s papežem dvakrát u stolu

V neděli 18. listopadu proběhly oslavy 2. Světového dne chudých. Papež František pozval chudé nejprve k eucharistickému stolu do baziliky sv. Petra. Ve své homilii zdůraznil, že jednak je důležité uznat, že jsme žebráky prosícími o spásu, a na druhé straně podávat jako Ježíš ruku druhým. Po modlitbě Anděl Páně se přesunul do Auly Pavla VI., aby zasedl ke společnému stolu s 1 500 lidmi v nouzi.
Publikováno: 20. 11. 2018 16:00

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

Papež v homilii: Volání chudých je každým dnem silnější, ale je mu nasloucháno stále méně

Baziliku sv. Petra zaplnilo  v neděli 18. listopadu zhruba 6 000 lidí v nouzi doprovázených dobrovolníky a pracovníky charit. Ve své homilii navázal papež František na evangelijní příběh o Ježíšovi kráčejícím po moři (Mt 14,22-33) a vybídl k zamyšlení se nad třemi činy Ježíše:

1. Odejít

Ježíš opouští za bílého dne zástup lidí ve chvíli úspěchu, kdy byl oslavován za rozmnožení chlebů. V momentě, kdy si učedníci chtěli užívat slávy, je Ježíš přiměl k odchodu a zástupy rozpustil, uchýlil se do samoty, a když nastal večer, vystoupil na horu a sám se modlil. Potom uprostřed noci sestoupil dolů a kráčel po vzdouvajícím se moři.

„V tom všem jde Ježíš proti proudu. Nejprve opouští úspěch a potom poklid. Učí nás odvaze opustit jak úspěch, který nadouvá srdce, tak poklid, který uspává duši,“ uvedl papež František s vysvětlením, že Ježíš odchází za pravými poklady života, kterými jsou Bůh a bližní.

„Nežijeme pro hromadění, naše sláva spočívá v opouštění toho, co pomíjí, a v držení se toho, co trvá,“ pokračoval dále papež a vyzval: „Probuď nás, Pane, ze zahálčivého poklidu, ze závětří našich bezpečných přístavů. Uvolni nás z kotvišť sebevztažnosti, která tíží život, osvoboď nás od hledání našich úspěchů. Uč nás, Pane, umění opouštět  a vydávat se Tvou životní trasou: k Bohu a k bližnímu.“ 

2. Povzbudit

Ježíš uprostřed noci vychází vstříc po vodě svým učedníkům. Moře (ve skutečnosti se jednalo o jezero) evokovalo v té době síly zla a Ježíš tímto gestem symbolicky potírá zlovolné nepřátele člověka. Tímto zjevením nás Ježíš ujišťuje, že On je vítězem nad našimi nepřáteli: ďáblem, hříchem, smrtí, strachem, zesvětštěním a i nám dnes praví: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se! (Mt 14,27).

I bárka našeho života je často zmítána vlnami a větrem, ale problémem by neměla být chvilková bouře, ale způsob, jakým ji navigujeme. „Tajemstvím dobré navigace je pozvat Ježíše na palubu,“ uvedl papež František a dodal, že „pouze Ježíš totiž dává život ve smrti a naději v bolesti. Pouze On uzdravuje srdce odpuštěním a vysvobozuje ze strachu důvěrou,“ a vyzval, abychom i my pozvali Ježíše na loďku života, neboť s Ním nikdy neztroskotáme a jedině s Ním jsme také my schopni povzbuzovat druhé.

3. Podat ruku

Ježíš uprostřed bouře podává ruku Petrovi, který dostal strach, zapochyboval, začal se topit a volat o pomoc.„Zkusme se vcítit do Petra: jaká je naše víra? Prosíme o záchranu?,“ položil papež otázku a pokračoval, že „počátkem víry je zřeknout se domýšlivého přesvědčení, že jsme řádní věřící, schopní a autonomní, a uznat, že potřebujeme záchranu.“

Proto je pro nás všechny důležité žít víru v kontaktu s těmi, kdo jsou v nouzi. Uznat, že jsme žebráky prosícími o spásu, bratry a sestry všech, ale zejména chudých, které upřednostňuje Pán,“ zdůraznil papež a vybídl, abychom prosili o milost slyšet volání toho, kdo se ocitl v bouřlivých vodách.

