Papež František: Bůh na tebe nikdy nezapomene

20. 02. 2019 téma: Středeční audience Rubrika: Papež František
Poté co se papež František setkal v bazilice sv. Petra s poutníky z jihoitalské arcidiecéze Benevento, přesunul se do auly Pavla VI., kde na něho čekalo dalších 6 000 poutníků. Dnešní katecheze z cyklu věnovaného modlitbě Páně nazval „Otče náš, jenž jsi na nebesích“ a uvedl, že všichni jsme věčnými žebráky lásky, kteří ji hledají od první dne svého života. Proto je důležité vědět, že jsme milovanými Božími dětmi a že na světě není nic, co by nás od této vroucí Boží lásky mohlo odloučit.

Foto: Tiskové středisko Svatého stolce

Modlitba je vstupem do tajemství

„Prvním krokem každé křesťanské modlitby je vstoupit do tajemství, tj. do Božího otcovství,“ řekl papež František na úvod své katecheze k modlitbě Otčenáš a dodal, že není možné se modlit jako „papoušek“, který něco opakuje, ale je potřeba vstoupit do tajemství, do vědomí, že Bůh je naším Otcem, jinak se nejedná o modlitbu.

Očistěme svůj obraz rodičů

„Abychom pochopili Boží otcovství, představme si vlastní rodiče, ale musíme je vždy do určité míry ´zjemnit´, očistit je,“ uvedl dále Svatý otec a citoval Katechismus katolické církve: „Očištění srdce se týká obrazů otce a matky, které se utvořily v naší osobní a kulturní historii a které ovlivňují náš vztah k Bohu.“ (čl. 2779).

„Nikdo z nás neměl ideální rodiče a ani my nikdy nebudeme dokonalými rodiči nebo pastýři. Všichni máme nějaké vady. Naše vztahy žijeme ve znamení našich limitů a našeho egoismu, proto jsou často znečištěny touhou po vlastnictví nebo manipulaci s druhým. Proto se často projevy lásky mění v pocity hněvu a nepřátelství, ti, kdo se před tím měli rádi, se najednou nenávidí...,“ řekl dále papež František.

Jsme žebráky lásky

Proto, když mluvíme o Bohu jako o Otci, zatímco si představujeme vlastní rodiče, a to především, pokud nás měli rádi, musíme jít ve svých představách dál. Láska Boha je láska Otce, ´který je na nebesích´, jak nás k tomuto označení vyzývá Ježíš: je to absolutní láska, kterou v tomto životě můžeme zakoušet pouze nedokonalým způsobem. 

„Muži a ženy jsou věčnými žebráky lásky, potřebujeme lásku, hledáme místo, kde budeme konečně milováni, ale nenacházíme ho. Kolik přátelství a kolik zklamání v lásce je na světě,“ pokračoval papež František.

Naše láska je pomíjivá

Když se podíváme do řecké mytologie, zjistíme, že řecký bůh lásky je ten nejtragičtější ze všech, není jasné, zda se jedná o andělskou bytost, nebo zda je to démon. Mytologie uvádí, že je synem Poruse a Penie, tj. lstivosti a chudoby, předurčen k tomu, aby v sobě nosil něco z fyziognomie svých rodičů. 

Z tohoto můžeme uvažovat o ambivalentní povaze lidské lásky, která je schopna během chvíle vykvést a žít naplno a záhy zhasnout a zemřít. Prorok Ozeáš to vyjádřil slovy: Vaše láska je jako ranní mlha, jak rosa, jež zrána vyprchá!“  (Oz 6,4)

„Naše láska je často slibem, který je těžké dodržet, pokusem, který brzy vyprchá, podobně jako když ráno vyjde slunce a odnese s sebou rosu noci,“ řekl papež a pokračoval: „Kolikrát jsme my lidé milovali tímto způsobem, tak slabě a nestále. Všichni s tím máme zkušenost: milovali jsme, ale pak ta láska uvadla nebo zeslábla. Toužíce po lásce jsme narazili na své hranice, na naši ubohou sílu: neschopni dodržet slib, který se nám v čase milosti zdál jednoduchým realizovat. Dokonce i apoštol Petr měl strach a musel utéci a nezachoval věrnost lásce Ježíši. Jsme žebráky, kteří na své cestě riskují, že nikdy nenajdou celý poklad, jenž hledají od první dne svého života: lásku.

Nepochybujme o lásce nebeského Otce 

„Ale existuje jiná láska, láska Otce, který je na nebesích. Nikdo by neměl pochybovat, že je příjemcem této lásky. I přestože by vás váš otec a vaše matka neměli rádi, je tu nebeský Otec, který nás miluje jako nikdo na světě. Nikdy nás nikdo tak nemiloval a ani nemůže milovat jako On. Jeho láska je stálá,“ ujistil papež František o Boží lásce. 

Dotvrzují to krásná slova proroka Izajáše, která se četla v úvodu audience: Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“ (Iz 49,15-16).

Jsme v Božích rukách a nikdo nás z nich nemůže vzít

„Dnes je v módě tetování: ´vyryl jsem si tě do dlaní.´ Nechal jsem si udělat tetování na své dlaně. Jsem v Božích rukách a nikdo mě z nich nemůže vzít. Láska Boha je jako láska matky, která nikdy nezapomene. A kdyby zapomněla? ´Já na tebe nezapomenu,´ říká Pán. Toto je dokonalá Boží láska, tak jsme Jím milováni,“ řekl papež František.

I kdyby se všechny naše pozemské lásky rozpadaly a nezůstalo by z nich nic jiného než prach, vždy existuje pro nás všechny spalující láska jediného věrného Boha. Hladoví po lásce, což jsme všichni, nehledáme nic, co by neexistovalo. Tento hlad je pozváním k poznání Boha, který je otcem. 

Papež František uvedl příklad obrácení sv. Augustina, mladého a brilantního řečníka, který mezi stvořením hledal něco, co mu žádné stvoření dát nemohlo. Až jednoho dne dostal odvahu zvednout svůj zrak a toho dne poznal Boha, který miluje.

Nikdy nepřestáváme být milovanými Božími dětmi 

„Výraz ´na nebesích´ nechce vyjadřovat vzdálenost, ale radikální rozdíl, jinou dimenzi lásky, která se neunaví, která zůstává a je stále na dosah ruky. Stačí říci ´Otče náš, jenž jsi na nebesích´ a tato láska přijde. Proto se nebojte! Nikdo není sám. I kdyby pro nějaké dobrodružství na tebe tvůj pozemský otec zapomněl a ty by ses na něho zlobil, nejsi ochuzen o základní zkušenost křesťanské víry: vědět, že jsi milovaným Božím dítětem a že na světě není nic, co by mohlo tuto Jeho vroucí lásku k tobě uhasit,“ řekl na závěr své katecheze o nebeském Otci papež František.

Před požehnáním papež ještě připomněl páteční svátek Stolce svatého Petra a poprosil o modlitbu za sebe, svoji službu a také za papeže Benedikta XVI.

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)

Autor článku: Radka Blajdová