Papež František: Jídlo není soukromým vlastnictvím

Během dnešní audience přesunul papež František ve své katechezi pozornost k druhé části modlitby Otčenáš, ve které přednášíme Bohu své prosby. Zastavil se u první z nich: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“. Audience se účastnila také skupina mladých českých poutníků z litoměřické diecéze spolu se svým biskupem Janem Baxantem. Na závěr papež zmínil páteční iniciativu 24 hodin pro Pána a vyzval, aby se k ní připojilo co nejvíce kostelů. 

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Druhá část Otčenáše voní všednodenností

V dnešní katechezi se papež František přesunul k druhé části modlitby Otčenáš, ve které přednášíme Bohu své potřeby. „Tato druhá část začíná slovem, které voní všednodenností: chlebem,“ řekl Svatý otec v úvodu.

„Ježíšova modlitba vychází z naléhavé potřeby, která se podobá prosbě žebráka: ´Chléb náš vezdejší dej nám dnes!´ Tato prosba dokládá, že často zapomínáme na to, že nejsme soběstačné bytosti a že se každý den potřebujeme sytit,“ uvedl papež František.

Písmo svaté nám ukazuje, že pro mnoho lidí setkání s Ježíšem vzešlo z otázky. Ježíš nežádá žádné rafinované prosby, naopak, modlitbou se může stát celá lidská existence, s těmi nejkonkrétnějšími a nejvšednějšími problémy. V evangeliích najdeme celou řadu žebráků, kteří prosí o osvobození a záchranu. Někteří žádají o chléb, druzí prosí za uzdravení, očištění, zrak nebo, aby jejich blízký mohl opět žít. A Ježíš nikdy neprojde kolem těchto proseb a bolestí lhostejně.

Křesťanská modlitba vychází z reality

„Ježíš nás tedy učí, abychom prosili Otce o každodenní chléb. Učí nás, abychom tak činili společně s mnoha muži a ženami, pro které je tato modlitba výkřikem, často zadušeným uvnitř, který doprovází každodenní úzkost,“ řekl papež František a dodal: „Kolik matek a otců ještě dnes uléhá s trýzní, že druhý den nebudou mít dostatek chleba pro své děti! Představme si tuto modlitbu pronášenou ne v bezpečí pohodlného bytu, ale v nejistotě pokoje, ve kterém se člověk musí přizpůsobit, neboť tam chybí nezbytné vybavení pro život. Ježíšova slova tak nabývají nové síly.“

Křesťanská modlitba začíná na této úrovni. Není cvičením pro askety, ale vychází z reality, ze srdce a masa lidí, kteří žijí v nouzi nebo sdílejí podmínky těch, kterým chybí to potřebné k životu. Ani ti největší křesťanští mystici nemůžou přehlížet jednoduchost této prosby. 

„Otče, zařiď, aby dnes pro nás a pro všechny byl potřebný chléb,“ vyslovil papež František jednoduchou prosbu a dodal, že chlebem se myslí také voda, léky, dům, práce, prostě vše potřebné k životu.

Neprosíme o chléb jen pro sebe

„Chléb, o který křesťan v modlitbě prosí, není ´můj´, ale ´náš´. Tak tomu chce Ježíš. Učí nás žádat o něj nejen pro sebe, ale pro celé bratrství světa,“ uvedl dále Svatý otec a dodal, že „pokud se neprosí tímto způsobem, Otčenáš pak přestává být křesťanskou modlitbou.“

„Jestliže je Bůh naším Otcem, jak se mu můžeme představit, aniž abychom se všichni vzali za ruce? A pokud si tento chléb, který nám On dává, mezi sebou krademe, jak se můžeme nazývat Jeho dětmi?,“ zdůraznil papež František a vysvětlil, že tato modlitba obsahuje postoj empatie a solidarity. Ve svém hladu vnímám hlad zástupů, a tudíž prosím Boha, dokud moje prosba nebude vyslyšena. „Takto Ježíš vychovává svoji komunitu, svoji církev, přináší Bohu potřeby všech: ´Všichni jsme Tvými dětmi, Otče, měj s námi slitování!´“ řekl dále Svatý otec.

Mysleme na hladové děti

Poté papež připomněl děti, které i v dnešní době trpí hladem, a to především v zemích, kde se válčí. Vzpomněl tak na Jemen, Sýrii, Jižní Súdán a všechny země, kde chléb chybí, a vyzval ke společné modlitbě: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“

Chléb, o který Pána v modlitbě prosíme, je stejným chlebem, který nás jednoho dne obviní. Bude nám vytýkáno, že jsme se o něj málo dělili s těmi, kteří jsou nám blízko. „Tento chléb byl darován lidstvu a místo toho ho jedli jen někteří: láska nemůže snášet toto - nedělit se o chléb,“ zdůraznil Svatý otec.

Jídlo není soukromým vlastnictvím

Poté se papež vrátil k úvodnímu čtení z Matoušova evangelia (Mt 14,15-19), ve kterém evangelista vypráví příběh o Nasycení pěti tisíců. Když se Ježíš zeptal, jestli někdo z hladového davu nemá něco k jídlu, ozval se chlapec, který byl ochotný se podělit o své zásoby: pět chlebů a dvě ryby (J 6,9). „Tento chlapec pochopil lekci Otčenáše - jídlo není soukromým vlastnictvím, ale prozřetelností, která má být s Boží milostí sdílena,“ zdůraznil papež František. Pravým zázrakem, který v ten den Ježíš učinil, je tedy sdílení: „Dejte, co máte, a já učiním zázrak.“

Pouze eucharistie je schopna nasytit hlad po nekonečnu a touze po Bohu

„Sám Ježíš rozmnožením tohoto nabídnutého chleba předpověděl obětování Sebe samého v eucharistickém chlebě. Ve skutečnosti pouze eucharistie je schopna nasytit hlad po nekonečnu a touze po Bohu, která oživuje každého člověka, dokonce i při shánění každodenního chleba,“ zakončil papež František svoji katechezi.

24 hodin pro Pána je příležitostí ke smíření

Před závěrečným požeháním papež František připomněl tradiční postní iniciativu „24 hodin pro Pána“, která proběhne tento pátek a sobotu. V bazilice sv. Petra bude v pátek 29. března v 17.00 papež slavit kající liturgii.

Zároveň papež vyzval k účasti na této iniciativě: „Jak by bylo významné, kdyby také naše kostely při této příležitosti zůstaly dlouho otevřené, aby zde mohlo být poproseno o Boží milosrdenství a mohla být udělena svátost smíření.“

^{(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce)}