Ať se nás dotýkají životy našich kněží, řekl papež středoamerickým biskupům

Ve své přátelské promluvě ke středoamerickým biskupům papež František, inspirován odkazem sv. Oskara Romera, vykreslil „vzor pastýře“ a udělil svým spolubratrům cenné rady a doporučení v jejich službě.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Papežovo setkání se středoamerickými biskupy probíhalo ve velmi přátelském duchu, sám papež, který ke svým spolubratrům mohl promlouvat ve svém rodném jazyce, ho označil za setkání přátel z mládí.

Inspirujme se sv. Oskarem Romerem

Ve své promluvě Svatý otec poukázal na odkaz sv. Oskara Romera, kterého vloni v říjnu během biskupské synody o mládeži svatořečil. Označil ho za „prorocký plod církve ve Střední Americe“ a dodal, že „jeho život a učení jsou zdrojem stálé inspirace pro naše církve a zejména pro nás biskupy.“

Jeho motto „Smýšlet s církví, milovat církev a žít až k mučednictví“ je buzolou, kterou řídil svůj život ve věrnosti i uprostřed těch největších bouří. „Toto je odkaz, který se může stát aktivním a oživujícím svědectvím pro nás, kteří jsme povoláni k mučednické odevzdanosti v každodenní službě našemu lidu,“ řekl papež František na úvod svého zamyšlení.

Buďme vděčni za přijaté a nezasloužené dobro

První bod reflexe nad Romerovým mottem, kterého láska přivedla až k sebedarování, je vyjádřením poděkování a vděčnosti za tolik přijatého a nezaslouženého dobra. „Mučedník je ten, který umí toto díkůvzdání ztělesnit a tlumočit životem,“ uvedl papež a dodal, že „Romero smýšlel s církví především proto, že miloval církev jako Matku, která jej zrodila ve víře, a cítil se být její součástí.“

Milujme svůj lid a naslouchejme mu

„Smýšlet s církví“ znamená rozjímat o církvi jako o Božím lidu, je to láska, která ví o svém lidu. „Pastýř si musí osvojit srdeční tep svého lidu a naslouchat mu, cítit ´pach´ dnešních mužů i žen, být proniknut jejich radostmi a nadějemi, smutkem a úzkostmi,“ pokračoval dále papež, který zdůraznil, že církev musí být pokorná a chudá.

Nosme v sobě Kristovu kenozi

Kristova kenoze je teologickým výrazem, který vyjadřuje postoj druhé Boží osoby - Syna, který se zřekl svého Božského postavení, aby se mohl vtělit a stát se jedním z nás lidí, aniž by však přestal být Bohem. V tomto duchu papež vyzval biskupy, „aby neměli strach přistoupit a dotknout se ran našeho lidu, které jsou také našimi ranami, a činit tak v Pánově stylu,“ neboť pastýř nemůže být utrpení svého lidu vzdálen. 

Pojďme mladým naproti

Dále papež vyzval biskupy, aby se snažili přiblížit realitě mládeže, neboť „mladí jsou ´teologickým polem, ve kterém nám Pán dává poznat některá svoje očekávání a výzvy k vytváření zítřka. S nimi lépe nahlédneme, jak učinit evangelium přístupnějším a věrohodnějším ve světě, kde žijeme; jsou jako teploměr pro rozpoznání toho, v jakém bodě se nacházíme jako společenství a jako společnost.“

Pastýř nikdy nesmí přestat být učedníkem, který je stále na cestě, a právě mladí v tom můžou být ukazatelem.

„Ukradněme“ mladé z ulic

Poté papež uvedl, že „církev je ze své povahy Matkou a jako taková rodí život, chová ho ve svém lůně a chrání jej před vším, co může ohrozit jeho vývoj... Prosazujte proto výchovné programy a centra, jež dokáží mládež provázet, podporovat a svěřovat jí odpovědnost; 'ukradněte' je z ulice dřív než jejich představivost uvězní a zotročí kultura smrti, které klamou a nabízejí až magická řešení.“ 

Buďme druhým otcové a bratři

„A čiňte tak nikoli paternalisticky, shora dolů, protože to od nás Pán nechce, nýbrž jako otcové, jako bratři k bratřím. Oni jsou Kristovou tváří pro nás a ke Kristu nelze jít shora dolů, nýbrž zdola nahoru,“ promlouval dále papež František k biskupům.

Přijměme, chraňme, podporujme a integrujme

Papež také nezapomněl zmínit mladé migranty, kteří se nebojí riskovat, když hledají pro své rodiny lepší zázemí. „Přijmout, chránit, podporovat a integrovat – jsou čtyři slovesa, jimiž církev v této migrační situaci tlumočí svoje mateřství v dnešních dějinách,“ připomněl papež František a vyzval biskupy ke stavění mostů.  A dále zmínil slova sv. Jana: „Nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem doopravdy!“

Nechme se dotýkat životy kněží

Sv. Romero soucítil se svým lidem a projevoval mu otcovskou a bratrskou lásku. Nastavil vysoké měřítko, ale je jediné, „které se hodí ke zhodnocení našeho biskupského srdce, měřítko, podle něhož si můžeme položit otázku:

Nakolik se mne dotýká život mých kněží?

Nakolik se dám zasáhnout tím, co prožívají, pláču nad jejich bolestmi, raduji se nad jejich radostmi a slavím s nimi?“

„Pastýř má svojí autoritou především pomáhat růst, podporovat svoje kněze a nikoli sebe, což by z něj udělalo starého mládence. Radostí otce/pastýře je vidět, jak jeho synové rostou a přinášejí plody,“ zdůraznil Svatý otec a vyzval své spolubratry, aby se v naší církvi nikdy neztratil soucit. Biskup má být tím, který roste ve schopnosti, nechat se „obtěžovat“, tj. věnuje svým kněžím péči, naslouchá jim, táže se na jejich zdraví a oni vědí, že v něm mají podporu a svého otce.

Trpme se svým lidem

„Smýšlet s církví znamená smýšlet s věřícím lidem, Božím lidem, který trpí a doufá,“ pokračoval dále papež a citoval sv. Ignáce: „´Chudoba je matkou a zdí´, rodí a nese. Je matkou, protože nás volá k plodnosti a životodárnosti, ke schopnosti dávat, což nedokáže lakomé a hrabivé srdce. Je zdí, protože nás chrání před jedním z nejsubtilnějších pokušení, jemuž musíme my, zasvěcené osoby, čelit: před duchovním zesvětštěním.“ 

Svoji promluvu ke středoamerickým biskupům zakončil papež František slovy: „A prosím, nezapomeňte se za mě modlit, ať žiji to, co říkám.“

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Vatican News)}