Papež o cestě do Maroka: Bůh chce mezi námi bratrství

Při dnešní audienci shrnul papež František svoji apoštolskou cestu do Maroka, kterou uskutečnil ve dnech 30.-31. března. Do této převážně muslimské země přijel jako „služebník naděje“ a ve své katechezi zdůraznil, že sloužit naději znamená stavět mosty mezi národy.

^{Foto: Tiskové středisko Svatého stolce}

Po stopách dvou světců 

Na začátku své katecheze papež František zmínil, že při cestě do Maroka se vydal „ve stopách“ dvou svatých: sv. Františka z Assisi, který před 800 lety přinesl poselství míru a bratrství sultánovi al-Malíkovi al-Kamilovi, a sv. Jana Pavla II., který v roce 1985 tuto zemi navštívil a ve Vatikánu poté také přijal krále Hassana II. 

Další krok na cestě dialogu a setkání 

Poté uvedl, že hodně lidí si kladlo otázku: „Proč papež jede za muslimy a ne za katolíky? A proč vlastně Bůh dopouští, že existuje tolik náboženství?“ Přestože existuje mnoho náboženství, všechny „se dívají směrem k nebi, na Boha“. „Nebeský Otec toto ´dovolil´a my se ´rozdílů´ nesmíme zaleknout, naopak, musíme pracovat na ´bratrství´,  a to především s ´dětmi Abrahamovými´, kterými jsme my stejně jako muslimové,“ vysvětlil Svatý otec význam své apoštolské cesty, která se tak stala dalším krokem na cestě dialogu a setkání. 

Papež dále připomněl několik významných mezinárodních summitů, které se v posledních letech v této zemi konaly, a uvedl, že s králem Muhammadem VI. potvrdili základní náboženskou úlohu v obraně lidské důstojnosti, v úsilí o mír, spravedlnost a ochranu stvoření a péči o náš společný domov. „V tomto duchu jsme také společně podepsali Deklaraci o jedinečnosti a posvátnosti svatého města Jeruzaléma, aby bylo možné zachovat toto svaté město jako dědictví lidskosti a místo mírového setkání, především pro věřící tří monoteistických náboženství,“ dodal Svatý otec.

Nestaňme se otroky přídavných jmen

Papež Bergoglio dále připoměl návštěvu Mauzolea Muhammeda V. v Institutu pro vzdělávání imámů a věnoval pozornost problematice migrace. Právě v Marrákeši byl vloni v prosinci ratifikován „Globální pakt o bezpečné a řízené migraci“, který je důležitým krokem k převzetí odpovědnosti mezinárodního společenství.

Ohledně migrantů papež dodal: „Nerad říkám migranti, lepší je říci ´migrující osoby´. Víte proč? Protože migrant, v italštině doslova ´migrující´, je přídavným jménem a pro osoby bychom měli používat podstatná jména. Zapadli jsme do kultury adjektiv: používáme tolik přídavných jmen a často zapomínáme na podstatná jména, která tvoří podstatu. Přídavné jméno se připojuje k podstatnému, k člověku. Dáváme tím najevo, že k němu máme respekt.“

Papež znovu připomněl čtyři slovesa: „přijmout, chránit, podporovat a integrovat“, které nechtějí snižovat sociální programy, ale ukazují na společnou cestu. 

Setkání s křesťany uprostřed islámské země

Svatého otce se během této cesty velmi dotklo setkání s křesťanskou komunitou: jednak během návštěvy venkovského Centra sociálních služeb, které spravují sestry vincentky, dále při setkání s kněžími, zasvěcenými osobami a Ekumenickou radou církví v katedrále v Rabatu a při nedělní eucharistii ve sportovním areálu hlavního města. 

„Je to malé stádo, v Maroku, a proto jsem si vzpomněl na dvě evangelijní podobenství: o soli, světle a kvasu (srv. Mt 5,13-16; 13,33), které jsme četli na začátku této audience,“ připomněl papež a dodal, že „to, co je důležité, není množství, ale sůl, která má chuť, světlo, které svítí, a kvas, který má sílu prokvasit celé těsto. A toto nepochází od nás, ale od Boha, od Ducha Svatého, který z nás činí svědky Krista, tam kde jsme.“

V závěru audience papež připomněl nedělní mši svatou, které se zúčastnily tisíce lidí cca 60 různých národností. Svatý otec tuto událost nazval „jedinečným zjevením Božího lidu v srdci islámské země“ , a zdůraznil, že „Bůh chce, aby všechny Jeho děti měly účast na Jeho radosti, na oslavě odpuštění a usmíření, neboť pouze ti, kdo jsou znovuzrození a žijí v objetí tohoto Otce, se můžou stát služebníky naděje ve světě“.

^{(Zdroj: Vatican News)}