Volání chudých: dětí, které nemohou přijít na svět; maličkých, jež strádají hladem; dětí zvyklých spíše na děsivý řev bomb než na radostný výskot při hraní. Je to volání odhozených a opuštěných starců. Je to volání toho, kdo čelí životní bouři bez blízkosti přátel. Je to volání toho, kdo musí utéci, opustit dům a půdu a je bez příbytku. Je to volání celých národů, jimž jsou upírány jejich přírodní zdroje. Je to volání mnoha Lazarů, kteří pláčou, zatímco pár boháčů pořádá hostiny z toho, co podle spravedlnosti patří všem. Nespravedlnost je zlým kořenem chudoby. Volání chudých je každým dnem silnější, ale je mu nasloucháno stále méně,“ zdůraznil papež František a dodal, že věřící nesmí zůstat s rukama založenýma, ale má podávat svoji ruku jako Ježíš.

„Bůh slyší volání chudých. Ale my?,“ položil papež otázku: Máme oči k vidění, uši k slyšení a ruce k podání pomoci anebo stále opakujeme ´přijď zítra´?“

Navíc nejsme povoláni prokazovat dobro pouze těm, kdo nás mají rádi, ale jít dál, jako Ježíš, dávat těm, kteří to nemůžou vrátit. „Pohleďme na svoje dny: mezi mnoha věcmi, děláme něco nezištně? Děláme něco pro někoho, kdo to nemůže ničím oplatit? Takto podaná ruka bude naším pravým bohatstvím v nebi,“ zakončil papež František svoji homilii.

U společného stolu

Po mši svaté, promluvě z okna Apoštolského paláce a modlitbě Anděl Páně se odebral papež František do Auly Pavla VI., kde zasedl spolu s 1 500 potřebnými lidmi k nedělnímu stolu. 

Oběd věnoval hotel Rome Cavalieri - Hilton Italia ve spolupráci s organizací Ente Morale Tabor a chudé obsluhovalo 70 dobrovolníků. Na menu byly lasagne, kuřecí nugety s bramborovou kaší a tiramisù. Slavnostní oběd doprovázel orchestr mladých z Pompejí. Na závěr společného oběda historická továrna na těstoviny Rummo věnovala přítomným a dobrovolnickým organizacím 1 500 tašek s těstovinami

Na návštěvě v provizorní nemocnici

V minulém týdnu navštívil papež František také provizorní nemocnici, která vyrostla na jeden týden náměstí sv. Petra. Během krátké návštěvy za doprovodu Mons. Rina Fisichelly, předsedy Papežské rady pro novou evangelizaci, se papež pozdravil se všemi přítomnými pacienty, zdravotníky a lékaři a obdaroval je požehnanými růženci.

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Vatican News)

Autor článku:
Radka Blajdová

Související články

Další aktuality

Mír spočívá na modlitbě a dialogu, píše papež komunitě Sant´Egidio

Ve španělském hlavním městě v neděli začalo každoroční mezinárodní setkání za mír, které za účasti tří set náboženských představitelů a osobností ze světa politiky i kultury pořádá římská komunita Sant´Egidio, tentokrát pod mottem „Mír bez hranic“. Třiatřicet let po modlitbě za mír v Assisi, k níž vyzval sv. Jan Pavel II., tak pokračuje tato „pouť míru“, jak ji v pozdravném poselství definuje papež František.
16.09.2019

Pastýřský list biskupa Vlastimila Kročila

Pastýřský list diecézního biskupa českobudějovického k 24. neděli v mezidobí.
16.09.2019

Svatoludmilská pouť na Levém Hradci

Ve dnech 14.-15. 9. 2019 se konala na Levém Hradci Svatoludmilská pouť, během níž byla vystavena lebka sv. Ludmily. V sobotu 14. 9. byla relikvie uvítána v kostele sv. Klimenta, poté byla slavena byzantsko-slovanská liturgie sv. Jana Zlatoústého ke cti sv. Ludmily. Hlavním celebrantem byl gen. vikář Apoštolského exarchátu Mons. Milan Hanuš. V neděli 15.9. slavnostní mši sv. celebroval Mons. Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský. Po mši kardinál Duka požehnal vyhlídku sv. Ludmily, následovala beseda a řeckokatolický chvalozpěv - Akathist.
16.09.2019

Přímé přenosy bohoslužeb od 16. do 22. září 2019

Všem, kdo se nemohou zúčastnit mše svaté v kostele a chtěli by se připojit alespoň prostřednictvím médií, nabízíme přehled bohoslužeb, vysílaných během následujících dní přímým přenosem v Televizi Noe a Radiu Proglas.
16.09.2019

Pastýřský list biskupa Vlastimila Kročila

Pastýřský list diecézního biskupa českobudějovického k 24.neděli v mezidobí.
15.09.2019