Apoštolát modlitby na červen je za životní styl kněží

Červnový evangelizační úmysl nás vybízí k modlitbám za kněze a jejich životní styl, aby svým skromným a pokorným životem aktivně projevovali porozumění a podporu těm nejchudším.

^{Ilustrační foto: Radka Blajdová / ČBK}

Úmysl evangelizační:

Za kněze, aby tím, že se zavazují ke skromnému a pokornému životu, aktivně projevili porozumění a podporu těm nejchudším.

Když se křesťan setkává s životem kněží, velmi často jej napadají různé myšlenky. Jsme rychle náchylní k hodnotícím soudům, které jsou subjektivní a jsou mylně zaměňovány za skutečnost. Svatý Ignác má pěknou zásadu, že ve vztahu s druhým člověkem máme usilovat o to, abychom jej hodnotili v lepším světle. Základní zápas dnešní doby se odehrává v srdci každého z nás. Svátostné kněžství je pro celý Boží lid velkým darem, protože jen skrze kněžství se Boží dobrota projevuje v netušené míře: uskutečňuje svůj plán spásy – odpouští hříchy ve svátosti smíření a proměňuje naše smrtelné tělo do podoby Kristova oslaveného těla eucharistií. Úkol kněze je veliký v tom, že je zaměřen ke všem bez rozdílu. Kněz bude takový, jaké budou naše modlitby, a také takový, jak o něm smýšlíme, mluvíme a jak ho hodnotíme. Často předkládejme kněze, se kterými se vídáme, do Nejsvětějšího Srdce Ježíšova slovy: „Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř naše srdce podle srdce svého.“

Úmysl národní:

Ať jsou křesťané vnímaví k trpícím i chudým a ti, kteří jim slouží, ať mají dost pokory a TRPĚLIVOSTI.

Pokora sílí tam, kde je doprovázena pokáním a lítostí. Pokání a slzy tvoří spolu s pokorou trojlístek: nejvzácnější vlastností této vzácné a jedinečné trojice je to, že plní radosti přijímáme pokoření, po kterém duše natahuje ruce, jako by přijímala lék, který zmírňuje a odstraňuje její nemoci a závažné viny (svatý Jan Klimak). Papež František dodává, že není

pravé pokory bez pokoření. Podobně jako u krále Davida: nechal se proměnit Pánem, protože přijal odpuštění. Litoval, protože měl schopnost uznat, že je hříšníkem. Někdy máme za to, že pokora je poklidná chůze, možná se svěšenou hlavou a pohledem upřeným k zemi. Ale to je falešná, konfekční pokora, prêt-à-porter, která srdce nezachrání ani nestřeží. David si nakládá na bedra vlastní hříchy, a právě proto je svatý v božském slova smyslu. Ve vlastním smyslu je svatý Ježíš, a to svatostí Boha. David je hříšník, zatímco Ježíš je hříšný našimi hříchy. Avšak pokořeni jsou oba. A tak prosme o milost pokory, ale s pokořeními. A o milost snášet pokoření v naději.

^{(Zdroj: česká pobočka Celosvětové sítě modlitby, Pavel Ambros SJ)}