Lupa
Obsah Obsah
Portál
Reklama

Ekumenické hnutí: Aby všichni byli jedno...

Datum publikace11. 1. 2019, 10.00
TiskTisk

Každý rok 18. ledna, na památku Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů. V tomto čase jsou pozváni věřící všech křesťanských denominací ke společným modlitbám. Co bylo příčinou jejich rozdělení a naopak, co mají společného? Otázkami na téma ekumena a ekumenické hnutí se zabývá náš shrnující článek.

Foto: P&M Červení / Člověk a Víra

Zdrojem jednoty je Duch Svatý

Před Svým ukřižováním se Ježíš přimlouval u Otce nejen za Své učedníky, „ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.“ (J 17,20-21)

A je to Duch Svatý, který sídlí ve věřících a naplňuje i řídí celou církev, vytváří ono podivuhodné společenství věřících a tak hluboce všechny v Kristu spojuje, že je zdrojem jednoty církve,“ jak je uvedeno v Dokumentech Druhého vatikánského koncilu v Dekretu o ekumenismu, kde dále stojí, že „pro upevnění své svaté církve všude na zemi až do skonání věků svěřil Kristus sboru dvanácti apoštolů úkol učit, řídit a posvěcovat. Mezi nimi vyvolil Petra, na němž se po jeho vyznání víry rozhodl vybudovat svou církev. Jemu přislíbil klíče nebeského království a po jeho vyznání lásky mu svěřil všechny ovce, aby je utvrzoval ve víře a pásl v dokonalé jednotě; přitom On sám, Ježíš Kristus, zůstává navěky hlavním kamenem v rohu stavby a pastýřem našich duší.“ (UR 2)

„V této jedné a jediné Boží církvi už od samého začátku vznikaly určité roztržky, které v pozdějších stoletích přerostly v rozsáhlejší rozpory a nemalé společnosti se odloučily od plného společenství katolické církve,“ uvádí dále Dekret o ekumenismu a dodává, že „ti, kdo se nyní rodí v takových společnostech a dosahují v nich víry v Krista, nemohou být viněni z hříchu odloučení a katolická církev k nim přistupuje s bratrskou úctou a láskou. Neboť ti, kdo věří v Krista a řádně přijali křest, jsou v určitém společenství s katolickou církví, i když ne dokonalém. Je pravda, že mezi nimi a katolickou církví jsou rozpory různého druhu jak v oblasti víry a někdy i kázně, tak ohledně struktury církve, takže plnému církevnímu společenství stojí v cestě nemalé překážky, někdy dosti vážné, o jejichž odstranění se snaží ekumenické hnutí.“ (UR 3)

Ekumenismus je snaha o sjednocení křesťanů

Slovo ekumenismus vzniklo z řeckého oikúmené, tj. „celek obydleného světa“, a je jím označována snaha o sjednocení křesťanů. Úkolem ekumenického hnutí je snaha o sbližování, spolupráci a případně i sjednocování křesťanských církví.

Ekumenou se pak rozumí společenství všech křesťanských církví a jejich spolupráce

11. a 16. století byly pro jednotu křesťanů kritické

V historii křesťanství došlo ke dvěma hlavním roztržkám:

První roztržky povstaly na Východě popíráním věroučných formulí Efeského a Chalcedonského koncilu. V roce 1054, kdy kardinál Humbert de Silva Candida exkomunikoval konstantinopolského patriarchu Michaela Kerullaria a prakticky celou východní církev, pak došlo k Velkému schismatu, které vyústilo v rozdělení církve na dvě větve: dnešní tzv. západní (tj. katolickou) a na ní navazující církevní směry vč. protestantských a tzv. východní (tj. pravoslavnou čili ortodoxní).

Ke zlepšení vztahů mezi západní a východní církví došlo až ve 20. století, kdy 7. 12. 1965 sv. Pavel VI. a konstantinopolský patriarcha Athenagoras sňali vzájemnou exkomunikaci vyhlášenou jejich předchůdci. 

K druhému velkému rozkolu došlo po více než čtyřech stoletích na Západě na základě událostí, které se označují pojmem reformace. Od 16. století je od římského stolce odděleno více národních nebo konfesijních společností a z těchto náboženských sporů vznikla celá řada náboženských válek, zejména pak vlna občanských válek, které sužovaly Evropu v 16. a 17. století. Z těchto odloučených církví zaujímá zvláštní místo anglikánské společenství, které zčásti uchovává katolické tradice a katolické struktury. 

Autor: Original PNG diagram: Vardion and others; SVG version: Stevertigo and Rursus; Czech translation: Dodo; Applying the translation: Timichal – Translation of ChristianityBranches.svg, which itself is a SVG version of en:Image:Christian-lineage.png., CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2496883

Autor: Original PNG diagram: Vardion and others; SVG version: Stevertigo and Rursus (dle americké tradice); Czech translation: Dodo; Applying the translation: Timichal – Translation of ChristianityBranches.svg, which itself is a SVG version of en:Image:Christian-lineage.png., CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2496883

Proces sbližování začal v protestantských církvích

K obratu došlo až v polovině 19. století, a to zejména v Anglii, kde vznikly vzdělávací organizace mládeže YMCA (1844) a YWCA (1855). Dále následovaly Světová konference o misiích (1910 v Edinburgu) a Světová konference církví (1925 ve Stockholmu) a mohl tak začít proces sbližování a spolupráce roztříštěných protestantských církví a skupin.

V Československu se v roce 1918 na společném sněmu v Praze spojily luterská a reformovaná církev a vytvořily tak Českobratrskou církev evangelickou.

