Lidé v Olomouci oslavili dvousté výročí zvolení arcibiskupa Rudolfa Jana

Mše svatá v katedrále a vzpomínkový obřad v kryptě, ale také koncert v předvečer slavnosti připomněly dvousté výročí zvolení arcivévody Rudolfa Jana olomouckým arcibiskupem.

^{Foto Pavel Langer / Člověk a Víra}

Mši svatou v neděli 24. března 2019 dopoledne celebroval arcibiskup Jan Graubner. Kromě něj byli přítomni také jeho pomocní biskupové Antonín Basler a Josef Nuzík i emeritní pomocný biskup Josef Hrdlička, dále apoštolský nuncius Charles Daniel Balvo nebo ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz. Ze zástupců veřejného života pozvání přijal premiér Andrej Babiš, ministr kultury Antonín Staněk nebo hejtmani Olomouckého a Zlínského kraje Ladislav Okleštěk a Jiří Čunek.

Arcibiskup Graubner ve své homilii připomenul, že kardinál Rudolf byl dítětem své doby a jeho kariéra vycházela ze společenského postavení jeho císařské rodiny. „Jako synovec císaře Josefa II. byl pochopitelně zastáncem osvícenství, ale současně se postavil do čela polemiky proti povrchnímu pojetí náboženství jako pramenu pouhé vnější mravnosti a lidského štěstí. Osobně byl upřímný a zbožný, poctivě dodržoval státní zákony, ale dovedl se postavit proti svému bratru císaři Františkovi, když zasahoval do života církve, v teologickém sporu,“ shrnul.

Rudolf Jan byl podle něj společensky otevřený: „Jako hudebník pořádal v paláci každý týden veřejné koncerty, jako vyučený zahradník založil olomoucké parky, výrazně podpořil stavbu divadla, přestavbu semináře, zařídil obnovu univerzity, na níž prosadil češtinu jako vyučovací jazyk, podporoval českou literaturu, německým seminaristům uložil dobrou znalost češtiny jako podmínku působení v dvojjazyčné diecézi. Dbal na řádnou katechezi ve školách a na křesťanská cvičení v neděli odpoledne v kostelích. Přes výrazné zdravotní potíže udělil přes 60 tisíc biřmování. Řešil úbytek kněžstva a jeho nedostatečné finanční zajištění. Založil vítkovické železárny. Bylo vidět, že si své působiště zamiloval a dal mu své srdce i poslední síly,“ vyjmenoval arcibiskup Graubner četné zásluhy arcivévody Rudolfa Jana a dodal: „Každá doba žádá od biskupů něco jiného, ale vždycky je důležité plně se nasadit pro Boží království. A tak je našim úkolem nejen důstojně připomenout významnou osobnost Olomouce. Je třeba dobře číst znamení doby a ptát se, co se očekává od nás dnes v naší situaci.“

Problémem dnešní doby je podle něj především stálá kritika a nespokojenost a také soustředěnost na vlastní já, kdy každý považuje sebe za boha se všemi právy. „Postní doba zve k obrácení. Snad bychom mohli každý sám nově přiznat a vyznat, že nejsme bohy, a nově se rozhodnout hledat skutečného Boha jako pevný bod, upřímně se radovat z bohatství Božích darů a otevřít se Boží lásce. Nechat Boha dělat dobro pro druhé skrze nás, dát se mu k dispozici jako Mojžíš. Pak přispějeme k překonání krize a následující generace budou moci na nás vzpomínat s vděčností, jak my dnes vzpomínáme na kardinála Rudolfa,“ uzavřel arcibiskup Graubner své kázání.

Po skončení mše svaté se v katedrální kryptě uskutečnil krátký vzpomínkový obřad v místě, kde je v souladu s přáním kardinála Rudolfa Jana uloženo jeho srdce na znamení lásky a náklonnosti k místu, které považoval za svůj domov. Důstojný rámec programu dodala také přítomnost gardistů Arcibiskupské knížecí gardy z Kroměříže, jejichž předchůdci vytvořili při triumfálním vjezdu Rudolfa Jana do Olomouce v roce 1820 čestný špalír v ulicích. Všem obyvatelům Olomouce pak slavnostní událost před začátkem bohoslužby i po ní zvěstovaly všechny katedrální zvony, a to včetně největšího zvonu na Moravě. „V roce 1827 ho nechal ve Vídni odlít právě arcibiskup Rudolf Jan,“ uvedl dómský farář P. Ladislav Švirák a dodal: „Již v předvečer výročí zazněly v kryptě katedrály sv. Václava skladby, jejichž autorem byl sám Rudolf Jan nebo jeho učitel a přítel Ludwig van Beethoven.“

Rudolf Jan pocházel z habsbursko-lotrinského rodu. Narodil se v roce 1788 v Toskánsku jako Rudolph Johann Joseph Rainer. Byl posledním (šestnáctým) potomkem velkovévody Pietra Leopolda, mladšího syna Marie Terezie, a velkovévodkyně Marie Ludoviky, princezny španělské. Do čela olomoucké arcidiecéze byl místní kapitulou zvolen právě před dvěma sty lety, 24. března 1819, a přijetím volby a jejím stvrzením tehdejším papežem se stal třetím olomouckým arcibiskupem. Jeho následující dvanáctileté působení znamenalo nejen pro město Olomouc, ale pro celý region počátek prosperity a slibného rozvoje. Arcivévoda zemřel náhle v červenci roku 1831 v Badenu u Vídně. Doma – v Olomouci – ale zůstal svým srdcem dodnes.