Tuto sobotu bude blahořečeno 19 mučedníků z Alžírska

07. 12. 2018 téma: Světci dneška Rubrika: Zahraniční
Tuto sobotu, 8. prosince 2018, bude na mariánském poutním místě Oran na severu Alžírska blahořečeno sedm trapistů zavražděných na jaře roku 1996 spolu s dalšími dvanácti alžírskými mučedníky 90. let.

Celkem 13 řeholníků včetně jednoho biskupa a 6 řeholnic z 8 různých kongregací bude 8. prosince 2018 v kostele Notre-Dame de Santa Cruz na mariánském poutním místě Oran prohlášeno za blahoslavené, neboť zůstali v Alžírsku i v temných letech terorismu a neopustili jeho lid.

Žili integrovaně mezi muslimy, svědčili o Kristově lásce a nabízeli pokorně pomoc těm, kteří žili nablízku. S Alžířany žili v plném bratrství a přátelství, ve vzájemném dialogu a míru i přes probíhající občanskou válku, která začala v roce 1991 a vyvrcholila v roce 2002 atentáty a krvavými střety mezi ozdbrojenými silami vlády a islámskými fundamentalisty. Přišlo při nich o život více než 150 000 osob. I přes všechny skutky lásky, které v této zemi prokozovali, je ozbrojená islámská skupina (Gia) považovala za nepřátele islámu a zabila je.

Proces blahořečení se započal po 7. květnu 2000, kdy byli alžírští mučedníci připomenuti spolu s dalšími mučeníky 20. století v římském Koloseu. V dubnu letošního roku vydaly alžírské úřady povolení k blahořečení, kterému bude předsedat prefekt Kongregace pro svatořečení Giovanni Angelo Becciu

Jedná se o tyto mučedníky:

Bratr Henri Vergès a sestra Paul-Hélène Saint-Raymondová

Byli zavražděni 8. května 1994 v knihovně v diecézi Alžír. Knihovnu navštěvovalo hodně studentů a bratr Henri za ni byl zodpovědný. Sestra Paul-Hélène byla zdravotní sestrou a v nejchudších čtvrtích hlavního města nabízela svoji pomoc a spolu s Henrim se věnovala mladým. Hlásat Krista v muslimské společnosti pro ni znamenalo respektovat vyznání druhého a současně prohlubovat vlastní křesťanskou víru.

Sestry Caridad Álvarez Martínová a Ester Paniaguaová

Tyto dvě španělské sestry byly augustiniánskými misionářkami a ve čtvrti Bab el-Oued v Alžíru, kde pomáhaly především starším lidem, postiženým dětem a potřebným rodinám, byly velmi známé. Byly zabité 23. října 1994, když šly na mši svatou. Sestra Caridad, která žila v Alžířsku 30 let, před tím uvedla: „Jsem otevřená tomu, co Bůh a moji nadřízení budou ode mne požadovat. Maria zůstala otevřená Boží vůli a já v této chvíli chci zůstat v tomto postoji před Bohem. A sestra Ester k tomu dodávala: Nikdo nám nemůže vzít náš život, neboť jsme ho již darovaly.

Čtyři bílí otcové z Tizi Ouzou

Jejich malá komunita se nacházela na severu Alžírska v Tizi Ouzou a 27. prosince 1994 byla přepadena skupinou ozbrojených mužů. Ti zabili francouzské kněze Jeana Chevillarda, Alaina Dieulangarda a Christiana Chessela a belgického kněze Charlese Deckerse mezitím, co se věnovali svým každodenním činnostem. Otec Jean před tím uvedl: „Vím, že mohu být zavražděn, ale naším posláním je svědčit o křesťanské víře v muslimské zemi.“ Věnovali se výuce, založili zde knihovnu pro studenty a jeden z nich, který vedl centru mládeže, mluvil i berbersky. Jejich pohřbu se zúčastnily i stovky muslimů.

Sestry Bibiane Leclerqová a Angèle-Marie Littlejohnová

Tyto misionářky Panny Marie apoštolů byly zavražděné, když se vracely ze mše svaté 3. září 1995 v hlavním městě Alžíru. Pomáhaly v sirotčinci a v internátní škole pro dívky, kterou spravovala jejich kongregace, učily děvčata šít a vyšívat a dále pomáhaly znevýhodněným rodinám. Sestra Bibiana byla Francouzka a sestra Angèle-Marie, která obzvláště milovala práci s mladými, jimž vštěpovala lásku k umění a dobře provedené práci, se narodila v Tunisku. Krátce před svou smrtí řekla jedné spolusestře: Nemusíme se bát. Jen musíme žít dobře přítomný okamžik... Zbytek už není na nás.“

Sestra Odette Prévostová

Tato malá francouzská sestra od Nejsvětějšího srdce byla zastřelena 10. listopadu 1995 jedním teroristou ve městě Maghreb. Aby lépe pochopila svět islámu a tudíž i ty, s kterými byla v každodenním kontaktu, četla i Korán a byla zapojena do modlitebních skupin křesťanů a muslimů. Uvědomovala si, že je její život v ohrožení, a kontext, ve kterém žila, označila za privilegovaný čas, jak žít více pravdu a věrnost Ježíši a evangeliu.“

Sedm otců trapistů z Tibhirinu 

Jejich příběh je asi ten nejstrašnější a známým se stal také díky filmu „O bozích a lidech“ z roku 2010. V češtině si můžete také přečíst knihu „Trapisté z Tibhirine“ od Isa Baumera, která vypráví jejich příběh.

Po dlouhých konfrontacích a společném sdílení rozlišování každého z nich dospěli k závěru, že i přes stoupající klima terorismu Alžírsko neopustí. Jejich rozhodnutí vyjádřilo touhu zůstat s lidmi, které považovali za přátele, a sdílet tak především s těmi nejchudšími nástrahy nebezpečí. Přestože byli jiného vyznání, měli lásku k alžírskému lidu a úctu k islámu.

Bratři Paul Favre-Miville, Luc Dochier, Michel Fleury a dále P. Christophe Lebreton, P. Bruno Lemarchand, P. Célestin Ringeard a P. Christian de Chergé byli uneseni islámskými ozbrojenci 26. března 1996 z kláštera Panny Marie v Atlasu nedaleko Alžíru. Po dvou měsících byly jejich hlavy nalezeny nedaleko místa Medea. Jejich zabití ohlásila povstalecká Ozbrojená islamská skupina (GIA).

Mons. Pierre Claverie, biskup z Oranu

Posledním z křesťanských mučedníků v Alžírsku je biskup z Oranu, dominikán Mons. Pierre Claverie. Zabila ho spolu s jeho muslimským řidičem a přítelem Mohammedem Bouchikhimem 1. srpna 1996 bomba vložená do jeho auta před kúrií diecéze. 

Mons. Pierre Claverie vždy neúnavně vybízel věřící k mírovému soužití, k respektu k druhým a vzájemnému dialogu. Při blahořečení bude na ikoně zobrazen spolu se svým přítelem Mohammedem, který se rozhodl zůstat po boku biskupa a riskoval tak vlastní život. Tímto způsobem bude připomenuto, že v temných dobách terorismu umírali jak křesťané tak i muslimové ze stejného důvodu: nechtěli, aby každodenní život převládal teror a chtěli svědčit o možném dialogu.

Mons. Claverie říkal: „Je načase, abychom se podíleli na utrpení a naději Alžírska, s láskou, respektem, trpělivostí a jasností... Mučednictví je největším svědectvím lásky. Neznamená to běžet smrti naproti, ani hledat utrpení pro utrpení... ale prolitím vlastní krve se přiblížit Bohu.“

(Zdroj: Vatican News)

Autor článku: Radka Blajdová