Foto: Radka Blajdová / ČBKZa průkopníka ekumenismu je považován francouzský kněz Paul Irénée Couturier, na jehož popud se od roku 1939 koná každý rok Týden modliteb za jednotu křesťanů, určený pro všechny pokřtěné v křesťanské víře, včetně ortodoxních, anglikánských a dalších křesťanských skupin.

Památku P. Couturiera připomíná v Lyonu tato pamětní deska na stejnojmenném mostě.

K dalšímu kroku ve sbližování došlo v roce 1948, kdy byla v Amsterdamu založena Světová rada církví (SRC). Jedná se o mezinárodní mezicírkevní organizaci, jejímiž členy je většina hlavních křesťanských církví, nikoliv ovšem římskokatolická církev, která vysílá na její jednání oficiální pozorovatele. Ve stanovách SRC je uvedeno: „Světová rada církví je společenství církví, které vyznávají Pána Ježíše Krista jako Boha a Spasitele, a proto společně usilují o slávu jediného Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého.“

Ke Světové radě církví dnes přísluší i Komise pro víru a řád, která vede teologický dialog o pojetí církve, svátostí a duchovním úřadu. V této komisi působí i katolická církev.

V roce 1955 vznikla v bývalé ČSSR Ekumenická rada církví (ERC), která sdružuje především nekatolické církve, ale spolupracuje i s Římskokatolickou církví a Federací židovských obcí.

Druhý vatikánský koncil prolomil odmítavý postoj katolické církve

Nový impulz ekumenismu dal Druhý vatikánský koncil, který zahájil v roce 1962 papež sv. Jan XXIII. a v roce 1965 ho dokončil jeho nástupce sv. Pavel VI. Již dva roky před zahájením koncilu byl založen Sekretariát pro jednotu křesťanů a byl tak prolomen dlouhodobě odmítavý postoj katolické církve. Na koncilu pak byl přijat Dekret o ekumenismuUnitatis Redintegratio (1964) a Deklarace o náboženské svobodě - Dignitatis humanae (1965). Katolická církev se sice nevzdala svého nároku být církví všeobecnou čili katolickou, zároveň však přestala označovat věřící jiných křesťanských církví jako heretiky, omluvila se za křivdy, které v souvislosti s rozdělením napáchali někteří její členové, a vyzvala k široké spolupráci. 

Společné teze

V předmluvě k Ekumenickému katechismu, který vyšel v českém překladu v roce 1999, uvádí bývalý předseda ČBK kardinál Miloslav Vlk, že v průběhu let by vytvořeny podmínky pro společné hledání pravdy a můžeme se tak přibližovat blíže k okamžiku, po kterém toužíme: „Aby všichni byli jedno“ (J 17,21).

Z tohoto Ekumenického katechismu vybíráme teze, založené na nejstarších vyznáních víry - Apoštolském a Nincejsko-cařihradském, a které jsou společné pro všechny křesťanské církve:

1. „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech“

  • Ekumenické vyznání víry - shoda v ústředních pravdách víry
  • Společné Písmo svaté
  • Jeden křest - působí přijetí do jediné církve
  • Společná modlitba a chvála
  • Cílem je plné společenství víry a církve

2. Společně věřit a vyznávat

  • Víra je rozhodnutím se pro Boha 
  • Víra je Boží dar, milost

3. Věříme v jednoho Boha

  • Bůh je nevystižitelné tajemství
  • Bůh se zjevuje sám
  • Křesťané vyznávají trojjediného Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého
  • Bůh je láska

4. Věříme v Boha, Otce, Všemohoucího, který všechno stvořil

5. Věříme v jednoho Pána, Ježíše Krista

6. Věříme v Ducha Svatého

7. Věříme v jednu, svatou, všeobecnou a apoštolskou církev

8. Vyznáváme jeden křest na odpuštění hříchů

9. Očekáváme vzkříšení mrtvých a život budoucího věku

10. Amen

  • Vyslovením „amen“ vyhlašuje a stvrzuje obec shromážděná k bohoslužbě své společenství ve víře s celou církví.

Jak s odloučenými bratry spolupracovat? 

Všichni křesťané, vyznávající víru v trojjediného Boha a ve vtěleného Božího Syna, našeho Vykupitele a Pána, jsou pozváni, aby společným úsilím ve vzájemné úctě vydávali svědectví naší naději.

Přestože nelze zatím dosáhnout této jednoty v plnosti a slavit např. společně eucharistii, velmi se rozšířila např. spolupráce na poli sociálním, kde jsou všichni lidé bez výjimky voláni k společnému dílu lásky. V praktickém životě místních církví se jedná o společné ekumenické bohoslužby slova, dále např. o spolupráci v nemocnicích a penzionech či školkách a školách, společnou organizaci Noci kostelů, živého Betléma, večerů chval či dalších akcí otevřených širší veřejnosti. Není dobré zapomínat ani na tzv. sektorální pastoraci, tedy ekumenickém působení kaplanů v armádě, nápravných zařízeních, zdravotnictví, či mediální spolupráci a výměnu zkušeností.

„Touto spoluprací se mohou všichni, kteří věří v Krista, snadno naučit, jak se navzájem lépe poznávat a mít se v úctě a jak připravit cestu k jednotě křesťanů, uvádí dále Dekret o ekumenismu (UR 12).

(Zdroj: Dokumenty II. Vatikánského koncilu - Dekret o ekumenismu - Unitatis Redintegratio, Wikipedia, Heinz Schütte - Ekumenický katechismus)

Autor článku: Radka Blajdová
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou