Vatikán otevře za rok archivy z doby pontifikátu Pia XII.

Vatikánské archivy z doby pontifikátu Pia XII. budou otevřeny pro badatele od 2. března příštího roku. Ohlásil to včera papež František v Klementinském sále Apoštolského paláce při audienci pro zaměstnance a spolupracovníky Vatikánského tajného archivu, pod vedením nedávno jmenovaného archiváře a bibliotekáře Svaté církve římské portugalského literáta a arcibiskupa José Tolentina de Mondonçy a dlouholetého prefekta Vatikánského tajného archivu biskupa Sergia Pagana.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

80. výročí zvolení Eugenia Pacelliho papežem

Příležitost k setkání se zaměstnanci a spolupracovníky Vatikánského tajného archivu zavdalo nedávné 80. výročí volby Eugenia Pacelliho na Petrův stolec, které připadlo na 2. března. František připomněl, že Pius XII. vedl Petrovu bárku v jednom „z nejchmurnějších a nejtemnějších okamžiků 20. století“, a zaslouží si, aby na jeho osobnost bylo vrženo nové světlo:

„…jeho osobnost již byla zkoumána a studována z různých hledisek, a někdy zpochybňována a dokonce kritizována (lze poznamenat, že s jistými předsudky či zveličováním). Dnes je opět případným způsobem doceňována a stavěna do pravého světla pro své mnohostranné kvality, především pastorační, ale také teologické, asketické a diplomatické.“

Inventarizace dokumentů probíhá již 13. rokem

Vatikán obvykle otevírá archivy až 70 let po ukončení pontifikátu daného papeže, připomněla agentura AP. Pius XII. přitom zemřel až v roce 1958. V tomto případě ovšem byl činěn velký společenský nátlak, aby byly dokumenty zpřístupněny dříve, zejména kvůli tomu, že někteří lidé, kteří přežili holokaust, jsou stále naživu.

Již tedy od roku 2006 z vůle Benedikta XVI. pracují vatikánští archiváři na inventarizaci a zpřístupnění dokumentů z období pontifikátu Pia XII. Papež František vyjádřil své poděkování všem, kdo se na tomto projektu podíleli, za jejich trpělivou a pečlivou práci, kterou vykonali v těchto 12 letech a která ještě probíhá:

„Vaše práce se děje v tichu, daleko od všeho hluku, pěstuje paměť. Zdá se mi, že ji můžeme přirovnat v jistém smyslu k pěstování majestátního stromu, jehož větve se tyčí k nebesům, ale kořeny jsou pevně ukotveny v zemi. Přirovnáme-li tento strom k církvi, vidíme, že se také vztahuje k nebesům, kde je naše vlast a náš poslední horizont. Kořeny se však noří do prsti samotného Vtělení Slova v dějinách, v čase. Vy archiváři ve své trpělivé námaze pracujete na těchto kořenech a snažíte se je zachovat živé, aby i nejzelenější a nejmladší větvičky stromu mohly čerpat dobrou mízu pro svůj růst v budoucnosti.“

2. března 2020 budou archivy Pia XII. otevřeny

Papež František pak přistoupil k slavnostnímu ohlášení o otevření archivů pontifikátu Pia XII., a to od zahájení pontifikátu 2. března 1939 až do jeho smrti 9. října 1958 v Castel Gandolfu:

„Rozhodl jsem, že k otevření Vatikánských archivů pontifikátu Pia XII. dojde 2. března 2020, tedy rok poté, co uplyne 80.  výročí volby Eugenia Pacelliho na Petrův stolec. Přistoupil jsem k tomuto rozhodnutí po vyslechnutí názoru svých nejbližších spolupracovníků, v poklidném duchu a důvěře, s jistotou, že seriózní a objektivní historické bádání dokáže ocenit (jeho postavu) ve správném světle…“

Na 2. březen příštího roku připadne také 144. výročí narození Pia XII.

„Církev nemá strach z dějin, naopak, miluje je a chtěla by je milovat více a lépe, jako ji miluje Bůh,“ dodal papež František a s díkem za veškerou práci a asistenci badatelům se s vatikánskými archiváři rozloučil.

Zprávu o otevření archivů přivítalo izraelské ministerstvo zahraničí, památník Jad vašem či americký židovský výbor, podle něhož tento krok pomůže objektivně zhodnotit činnost církve za holokaustu.

Pius XII. je druhým papežem, který využil papežské neomylnosti 

Pius XII.(1876-1958), rodným jménem Eugenio Maria Giuseppe Giovanni Pacelli, usedl na papežský stolec 2. března 1939.

Před svým zvolením papežem sloužil jako sekretář Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti, apoštolský nuncius a kardinál státní sekretář a v těchto úřadech dojednal smlouvy mezi řadou států a Vatikánem, z nichž nejznámější je tzv. Říšský konkordát, podepsaný 20. července 1933 kardinálem Pacellim a německým vicekancléřem von Papenem.

Jeho pontifikát spadá do období druhé světové války a holocaustu. Na jedné straně byl Piux XII. odsuzován za snahu zůstat neutrální a za nedostatečné vyjádření ve věci holocaustu, na druhé straně je známá skutečnost, že nechal tajně otevřít kláštery v Římě a Itálii, kde byli zachráněni Židé prchající před nacisty.

Po válce se stavěl za shovívavý přístup k poraženým národům a setrval v dlouhodobé tvrdé opozici vůči komunismu. V roce 1949 stvrdil dekret svatého oficia, který exkomunikoval z katolické církve členy komunistických stran a vyhlašoval automatickou exkomunikaci každého, kdo do takových stran vstoupí nebo je bude podporovat.

Pius XII. se stal po Piovi IX. druhým (a zatím posledním) papežem, který využil papežské neomylnosti k definici nového dogmatu, když v roce 1950 „ex cathedra“ vyhlásil Dogma o Nanebevzetí Panny Marie.

Piux XII. vydal apoštolskou konstituci Exsul familia, první dokument Svatého stolce, který systematicky řeší otázku migrantů. Dále vydal 40 encyklik, např. encykliky Divino afflante Spiritu, která měla velký vliv na následující vývoj katolické biblistiky, a Humani generis, která pojednává o stvoření člověka a o názoru katolické církve na evoluci a evolucionismus. Rozsáhlým jmenováním nových kardinálů na tzv. Velké konzistoři v roce 1946 ukončil 500 let přetrvávající většinu Italů v kolegiu kardinálů.

Dne 19. prosince 2009 jej papež Benedikt XVI. prohlásil za ctihodného.

_{(Zdroj: Vatican News, ČTK, Wikipedie)}