Prefekt Kongregace pro východní církve kardinál Leonardo Sandri zaslal na začátku postní doby dopis ohledně sbírky pro Svatou zemi, ve kterém žádá o finanční pomoc a solidaritu s jeruzalémskou církví. Sbírka na pomoc Svaté zemi se bude konat i letos na Velký pátek.
Ilustrační foto: P. Stanislav Přibyl
Kardinál Sandri ve svém dopise mimo jiné píše, že postní cesta vyzývá každého z nás, aby se vracel k místům a událostem, které změnily běh dějin lidstva i osobní život každého z nás. Jsou to místa a události, které nám předávají živou památku všeho, co vtělený Boží Syn vyslovil, vykonal a vytrpěl pro naši spásu.
Centrem celého liturgického roku je Svatý týden, který začíná v Betfage Ježíšovým vstupem do Jeruzaléma. Následujeme ho do Betánie a jsme svědky pomazání vonným nardovým olejem, což je proroctví o jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Ve večeřadle nám On dává sebe samého v chlebě a ve víně, umývá nám nohy, a tak nás učí, že pokorná služba je novým přikázáním lásky. Prožíváme jeho zatčení v Getsemanech a při vší naší zranitelnosti ho sledujeme z dálky jako Petr, který ho zapírá. Pod křížem jsme spolu s Pannou Marií a s jeho milovaným učedníkem přítomni jeho smrti a kontemplujeme jeho probodený bok. Nakonec je uložen do hrobu, k němuž o velikonočním ránu přichází Marie Magdaléna. On ale vstává z mrtvých a svým světlem hladí naše oči a naše srdce; tím nás zve, abychom nahlíželi do nitra světových dějin i osobní historie každého z nás.
'U příležitosti letošní sbírky pro Svatou zemi si chceme společně s výzvou papeže Františka znovu vyslechnout i slova svatého Pavla VI., který se vydal do Svaté země na začátku ledna 1964, aby tuto pouť vykonal jako první z nástupců apoštola Petra. V apoštolské exhortaci Nobis in Animo, kterou v roce 1974 založil tuto sbírku, říká: „Jeruzalémská církev (…) zaujímá privilegované místo v péči Svatého stolce a ve starostech celého křesťanského světa; o posvátná místa a zvláště o město Jeruzalém se v nejvyšší míře zajímají také státy a velké mezinárodní organizace (…). Takovouto pozornost dnes ještě zvětšují závažné problémy náboženského, politického a sociálního charakteru, které tam existuji (…)“.
I dnes je Blízký východ dějištěm procesu, který rozbil vztahy mezi národy tohoto regionu a vytvořil nespravedlivou situaci, kde naděje, že nastane mír, se stává něčím téměř neuváženým.
Jak připomíná svatý Pavel VI. v Nobis in Animo, církev už dlouho není pouhým divákem: „Od druhé poloviny minulého století docházelo ke značnému nárůstu pastoračních, sociálních, charitativních a kulturních činností ve prospěch veškerého místního obyvatelstva bez rozdílu i církevních společenství ve Svaté zemi (…). Pro to, aby se dvoutisíciletá přítomnost křesťanů trvající v Palestině od samého počátku mohla zachovat a dokonce upevnit tak, aby křesťané byli v aktivní službě ostatním společenstvím, s nimiž tam mají žít, je potřebné, aby křesťané z celého světa projevili svou velkorysost a dávali jeruzalémské církvi pocítit lásku svých modliteb, vroucnost svého porozumění a poskytovali jim hmatatelné znamení své solidarity.“
V posledním období s nadějí sledujeme určitý opětovný nárůst poutí a dotýkáme se radosti z víry zakoušené mnoha věřícími, kteří ve stále hojnějším počtu přicházejí do Svaté země z Číny, Indie, Indonésie, Filipín a Srí-Lanky. Jak bychom si neměli myslet, že se tak naplňuje evangelní proroctví o tom, jak „přijdou z Východu i ze Západu, ze Severu i z Jihu a budou sedět u stolu v Božím království“? Takováto apoštolská vitalita je velkým znamením pro místní komunity a výzvou pro ty západní, jež jsou často pokoušeny malomyslností a rezignací, aby ve svém každodenním životě prožívaly a dosvědčovaly svou víru, píše mimo jiné kardinál Sandri ve svém listu.
Vám oddaný
+ Leonardo kard. Sandri, prefekt
+ Cyril Vasil, S.J., arcibiskup sekretář
Celý text dopisu v příloze.