Papež František: Boží svatost se musí odrážet v našem životě

Středeční audience se díky krásnému počasí konala zpět na náměstí sv. Petra a papež František svoji katechezi o modlitbě Otčenáš zaměřil na první ze sedmi invokací „Posvěť se jméno tvé“.

^{Foto: Radka Blajdová / TS ČBK}

Modlitba Otčenáš má dvě části

„Vypadá to, že zima končí, a proto jsme se vrátili na náměstí sv. Petra. Vítejte na náměstí,“ pozdravil papež František na začátku středeční audience asi 15 tisíc poutníků a vysvětlil, že dnešní katecheze bude věnovaná první ze sedmi invokací Otčenáše, která zní: „posvěť se jméno tvé“ a dodal, že „Otčenáš má sedm proseb, které lze snadno rozdělit do dvou podskupin. První tři prosby se soustředí na ´Ty´ Boha Otce, zbývající čtyři na ´my´ a naše lidské potřeby.“

V první podskupině proseb nás Ježíš uvádí do Svých přání, jež se všechna obracejí k Otci: „posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá“; v té druhé On vstupuje do nás a tlumočí naše potřeby: vezdejší chléb, odpuštění hříchů, pomoc v pokušení a osvobození od zla.

Otčenáš nás vychovává k modlitbě

„V tom spočívá základ každé křesťanské modlitby a řekl bych každé lidské modlitby, kterou na jedné straně vždycky tvoří kontemplace Boha, Jeho tajemství, krásy a dobroty, a na druhé upřímná a smělá žádost o to, co potřebujeme k životu, dobrému životu,“ uvedl dále Svatý otec a dodal, že „Otčenáš ve své jednoduchosti a podstatnosti vychovává toho, kdo se modlí, aby nehromadil prázdná slova, neboť – jak říká sám Ježíš - váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte´ (Mt 6,8).“

„Když mluvíme s Bohem, nečiníme tak proto, abychom mu vyjevili, co máme na srdci. To On ví lépe než my! Bůh je pro nás tajemstvím, nikoli však my pro Něho (srov. Ž 139,1-4). Bůh je jako matka, které se o svých dětech dovědí všechno pouhým pohledem: zda jsou spokojené nebo smutné, zda jsou upřímné nebo něco skrývají,“ uvedl papež František přirovnání.

Na začátku modlitby se odevzdáváme Bohu

„Prvním krokem křesťanské modlitby je tedy odevzdání nás samotných Bohu, Jeho prozřetelnosti. Jako kdybychom řekli: ´Pane, Ty víš všechno, vůbec nepotřebuješ, abych ti vysvětloval svoji bolest, prosím jen, abys tady byl se mnou: Ty jsi má naděje´,“ řekl dále papež František a poukázal na to, že je zajímavé si všimnout, že nás Ježíš v Horském kázání, hned jak podal text Otčenáše, vybízí, abychom si nedělali starosti a neznepokojovali se věcmi.

„Vypadá to jako protiklad: nejprve nás učí žádat o vezdejší chléb a potom nám říká: ´Nedělejte si starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme?´ (Mt 6,31). Protiklad je to však pouze zdánlivý. Prosby křesťana vyjadřují důvěru v Otce, a právě tato důvěra nás vede, abychom žádali o to, co potřebujeme, bez znepokojování a rozrušení,“ uvedl papež František.

První prosba vyjadřuje náš obdivu k Otci

A proto modlitba Páně začíná prosbou: „posvěť se jméno tvé“, neboť „v této prosbě, která je první (!) je cítit veškerý Ježíšův obdiv k Otcově kráse a velikosti i touhu, aby Jej všichni uznali a měli rádi kvůli tomu, kým opravdu je,“ uvedl papež a vysvětlil, že se zároveň jedná o prosbu, aby bylo Jeho jméno posvěceno v nás, v naší rodině, v naší komunitě, v celém světě, neboť Bůh nás posvěcuje a proměňuje Svojí láskou, ale současně i my svým svědectvím vyjevujeme Boží svatost ve světě a zpřítomňujeme Jeho jméno.

Boží svatost se musí odrážet v našem životě

„Bůh je svatý, ale pokud my, pokud náš život není svatý, je to obrovská nedůslednost! Boží svatost se musí odrážet v našich skutcích, v našem životě. Jsem křesťan. Bůh je svatý, a já se dopouštím  tolika špatností? To je k ničemu! A také to škodí, překáží a nepomáhá,“ zdůraznil papež František a dále pokračoval:

„Boží svatost je expandující síla, a my prosíme, aby neprodleně zbořila bariéry našeho světa. První, kdo nese důsledky Ježíšova kázání, je právě zlo, které sužuje člověka. Zlí duchové žadoní: ´Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Víme, kdo jsi: Svatý Boží!´ (Mk 1,24). Nikdy nebyla spatřena takováto svatost, která se nestará o sebe, nýbrž rozpíná se ven. Svatost – ta Ježíšova – se šíří v soustředných kruzích, jako když se hodí kámen do stojaté vody. Dny zla jsou sečteny, zlo není věčné, zlo už nám nemůže škodit: přišel silák, který vnikl do jeho domu. A tímto silákem je Ježíš, který i nám dává sílu, abychom vnikli do domu svého nitra.“

Modlitba zahání každou obavu

„Otec nás má rád, Syn pozvedá paže a přikládá je k těm našim, Duch ve skrytu pracuje na vykoupení světa. A my? Nechvějeme se v nejistotě. Máme totiž jednu obrovskou jistotu: Bůh mne má rád. Ježíš dal svůj život pro mne. Duch je ve mně. Toto je obrovská jistota. A zlo? To má strach. A to je krásné,“ zakončil papež František svoje zamyšlení nad první invokací modlitby Otčenáš.

^{(Zdroj: Vatican News, Tiskové středisko Svatého stolce)}