Na máločem, co přesahuje náš každodenní život, se lidé víry a lidé bez vyznání tak široce shodnou, jako na existenci svědomí. Nutnost volit mezi dobrem a zlem potkala v životě patrně každého. Stejně jako téměř každý zná, jak umí svědomí vyčítat.
Křesťané však kladou svědomí o úroveň výš. Chápou je jako „nejtajnější střed a svatyni člověka, kde je sám s Bohem, jehož hlas mu zaznívá v nitru“ – jak shrnuje dokument Druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes. Protože skrze tento hlas se sám Bůh setkává s konkrétním člověkem v jeho jedinečnosti, staví církev svědomí na prominentní místo. „Svědomí je prvním ze všech náměstků Krista,“ píše blahoslavený kardinál John Henry Newman v „Listě vévodovi z Norfolku“ (1875). Ač toto dílo sepsal na obranu papežství a závaznosti jeho autority, neváhá v něm zdůraznit: „Kdybych musel v přípitku po večeři zmínit náboženství, připiji s vaším dovolením na papeže – ovšem nejdřív na svědomí, a na papeže až poté.“
A o sedmdesát let později shrnuje teolog P. Dominik Pecka: „Základní pravidlem křesťanské mravnosti je: jednej podle svědomí. To pravidlo je závazné i přes nebezpečí, že by svědomí mohlo být bludné. Vše, co činí člověk proti svědomí, je hříšné.“
To ovšem neznamená, že se vždy máme s výmluvou na „svobodu svědomí“ držet jen úsudku, který nám vyhovuje nebo se nám líbí. Církev důrazně vybízí k výchově a kultivaci svědomí a nabízí k tomu staletími prověřené nástroje: základem je nám Desatero, pak je tu Písmo, katechismus, příklad a myšlenky svatých – a především pak svátost smíření. Ta už tím, že v ní nevyznáváme svá provinění „do zdi“, ale do naslouchajícího ucha zpovědníka, připomíná, co je pro křesťanské pojetí svědomí rozhodující: že tu neběží o soukromou věc srovnatelnou se zásadami zdravé výživy nebo návodem k obsluze strojů, ale že svědomí se rozvíjí a zcitlivuje v kontaktu s druhými, ve vztahu k nim i ve vztahu k Bohu. Stejně jako putování za Božím hlasem, který se ve svědomí ozývá, není jakousi individuální „spirituální cestou“ k osobní dokonalosti, ale společnou poutí bratrů a sester k Otci.
Na této dvoustraně se svědomím zabýváme z několika úhlů. Jak je správně formovat a jak v tom může pomoci společenství církve, přiblíží zkušený zpovědník P. Josef Hurt. O svých zkušenostech promluví několik veřejně činných osobností. A podíváme se také mezi lidi, kteří mohou budit dojem, že „žádné svědomí nemají“ – do vězení. Díky křesťanským dobrovolníkům a příběhům z evangelia dokážou i pachatelé kriminálních činů pochopit, že svědomí mají a že skrze ně můžou dojít k témuž, co všichni ostatní – stát se lepšími lidmi.
(autorka anonce: Alena Scheinostová)
Více v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Biskupové se modlili na poušti
Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu.
Nutnost volit mezi dobrem a zlem potkala v životě patrně každého. Stejně jako téměř každý zná, jak svědomí umí vyčítat.
Právě tak vybídl obrozenec Ludvík Rittersberg spisovatelské kolegy, když pátrali po zdrojích pro národní tvorbu. Stejnojmenná výstava v Západočeské galerii ukazuje, jak tuto výzvu proměňují umělci až do dnešní doby.
Jak být solí a světlem v rozdělené společnosti?
Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska tvoří až polovinu obyvatelstva. Práci Řeckokatolické romské misie představuje její ředitel P. MARTIN MEKEL.
Příště: HAZARD
I před těmi nejbližšími se mu dařilo tajit svou druhou tvář hráče. Propadl jedné z nejhůř patrných závislostí: gamblerství. Více v rubrice Doma.
(Zdroj: Jiří Macháně, KT)