Papež František na závěr exercicií: Bůh je v naší lidskosti stále přítomný

Tento týden strávil papež František spolu se svými spolupracovníky z Římské kurie v ústraní v exercičním Domě Božského Mistra kongregace paulínů v obci Ariccia, kde absolvoval duchovní cvičení na téma „Město vroucích tužeb. Za velikonočními gesty a pohledy v životě světa“, které vedl olivetán Francesco Maria Gianni. Níže přinášíme vybrané body z jeho meditací a papežovo poděkování exercitátorovi.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Cestou budoucnosti jsou paměť, naděje a trpělivost

„Chtěl bych ti poděkovat, bratře Bernarde, za tvoji pomoc v těchto dnech. Velmi mě oslovila tvoje práce, kterou jsi nás vedl, abychom vstoupili, jak to činí Písmo, do lidskosti; a abychom pochopili, že Bůh je v naší lidskosti stále přítomný. Poprvé tak učinil ve vtělení Slova, totálně, ale On je také stále přítomný ve stopách, které zanechává na člověku. Stejně jako při vtělení Slova, nerozdělitelném a nezmateném, je tam. A naší prací je jít dál,“ vyjádřil papež František své poděkování florentskému exercitátorovi Francescovi Maria Giannimu.

„Děkuji ti, že jsi k nám promlouval o historii: na tento ´deuteronomní´rozměr často zapomínáme,“ pokračoval dále papež František, který ocenil, že k nim Dom Francesco promlouval o naději, práci, trpělivosti, jakoby jim ukazoval cestu ke „vzpomínce na budoucnost“, která nás vždy vede dál. 

Zpočátku to vypadalo, že jsme si místo kazatele najali turistického průvodce po Florencii a jejích básnících

Poté papež připomněl, jak ho rozesmálo, když někdo, poté, co si přečetl názvy zamyšlení, možná nechápal, cože dělala Římská kurie: možná si pronajala turistického průvodce, který ji vedl k poznání Florencie a jejích básníků... „Také já jsem byl během první meditace trochu dezorientovaný, ale pak jsem to poselství pochopil. Děkuji,“ dodal žertem Svatý otec.

V závěru přirovnal papež kazatelovu odvahu k jednomu koncilnímu dokumentu, pastorální konstituci o církvi v dnešním světě, Gaudium et spes, který, jak podotkl, se dodnes setkává s odporem, a nezapomněl jej požádat o modlitbu a předání pozdravu florentským mnichům.

Témata jednotlivých meditací

Níže přinášíme témata jednotlivých meditací, jejichž inspiraci poskytla báseň florentského básníka Maria Luziho „Jsme zde proto“ (Siamo qui per questo, 1997).

Úvod: „Jsme zde proto”

1. „Pirův sen”

„Udělejme z našich měst symboly míru, bratrství a přijetí,“ bylo tématem prvního zamyšlení. Snem Giorgia La Piry, florentského starosty v letech 1951-1965, bylo, aby každé město znovu objevilo své univerzální poslání stát se odleskem nebeského Jeruzaléma.

2. „Jsme zde, abychom rozdmýchali svým dechem uhlíky“

„Jsme zde, abychom pěstovali zdravou utopii a neživili popel světa,“ uvedl exercitátor a znovu připomněl bývalého florentského starostu, neúnavného strůjce pokoje, a jeho „evangelijní pohled“ na město, které se má stát místem lásky, míru a spravedlnosti.

3. „Současnost hanby, krve a lhostejnosti” 

V této meditaci pozval florentský olivetán spolu s básníkem Luzim k zamyšlení nad vykořeněným životem v metropolích, neboť postní doba nám nabízí, abychom nechali Boha, aby znovu obnovil naši krásu.

4. „Pamatujete?”

„Ukažme krásu paměti, nedívejme se na svůj život jako na ´vyjádření sama sebe´, ale jako na svědectví  ´službě Božímu slovu´, “ zdůraznil Dom Francesco.

5. „Žhavé touhy” 

„Znovunalezení touhy obrátit se ve svém srdci k Bohu,“ stojí ve středu této reflexe. Tato touha otevírá člověka k tajemství Boha. Jedná se o touhu překonat všechny formy sobectví, stát se věrohodnými svědky „v ulicích, kde jsme povolání stát se misionáři mezi bratry, otevřít se svědectví a sdílet lásku, kterou jsme obdrželi.“

6. „Jeho prapory pokoje a přátelství”

„Poslání nemůže být odděleno od bratrského společenství,“ zaznělo v dalším zamyšlení olivetánského opata, který zdůraznil, že smysl pravého přijetí musí vycházet z autentického bratrství ve městě stejně jako v církvi. „Když je výkon politické moci zaměřen pouze na ochranu zájmu určitých privilegovaných jedinců, budoucnost je ohrožena a mladí lidé mohou být v pokušení nedůvěry, neboť jsou odsouzeni zůstat na okraji společnosti,“ uvedl dále Dom Francesco, který se v této promluvě inspiroval letošním poselstvím papeže Františka k Světovému dni míru. „Politika slouží míru, pokud se vyjadřuje uznáním charismat a schopností každého člověka,“ dodal opat. 

7. „Podejme si ruce” 

Podtitulem této meditace je „pohostinnost jako škola milosrdenství“. Dom Francesco uvedl svoji meditaci zamyšlením nad krásou Jeruzaléma, jak je popsána v 62. kapitole knihy proroka Izajáše. „Obraz Jeruzaléma není představen jako ideální město, ale spíše jako ideál města,“ dodal opat.

8. „Noc zářila silně hvězdami”

„Nasměrovat svůj pohled vzhůru, znovu objevit zázrak, objevit Pánova znamení,“ jsou myšlenky předposledního zamyšlení florentského opata. „Zachytit setkání s milostí v noci, abychom mohli nově prožít postní dobu, kontemplovat hvězdy, abychom uviděli Boží znamení; stát se básníky stvoření a mnichy vlastního hlasu, který se ukrývá v každém v nás, dát hlas tichu, abychom znovu objevili sami sebe,“ pokračoval dále Francesco Maria Gianni.

Závěr: „Město stojící na hoře”

V závěrečné meditaci se Dom Francesco znovu zaměřil na obraz „města na hoře“ slovy Janova Zjevení z 21. kapitoly, která opěvují „epifanii konce celé historie lidstva“, „nový Jeruzalém - příbytek Boží uprostřed lidí“, ve kterém „smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ (Zj 21,4) Myšlenkou je nechat znovu ožít tento jistý příslib společenství s Bohem a naději, že Bůh se zcela oddává lidstvu a stává se tak jeho společníkem na cestách, ale také zdůraznit závazek, aby se města stala „rodinou rodin“ a evangelium jejich kvasem.

^{(Zdroj: Messa del Papa, Tiskové středisko Svatého stolce)}